Bylo nebylo, v provinčním fotbalovém klubu padesátitisícového českého města vyrostl fotbalista s tradičním pohádkovým jménem Honza. Už od mládí se vědělo o jeho talentu, jenže při přechodu do mužských soutěží dlouho nemohl prorazit.
V letošním roce však přišel velký zlom. Jan Kliment postupně nastoupil do třinácti ze čtrnácti utkání jarní části ligové soutěže. A dokonce zaujal i reprezentační trenéry, kteří ho pozvali na závěrečnou přípravu před mistrovstvím Evropy hráčů do 21 let. Při ní si řekl nejen o místo v kádru, ale nečekaně i v základní sestavě pro šampionát. A z něj se odrazil do velkého fotbalu!
Již po úvodním utkání mistrovství Evropy proti Dánsku (1:2) o něj projevily některé kluby zájem. Když ale pak Srbům (4:0) nastřílel tři branky, začalo být zřejmé, že už se do mateřského FC Vysočina nevrátí. A to se potvrdilo.
Českému výběru sice šampionát po remíze s Němci (1:1) skončil po základní skupině, Honza se však dočkal velkého přestupu. Za jeden milion eur ho koupil známý tým z prestižní německé bundesligy, VfB Stuttgart.
Prakticky bezejmenný fotbalový mladík z Jihlavy se tak během půl roku dokázal probojovat mezi fotbalovou elitu.
Sám přitom připouští, že před rokem by stejný příběh řadil spíš do kategorie pohádek. „O něčem podobném jsem vůbec nepřemýšlel. S manažerem jsme se o mistrovství Evropy sice bavili, ale sám jsem si říkal, že už s ním asi moc počítat nemůžu. A vidíte, nakonec se to nějak obrátilo a podařilo,“ říká.
Klíčovým momentem Klimentova příběhu je právě vydařené utkání proti Srbsku. „Byl to z mé strany nejlepší zápas v životě. Občas si pustím nějaká videa a vzpomínám na to. Není to tak dlouho, takže ty pocity mám pořád v sobě,“ přiznává. „Ty vzpomínky jsou hodně silné. Bylo to takové šílenství, padalo mi tam skoro všechno. Ani jsem nevěděl, co mám dělat.“
Díky svému hattricku později získal Zlatou kopačku, ocenění pro nejlepšího kanonýra šampionátu. Především se však stal žhavým přestupním zbožím. Zájem projevily týmy z Dánska, Itálie, Německa a Nizozemí. „Bylo tam toho ve hře hodně,“ pochvaluje si Kliment, který nakonec dal na doporučení manažera. „Bundesliga byla jasná volba.“
A to i přesto, že o Německu nikdy nepřemýšlel. „Osobně, když jsem o této nabídce slyšel poprvé, jsem se toho bál, protože němčinu nemám moc v lásce,“ vysvětluje. „Vždy jsem si říkal, že kdybych někam šel, tak spíš do Holandska. Ale v Německu jsou úplně jiné podmínky. I když se mi to prvně nelíbilo, manažer mě se vším obeznámil a ve všem měl pravdu. Byla to dobrá volba.“
Ve Stuttgartu zatím může být Kliment spokojený. „Úvod byl výborný, brzy jsem začal pravidelně naskakovat, a dokonce jsem dal i gól,“ připomíná svou premiérovou trefu proti Hoffenheimu.
Náladu mu však zkazil závěr, konkrétně poslední čtyři kola, kdy se nevešel ani na lavičku. „Na konec moc dobře nevzpomínám. Přišel nový trenér a najednou jsem přestal na hřiště chodit,“ lituje odvolání kouče Alexandera Zornigera, kterého nahradil Jürgen Kramny.
„Přitom to se mnou nikdo neřešil, nepromluvil se mnou. Byl jsem připravený, že v dalším zápase půjdu zase hrát. A najednou byl v kabině vyvěšený papír se sestavou a moje jméno na něm nebylo. Byl to docela šok,“ přibližuje své pocity. „Byl jsem naštvaný, ale ve fotbale to takhle chodí. Trenér zkrátka věří někomu jinému.“
Se svou situací se však Kliment hodlá poprat. „Naštěstí to přišlo až teď, před dovolenou. Tak jsem to ještě nechtěl nějak řešit. Přeci jen, v lednu startuje zimní příprava a každý začíná skoro odznovu,“ uvědomuje si.
„Chci se s tím na jaře poprat. Nechci chodit na nějaká hostování. Ale záleží na přípravě, jak se mi bude dařit a jak to uvidí trenér. Není úplně vyloučené, že půjdu někam, kde bych mohl pravidelně hrát a dostat herní praxi,“ naznačuje druhou možnost. „Ale to bych byl nerad. Ve Stuttgartu se mi líbí, už jsem na tým zvyklý. Jít do nového prostředí a zvykat si, to by se mi úplně nelíbilo.“
Také proto, že v kabině docela zapadl. A úspěšně zvládá i němčinu, na jejíž doučování chodí dvakrát týdně. „V tom bych neviděl problém. Když řeším nějaké složitější problémy, vždy mi pomůže Adam Hloušek. Na toho jsem se mohl spolehnout,“ zmiňuje s povděkem zkušenějšího českého spoluhráče.
„A parta? V týmu je směska lidí, nejsou to všechno Němci. Takže chvilku se mluví německy, chvilku anglicky nebo španělsky. A jeden spoluhráč je Polák (brankář Przemysław Tytoń – pozn. red.), takže s ním mluvíme česky,“ líčí.
Kliment: Cukroví? Máme vypsané pokuty V neděli ráno ještě absolvoval týmovou snídani, při které hráči VfB Stuttgart dostali individuální tréninkové plány, a hned poté se vydal na cestu ze Stuttgartu do rodné Jihlavy. Ani fotbalista Jan Kliment nechtěl trávit vánoční svátky bez svých nejbližších. „Protože jsem dlouho nebyl doma, jsou pro mě letos Vánoce trošku významnější než v předchozích letech. Když jste s rodinou stále, jste na to zvyklý. Ale když nejste doma, tak se na to těšíte víc,“ popisuje s úsměvem. „Na svátky jsem se obrovsky těšil, odpočítával jsem dny, kdy už pojedu domů. A už teď vím, že se mi bude těžko odjíždět zpátky,“ dodává hráč bundesligového Stuttgartu. Na zahájení zimní přípravy se má hlásit 4. ledna. Do té doby stihne i dovolenou. „Rozhodl jsem se, že se pojedu podívat k moři, na nějakých šest dní. Takže se s přítelkyní chystáme do Dubaje,“ prozradil. Předtím bude muset odolat svodům dobrého jídla, které s sebou vánoční hody přinášejí. „V neděli jsme byli na váze a jsou vypsané pokuty, když při návratu budeme mít nějaké to kilečko navíc. Takže se budu muset hlídat,“ usmívá se Kliment. „Nesmím do sebe rvát cukroví. Sladké mám totiž hodně rád, třeba u televize,“ líčí. „Někdy to až přeháním. Ale nebudu si něco extra zakazovat, když jsou Vánoce. Naštěstí nemám nějaký velký problém, že bych si něco dal a hned by mi letěla váha nahoru,“ pravil. Vánoční dárky prý nakupuje vždy na poslední chvíli. Nebo zaúkoluje sestru, ať něco vybere. |
