Dosavadní trenér liberecké juniorky chce s týmem ve zbytku sezony předvádět útočný fotbal, kterým na sebe upozornil na své první ligové štaci v Příbrami. Premiéru na lavičce libereckého A-týmu bude mít v sobotu, kdy se na stadionu U Nisy od 16 hodin představí celek Slovácka.
Do Liberce jste přišel trénovat mladé. Váhal jste s přijetím nabídky k prvnímu týmu?
Ono moc nebylo nad čím váhat. Beru to tak, že jsem profesionál, pracuju pro Slovan a rád bych tu působil dlouhodobě. Když to přeženu, zaměstnavatel mi má právo zadat práci tam, kde mě potřebuje. Pokud bych o tu práci zájem neměl, bylo by to svým způsobem alibistické a dostal bych Slovan do nepříjemné situace. Vzhledem k tomu, že do konce ligy zbývá šest kol, je určitě lepší, když bude mužstvo trénovat člověk, který zná místní interpersonální vztahy a odpadne tak zvykání na fungování klubu. Takže to byl celkem logický krok.
Ale překvapivý, souhlasíte?
Ano, překvapení to pro mě bylo, protože jsem přicházel do Slovanu kvůli zapojení u juniorky. Mám dvacet let zkušeností s mládeží, vedl jsem profesionální týmy v první i druhé lize, takže vím, jak se má hráč rozvíjet, aby se dostal do prvního týmu.
Co během těch šesti zbývajících kol můžete s týmem udělat?
Mám nějakou představu o tom, jak má fotbal vypadat. Pokud se mi tu představu podaří aspoň částečně dostat na hřiště, budu spokojen.
Pozná fanoušek po několika zápasech, že tým trénuje Vavruška?
Jestli lidé viděli zápas Příbram - Liberec před dvěma lety, když jsem trénoval domácí tým, tak by to poznat měli.
Jak konkrétně?
Základ je v tom, že fotbal se hraje pro lidi, na což se často zapomíná. Tenkrát ve čtvrtém kole sezony 2011/12 jsme s Příbramí doma podlehli Liberci 2:3, ale když jsme odcházeli ze hřiště, lidi stáli a tleskali. Moje filozofie je taková, že se při zápase musí bavit hráč i divák. Výsledek může dopadnout jakkoli, ale člověk, který si zaplatí vstupenku, nesmí mít nikdy pocit, že jste něco odflákli. Byl bych hrozně rád, aby to na hře Slovanu bylo vidět.
Mimochodem, pracoval jste tenkrát v Příbrami s méně kvalitním kádrem, než máte nyní v Liberci?
Týmů v lize není zas tolik a fotbalista, který se chce do ligy dostat, musí mít určitou kvalitu. Ve fotbale jsou ale důležití takzvaní rozdíloví hráči. Pokud je máte a jsou v pohodě, tak to je ten rozdíl, jestli hrajete o poháry nebo o záchranu. Profesionální fotbal je o psychice. Když je hlava čistá a koncentrovaná, i s tehdejším příbramským kádrem se dal hrát dobrý fotbal. Na druhou stranu si vezměte, kdo v Příbrami tehdy nastupoval - Wágner a Hejda, dnes hráči Plzně, nebo Krejčí, který hraje v Jihlavě.
Má současný Liberec tyto rozdílové hráče?
Určitě ano. Právě díky takovým hráčům Liberec pořád atakuje nejvyšší příčky. Kdybych měl jmenovat, tak jsou to Rybalka nebo zkušení kluci Rajnoch s Kováčem. Nesmím zapomenout ani na Pavelku. Ti hráči mají potenciál, aby byli rozdíloví, jen to prodat na hřišti. Není to tak dávno, co Real Madrid nakoupil mnoho velkých posil, ale jako tým to dohromady nefungovalo.
Dosud jste vedl libereckou juniorku. Dá se tedy očekávat, že budete dávat šanci i mladším hráčům?
Ano, dá. Samozřejmě já klub neřídím, podstatné je, abychom se na směřování klubu shodli. Vidím to tak, že klub je nyní na určitém rozcestí a je otázka, kudy půjde dál. Pokud tady bude vize zapracování mladších hráčů nebo odchovanců do A-týmu, pak nejsem člověk, který je mimo. Za mého působení v Příbrami prošlo základní sestavou hodně odchovanců.
S čím byste byl spokojen na konci sezony?
Pro mě je důležitější než výsledky dobře odvedená práce. Říká se, že i cesta může být cíl, a tak nějak to vidím. Chtěl bych, abychom si po třicátém kole řekli, že jsme se za tu krátkou chvíli poznali a něco společně dokázali. To by pro mě bylo nejcennější.
Bude vaše mise u A-týmu dočasná, či dlouhodobější?
Nevím. A pochybuju, že to dneska ví vedení klubu. Pro mě jako pro trenéra je podstatné, že pracuju s mužstvem, a jestli je to áčko, nebo juniorka, velký rozdíl v tom nevidím. Byl bych jen strašně nerad, aby to dopadlo jako v Příbrami. Jednu dobu mě tam plácali po zádech, že mě bolí dodneška, a nakonec jsem klub musel opustil. Velice by mě zklamalo, kdyby se pak zapomnělo na moji práci u juniorky a zjistilo se, že pro mě už není místo.
