O čem opora Juventusu mimo jiné vypráví?
Andrea Pirlozáložník, 34 let
Itálii reprezentuje od roku 2002. |
Jak mu trenér říkal "debile"
"Když anglický kouč Roy Hodgson v roce 1999 trénoval Inter Milán, nedokázal správně vyslovit moje jméno. Říkal mi Pirla, což v milánském dialektu znamená 'debil'. Asi poznal mou pravou povahu lépe než všichni ostatní trenéři."
O noční můře v Istanbulu
Ve finále Ligy mistrů 2005 vedl s AC Milán nad Liverpoolem po prvním poločase 3:0. Anglický tým s Milanem Barošem a Vladimírem Šmicerem však po přestávce během šesti minut vyrovnal a nakonec vyhrál na penalty. Pirlo svůj pokutový kop nedal.
"Myslel jsem, že s fotbalem seknu, protože po Istanbulu už nic nedávalo smysl. Tohle finále mě prostě zadusilo. Většina lidí si myslí, že důvodem, proč jsme ten rozstřel prohráli, byl gólman Dudek, ten blbec, co tancoval na brankové čáře a pak nám sypal sůl do ran, když chytal naše střely. Jenže mnohem víc bolí, když si uvědomíte, že si za to můžete sami.
Když to mučení skončilo, sedli jsme si v kabině jako banda pitomců. Nemohli jsme mluvit ani se hýbat. Psychicky nás to zničilo. Napáchaná škoda byla evidentní okamžitě, ale časem to bylo ještě horší. Nespavost, vztek, deprese, pocit prázdnoty... Objevili jsme novou nemoc: Istanbulský syndrom.
Už jsem se necítil být fotbalistou, a co hůř, necítil jsem se být mužem. Fotbal se pro mě stal tou nejméně důležitou věcí, protože byl pro mě nejdůležitější. To je hodně bolestivý protimluv. Ani jsem se na sebe nemohl podívat do zrcadla. Připadalo mi, že jediné, co můžu udělat, je skončit. Jaký by to byl hanebný konec kariéry!"
Jak ho chtěl Real Madrid
"V létě 2006, poté, co jsme se stali mistry světa, mě lidé v ulicích Milána plácali po zádech. Neměli tušení, že už patřím Realu Madrid. Čekala na mě smlouva na pět let s platem jako z jiné planety. Už jsem si představoval sám sebe v tom nádherném bílém dresu.
'Ale ještě musíme získat svolení Gallianiho (viceprezidenta AC Milán),' řekl mi agent. 'Andreo, příteli, nikam nejdeš,' pravil Galliani a vytasil kontrakt. 'Tohle podepíšeš. Je to na pět let a kolonku, do které se píše plat, jsem nechal prázdnou. Napiš tam, co chceš.'
Agent si to vzal domů a několik dní se neozýval, zatímco já už jsem přemýšlel a snil ve španělštině. Pak mi zavolal: 'Upiš se Milánu.' 'Ne,' odpověděl jsem. 'Ano.' 'Tak jo, fajn.' Potom musíte nakecat médiím spoustu blbostí, skrývat se za klišé a polopravdy. 'Jsem v Milánu šťastný,' tvrdil jsem. Ku**a! V další sezoně jsme ale vyhráli Ligu mistrů. Mohlo být hůř."
Jak ho chtěla Chelsea
"Psal se srpen 2009 a já jsem se dohodl na přestupu s Chelsea, které se právě ujal trenér Carlo Ancelotti, jenž byl pro mě druhým otcem a učitelem, prožil jsem pod jeho vedením nejlepší léta. Kvůli němu jsem chtěl jít do Londýna, jenže se do toho vložil Berlusconi (majitel AC Milán).
'Poslyš, Andreo, tohle nám nemůžeš udělat, jsi symbolem tohoto klubu. Navíc už jsme pustili Kaká, nemůžeme přijít i o tebe,' povídal. Ancelotti mě chtěl za každou cenu, jenže AC požadoval až moc vysokou. K tomu chtěl obránce Ivanoviče, což Chelsea naprosto odmítala.
'Pane prezidente, líbí se mi, jak o mně mluvíte, ale smlouva tady mi vyprší za rok a Chelsea nabízí čtyři roky.' A pět milionů eur ročně, ale byla to hlavně délka kontraktu, co mě přesvědčilo. 'A v čem je problém?' odvětil Berlusconi. 'Ber to jako hotovou věc!' Venku hned hlásil novinářům: 'Andrea Pirlo není na prodej, zůstane tu do konce kariéry.'
Skončilo to tak, že jsem po dvou letech přestoupil do Juventusu. To je zkrátka celý Berlusconi: teatrální a vždycky přesně ví, co chce."
Jak ho chtěla Barcelona
"PlayStation je nejlepším vynálezem všech dob. Od té doby, co existuje, na něm hraju za Barcelonu. No a v létě 2010, když jsme na Camp Nou hráli přípravný turnaj, si mě k sobě do kanceláře pozval Pep Guardiola, tehdejší trenér Barcelony, kterého jsem tolik obdivoval.
'Potřebujeme tě, Andreo,' řekl mi. 'Už tak jsme hodně silní, ale ty bys mohl být třešinkou na dortu. Hledáme alternativu k Xavimu, Iniestovi a Busquetsovi a vybrali jsme tebe. Splňuješ všechny atributy, abys mohl být hráčem Barcelony, jeden z nich obzvlášť - jsi prvotřídní fotbalista.'
Půl hodiny jsem jen seděl a poslouchal. Byl jsem spíš omráčený než nadšený, ovšem pozitivně. 'Chceme tě koupit hned. Milán sice říká ne, ale my se nevzdáme, jsme Barcelona. Jsme zvyklí slýchat ledacos, ale pak je to vždycky jinak. Zkus to taky trochu popohnat,' pokračoval Guardiola.
Já jsem do té chvíle o ničem nevěděl. Najednou jsem si uvědomil, že si mám vyměnit dveře se Zlatanem Ibrahimovicem, který měl jít do AC. Stejně jako v případě Realu Madrid (popravdě ještě víc) bych se do Barcelony klidně plazil po čtyřech. Milán se však nevzdal, jako obvykle."
O Gennaru Gattusovi, bývalém spoluhráči z AC Milán a reprezentace
"Mohli jste pokaždé vidět, jak mu oči zakalila rudá mlha. Věděli jsme, že se to blíží, a tak jsme raději schovali všechny nože. Jenže Gattuso si vzal vidličku a chtěl nás propíchnout s ní. Někteří z nás museli kvůli jeho vidličkovým útokům vynechávat zápasy. Médiím se řeklo, že jsme utrpěli svalové zranění."
Jak po letošním mistrovství světa skončí v reprezentaci
"Bude mi pětatřicet, přenechám své místo někomu jinému. Být součástí národního týmu je dobrý pocit, mnohdy lepší než sex: trvá to déle a když se to nepovede, nemusí to být nutně vaše chyba.
Vemte si Antonia Cassana (útočníka Parmy). Tvrdí, že se vyspal se sedmi sty ženami, ale za Itálii si už nezahraje. Může být opravdu šťastný? Já bych nebyl."
O rozcvičkách
"Část mé práce, kterou se nikdy nenaučím milovat, je rozcvičování se před zápasem. Z duše to nenávidím, je mi to odporné. Není to nic jiného než masturbace kondičních trenérů."
* redakčně kráceno
