Je nenápadným hrdinou uplynulé sezony jihlavských fotbalistů. Právě on po devíti podzimních kolech, ve kterých FC Vysočina získala jen 4 body, přebíral tým po odvolaném trenéru Petru Radovi. A nastartoval změny, které pomohly k záchraně nejvyšší soutěže.
„Situace byla kritická, výsledkově i herně jsme byli úplně na dně,“ vzpomíná na nevydařený úvod sezony Kučera. „A jsem rád, že se nám mužstvo povedlo zvednout.“
Podle Luďka Klusáčka, který v zimě přišel jako nový hlavní trenér, je právě vaší zásluhou, že se Jihlava v lize zachránila. Prý se vám povedl skoro zázrak. Jak se taková slova poslouchají?
Určitě mě to potěšilo. Mám radost, že jsou lidé, kteří to ocenili. Myslím, že to byla dobře odvedená práce. Získaný počet čtrnácti bodů ze sedmi zápasů hovoří jasně. S tím, jak to pojmenoval pan Klusáček, lze jen souhlasit. Podařilo se nám najít společnou řeč s hráči. A udělali jsme rozhodující krok k tomu, aby byla ligová příslušnost zachována.
Na jaře jste mohli hrát i o víc. V jednu chvíli jste byli na dostřel evropským pohárům...
Tabulka se vyvíjela, jak se vyvíjela. Je to jednoduché. Jsou tu tři týmy, Plzeň, Sparta a Jablonec, které jsou jinde než ostatní. A další kluby jsou v jednom šiku, sportovně plus minus nastejno. Kdyby se nám podařilo udělat dva tři zápasy po sobě dobrý výsledek, úspěšnou sérii, nebylo to nemožné. Atakovali bychom Boleslav a do posledního kola jsme mohli hrát o pohárové umístění. Nebylo to nereálné.
Jenže to nevyšlo. Proč?
Je potřeba si všímat, že naše mužstvo jede v nějakých výkyvech. Nahoru dolů. Sportovní výkonnost je potřeba stabilizovat, mít dobré výsledky dlouhodobě. Trvale prokazovat sportovní kvalitu. A ne, že je mužstvo nevyrovnané. V tom máme co zlepšovat. A potřebujeme na tom zapracovat.
Čím to podle vás je?
Kádr není úplně široký a kvalitativně vyrovnaný. Jestliže vám někdo vypadne, ať už kvůli zranění, nebo kartám, tým to ovlivní. Navíc se mužstvo částečně uspokojí, když se mu začne dařit. To je dané typologií hráčů, kteří v mužstvu jsou. Musíte mužstvo skládat nejen sportovně, ale i z hlediska charakteru a morálně volních vlastností. V tom je klíč k úspěchu. Jestli se tohle podaří změnit, dlouhodobě v týmu nastavit určitá pravidla a poskládat tým nejen z hlediska postů, ale i sociálních pozic, tak mužstvo bude silné a odolné. A bude zvládat i ty zápasy, které jsou vyrovnané, nebo ve kterých prohrává.
Problémem Jihlavy je prý to, že v týmu chybí vůdčí osobnosti, lídři.
Souhlasím. Mužstvo není schopné zvládat krizové situace. Sociální role v mužstvu jsou složité. Někdo musí být hvězda, která dává góly. Někdo dělník, který to odpracuje. Jiný musí vést tým v kabině a na hřišti, ovlivnit atmosféru a být prodlouženou rukou trenéra. Jako je třeba Zavadil v Brně nebo byl Horváth v Plzni. My takového hráče nemáme.
Zkušení hráči, kteří v kádru jsou, tuto pozici nezvládají?
Oni se to učí. Neříkám, že nemají předpoklady. Ale je to otázka. Musí mít přirozený respekt ostatních. A to se ne vždy daří. Snažíme se o tom s nimi mluvit, na zkušené hráče naložit zodpovědnost. Tak aby tým táhli. V krizových situacích mužstvo vedli a podpořili.
Podzimní krizi však mužstvo zvládlo. Takže v něm nějaká síla být musí.
Lidi vždy nejlépe poznáte, když se prohrává nebo jste v krizi. To platí o hráčích, trenérech i vedení klubu. Tam se ukazují charaktery. Pro některé je to výzva. Třeba já mobilizuji veškeré síly, abych situaci zvládl. Hráči jsou jako motor. Dokážete je vytočit do obrátek. Ale je potřeba, aby motor pracoval soustavně a dlouhodobě. Aby nenajel padesát tisíc kilometrů a nekleknul. Musí najet dvě stě, tři sta, u dieselu pět set tisíc kilometrů.
A pokud se to nedaří?
Musíte dát hráčům zodpovědnost, vyzkoušet to s nimi. A v případě, že by role nepřijali nebo toho nebyli schopni, pak je musíte vyměnit. Nebo to předat dalším, kteří v sobě takové vlastnosti mají.
