Na druhém konci se ozve zívnutí, neklamné znamení, že Václav junior z postele zrovna nespěchá. „No jo – profíci, ti se mají,“ usměje se Černý starší, který ze svého syna pomohl vychovat naději pro celý český fotbal. A jako bonus dovedl reprezentační tým sedmnáctiletých na mistrovství Evropy: „Neznám v mužstvu nikoho, kdo by McDonald’s Cupem neprošel.“ Kdo jiný by měl vysvětlit, jak stvořit profesionálního fotbalistu?
Co na dvanáctiletých klucích potřebujete vidět, abyste si řekl: Ano, ten jednou bude dobrý!
Aktivitu, dynamiku, práci s míčem. Musím vidět, že ten kluk chce hrát a má vysokou úspěšnost. Lhostejno, jestli v obraně, nebo v útoku.
V útoku má český fotbal letitý problém, protože se kreativních hráčů rodí málo. Čím to?
Tvořiví hráči, kteří většinou v zápasech vytvářejí rozdíl, nám ubývají. Nemají píli a vůli podrobit se režimu, který s sebou vrcholový sport od útlého věku nese. Kreativní hráči odpadávají nejvíc. Proč? Protože v sobě nemají zarputilost.
Copak u nich mizí láska k míči?
Láska k míči ne, vůle dřít ano. Pokud se chtějí zlepšovat, musí se o sebe starat čtyřiadvacet hodin denně. I když vyniká u nás, ve světové konkurenci se ztratí. Cesta až nahoru stojí neskutečné úsilí, což je ochotný podstoupit málokdo. Možná je trochu paradoxní, že méně talentovaní kluci, kteří to mají vydřené, bývají odolnější. Rvou se a postupují výš.
Finále na iDNES.czMcDonald’s Cup Přímý přenos ze Svátku fotbalu v Jablonci sledujte ve čtvrtek 11. června od 11 hodin na iDNES.cz. |
Není v tom symbolika celého českého fotbalu? Jeho zbraní obvykle bývají taktická vyspělost, soudržnost kolektivu a pevná defenziva.
Neřekl bych, úpadek kreativních hráčů postihl i Německo, Rakousko nebo Švýcarsko. Není to tak dávno, kdy za německou reprezentaci hrálo hodně přistěhovalců z Afriky nebo bývalé Jugoslávie. Museli se starat, aby se měli líp, byli vycepovaní, pracovití. Jakmile děti žijí v blahobytu, nechce se jim hýbat. Doba nám teď nepřeje, ale věřím, že kreativní hráči se zase objeví. Jen na sobě nesmějí přestat pracovat. I český fotbal teď řeší otázku: Kudy dál? Je nás jen deset milionů, takže se logicky pohybujeme ve vlnách: růst, úspěch, euforie, útlum. Určitě zase přijde generace, která nás proslaví po celém světě.
Kdy by si měly talentované děti uvědomit, že už nedělají fotbal pouze pro zábavu?
Já razím názor, že vlastně odmalička. Jakmile hrají za větší klub nebo patří do akademie, získávají režim a správné návyky. To všechno by mělo být spojené s tréninkovou pílí a chutí zlepšovat se.
Nezlobte se za ten výraz, ale v jakém věku bývá největší odpad?
Při přechodech mezi kategoriemi. Nejdřív do dorostu, pak do mužů.
Patnáct let, to je první vážná zkouška odolnosti. Fyzický růst bývá bouřlivý, fotbal začíná víc bolet, souboje jsou tvrdší, zranění častější, tréninky intenzivnější. K tomu první lásky, první ochutnání zakázaného, přestup ze základní školy na internát... Zatímco spolužáci mají mraky volného času, fotbalista na diskotéku nesmí. To je test, který ukáže, jak má fotbal kdo rád.
Vy jste spjatý s McDonald’s Cupem hlavně na Příbramsku. Teď turnaj sledujete coby trenér juniorské reprezentace, čím vás tento dětský mumraj láká?
Samozřejmě kvalitou. Znovu se chystám na Svátek fotbalu, protože je to velmi sledovaná událost. Hrají jej ti nejlepší z nejúspěšnějších škol. Pokaždé tam vidím kluky, kteří mají předpoklady být úspěšní v dospělé kariéře. Jen musí pochopit, že je to hrozně dlouhá cesta. Zdaleka ne všichni vytrvají.
Váš syn Václav na správné cestě je, že?
Věřím, že ano. A vidíte, jeho úspěch na McDonald’s Cupu byl docela slibným signálem, že může být úspěšný. Z turnaje se totiž stal fenomén. Tu akci milují nejen děti, ale také rodiče, školy a nakonec i my, trenéři.
