Najít v jeho fotbalovém životopise působení v klubech s vyhlášenou mládežnickou základnou, jak je to u drtivé většiny prvoligových hráčů samozřejmostí? Či dokonce starty v českých mládežnických reprezentačních výběrech?
V případě útočníka Libora Žondry na tohle určitě zapomeňte!
Jen pro srovnání: Zatímco jeho noví prvoligoví spoluhráči i protihráči se v patnácti letech většinou rvali o místo v sestavách dorosteneckých týmů nejrůznějších fotbalových akademií, on za sebou měl úspěšnou premiéru v seniorském týmu. Avšak k profesionálnímu fotbalu měla soutěž, v níž jeho tým hrál, hodně daleko.
„Bylo to u nás v Pivíně na Prostějovsku, kde jsem nastupoval v 1. B třídě,“ vzpomíná dnes sedmadvacetiletý čerstvě už prvoligový útočník na své skromné fotbalové začátky.
Trpělivost a píle se mu vyplatily, společně s nezbytným fotbalovým kumštem ho vynesly až k prvoligové bráně. Nyní už je jen otázkou času, kdy jí prvním startem v nejvyšší soutěži projde.
Věříte pár dnů před startem nejvyšší soutěže, že tento krok ke splnění vašeho snu je opravdu blízko?
Věřím, že ano. Odehrál jsem celou přípravu, všechno jsem odtrénoval, neměl jsem žádný zdravotní problém. Teď už je to jen na trenérovi, jestli mi dá šanci, a já věřím, že přijde.
„Vyhrával jsem souboje, prodlužoval balóny a kluci chodili sami na brankáře.“ Libor Žondra, hradecký útočník |
Je tahle vaše pozice ke startu v první lize nejblíž? A kdy byla předtím největší?
Asi ve Znojmě, se kterým jsme se rvali o postup do 1. ligy. Bohužel to nedopadlo, tak jsem přijal nabídku Hradce a vypadá to, že snad v první lize konečně nastoupím.
A kdyby to Znojmu vyšlo?
Naplánované to bylo tak, že kdyby se postoupilo, tak bych tam zůstal.
Proč to Znojmu nevyšlo?
Protože jsme měli těžké konkurenty Hradec a Karvinou, kteří získali o tři body víc než my. Myslím si ale, že 56 bodů mělo na postup stačit, zvlášť když v soutěži bylo jen patnáct mužstev. Nestačilo, oni byli prostě o ty tři body lepší.
Vy si přesto první ligu zahrajete, jak velký skok v úrovni a v náročnosti hry čekáte?
Určitě srovnání mám, proti prvoligovým klubům jsem hrál poháry. Ale s ligou se to nedá srovnat, protože ligoví hráči druholigové někdy podceňují. Počítám s tím, že jdu do soutěže, kde jsou nejlepší fotbalisté, kteří v Česku v současné době hrají. Do soutěže, kde se z toho, kde jsem zatím byl, trénuje nejvíc, kde jsou jiné podmínky, jiný tlak. S druhou ligou se to nedá srovnat.
Jak vám pomohly poslední dvě sezony ve Znojmě, kde se vám dařilo herně i střelecky?
Strašně moc. Měl jsem tam důvěru trenérů, pokud jsem nebyl zraněný, hrál jsem každý zápas, A věděl jsem, že pokud nebude nějaký zdravotní problém, hrát budu. Poté, co přišel trenér Kučera, jsem šel, myslím, výkonnostně ještě nahoru. Podle mě jsme ve Znojmě hlavně loni na podzim hráli výborný fotbal, dávali jsme strašně moc gólů. Tam na mně bylo dobře vidět, že fotbalistovi dá nejvíc, když hraje často a pravidelně.
Změní se v Hradci něco na vašem fotbalovém pojetí tím, co po vás budou trenéři chtít?
Nemyslím si, když budu na hřišti, asi to bude podobné. Trenéři vědí, jaké mám přednosti, a budou je chtít využít.
Ve Znojmě jste měl téměř neotřesitelnou pozici, v Hradci to asi bude s konkurencí trochu jiné...
Kluci už mě znali, věděli, co ode mě čekat. Ale když přijdete do nového týmu, samozřejmě musíte něco ukázat, dobrou výkonnost prokazovat stále, každý trénink, každý zápas. A tak je to i s tou konkurencí, dá se říct, že hrávat bude ten nejlepší.
Máte v útoku opravdu zdatnou, Jan Pázler byl loni jasně nejlepším střelcem ve druhé lize...?
Beru to tak, že jsme na jeden post dva hráči. Asi to bude tak, že buď bude hrát on, nebo já.
Libor Žondra
|
Konkurujete si stejně jako ve Znojmě...
Známe se odtamtud, a tam i nyní spolu trávíme hodně času. Hodně se o fotbale bavíme, přejeme si všechno nejlepší. A s tou konkurencí je to tak, že podle mě oba dostaneme šanci, v útoku to je jednodušší než třeba v obraně. Bohužel však mohou přijít zranění, karty.
Vy jste ve své kariéře postupoval trochu jinak než většina jiných hráčů. Žádné tréninkové středisko mládeže, ale malý klub a pak nahoru. Jak moc to bylo složité a těžké?
Je pravda, že jsem mezi dospělými začal už v patnácti a pak jsem šel dost pravidelně nahoru.
Co třeba v osmnácti letech, kdy hráči podepisují první profesionální smlouvy?
Tak to jsem vůbec netušil, že bych se někdy mohl dostat do první ligy. Tehdy jsem dokončil střední školu, odmaturoval jsem a nastoupil jsem v Prostějově do železáren. Tehdy jsem ale cítil, že tohle zatím ještě nechci a že chci zkusit fotbal. Naštěstí se mi začalo dařit.
Kde jste ho tehdy hrál?
V Určicích u Prostějova. Hráli jsme tam krajský přebor, ale já šel za půl
Pokrok to byl, ale do první to ještě bylo dost daleko. Kdy poprvé jste měl pocit, že by to mohlo vyjít?
Asi když jsme s HFK Olomouc postoupili ze třetí do druhé ligy. Dařilo se nám totiž i ve druhé, kde jsme taky hráli o postup, ale nakonec skončili třetí. Hrával jsem pod trenérem Machalou, dával jsem nějaké góly, herně se mi dařilo. Tehdy jsem si říkal, že by to mohlo vyjít. Pak v Holici, kde HFK hraje, přišel trochu úpadek, už to tolik nefungovalo. Šel jsem do Znojma a teď už můžu říct, že to angažmá bylo úspěšné.
Vzpomínal jste góly, těch dáváte nyní dost, pomohly vám nahoru i předtím?
To bych ani neřekl. Já měl takový styl, že jsem hodně vyhrával souboje a prodlužoval jsem balóny na spoluhráče, takže chodili často sami na brankáře. A sem tam jsem nějaký gól dal i já. Tím jsem asi byl pro trenéry celkem zajímavý hráč, někteří si mě všimli a dali příležitost. Cením si, že se mnou měli trpělivost.
Bylo při vašem fotbalovém růstu těžké snášet stále vyšší tréninkové dávky? A jak je snášíte v Hradci, který se připravuje na nejvyšší soutěž?
Pravda v tomhle směru to jako problém trochu vidím a stále mám pocit, že něco doháním. V Hradci jsem byl na počátku celkem zatavený, ale už si zvykám a je to stále lepší. Na druhé straně díky tomu, že jsem začal trochu později a nehrál v akademiích, troufám si říct, že nejsem tak opotřebovaný. Myslím si, že přede mnou je třeba pět let kariéry a třeba to ještě doženu. Teď uvidíme, bude záležet na prvním roce v lize, ten pro mě bude hodně důležitý.
