„Zklamání je to strašné, bohužel se to nepovedlo,“ litoval záložník Martin Frýdek. „Udine i Curych byly vloni silnější, ale tehdy se nám nestalo, že bychom takhle nezvládli první zápas. V tom to bylo jiné. Prohrávat 0:3, to se těžko obrací.“ Příčin vyřazení je však zřejmě víc než nezvládnutý první zápas v Rumunsku.
Velké změny v týmu
Tady mnozí namítnou: vždyť se v Liberci přes léto zas tak nic extra nezměnilo. Odešli „jen“ Kováč s Rybalkou a Kovářem - a trenér Šilhavý. Pozornější pohled však ukáže, že Slovan ve srovnání s minulým rokem přišel hned o šest hráčů základní sestavy, tedy o více než polovinu!
Postupně zmizela čtyři K (Kováč, Kovář, Kelič a Kušnír) a také dvě R (Rabušic a Rybalka). Poháry nyní tedy hraje úplně jiná parta, která se na hřišti teprve poznává a rozhodně není silnější než ta loňská.
„Asi u každého týmu bude znát, když odejdou hráči jako Radek Kováč, Přéma Kovář, Rybalka. Bohužel odešli, je tady jiný tým. Zvykáme si na sebe, ale druhý zápas s Giurgiu už byl podle mě dobrý. Ukázali jsme, že už se tady začíná něco tvořit, připravovat,“ věří záložník Martin Frýdek.
Bez Kováče
Tento bod souvisí s předchozím. Matador Radoslav Kováč, otřískaný ruskou i anglickou ligou, byl v minulé sezoně nejen pilířem obrany, ale také lídrem týmu na hřišti i v kabině. Dá se říct jakousi duší loňského Liberce. S klubem se však nedohodl na prodloužení smlouvy a zamířil do Sparty.
„Radek je velký hráč, ale nemůžeme pořád vzpomínat. Teď už tady prostě není,“ říká záložník Josef Šural. Tak výrazný lídr však nyní Slovanu chybí.
Chabý útok
Vloni se fotbalový Liberec mohl spolehnout na góly Michaela Rabušice, který se jako hrotový útočník často prosazoval. Jeho nástupci Luckassen, Hadaščok ani Hamulak zatím v letošní soutěžní sezoně v šesti zápasech nevstřelili jediný gól. To musí být někde znát.
Krutý los
Při vší úctě ke slovenské lize, Košice byly ve druhém předkole Evropské ligy soupeřem, který měl Liberec za povinnost vyřadit. Vyhrál oba zápasy, doma dokonce vstřelil tři branky.
Jenže rumunská Astra Giurgiu, to byl úplně jiný příběh. Soupeř neznámý, neatraktivní, přesto silou srovnatelný s týmy ze západní Evropy. Klub vlastněný bohatým magnátem Ioanem Niculaem neměl problémy postavit na zelené louce úplně nový moderní stadion a zaplatit výborné hráče nejen z Rumunska, ale i z Brazílie či Afriky.
Zranění klíčových záložníků
Při startu sezony postihla Liberec smůla. Nejdřív se zranil zkušený středopolař Marek Jarolím a odvetu s Giurgiu nemohl hrát ani další tvořivý záložník David Pavelka, který je navíc nejlepším střelcem týmu. Jejich chytré přihrávky i zakončení Liberci v bitvách s Rumuny chyběly.
Rumunský syndrom
Vloni Slovan vyřadil švýcarský Curych či italské Udine, letos však už potřetí narazil do rumunské zdi. Předchozí vyřazení s Kluží a hlavně blamáž s Dinamem Bukurešť jsou v Liberci ještě v živé paměti. Jako by byl rumunský fotbal pro Slovan zakletý.
„Štěstíčko chybělo“
Je to sice klišé, ale i štěstí bývá ve sportu dost důležitým faktorem. Vzpomínáte, jak Liberec před rokem z Evropy vyhnal sebevědomé Italy z Udine? V prvním utkání v Itálii se úporně bránil, třikrát zaútočil - a vyhrál 3:1!
„Takový zápas jsem ještě nezažil,“ přiznal tehdejší trenér Jaroslav Šilhavý. I v dalších utkáních s evropskými soupeři měl defenzivně hrající Liberec „kliku“. „Možná se od nás odklonilo i štěstíčko, jak jsme ho měli loni. Ale nemůžeme ho mít pořád,“ řekl záložník Josef Šural.
