Hned na začátku utkání mohl Soukup s povděkem sledovat, jak jeho tým Bahrajnu jde díky proměněné penaltě do vedení. A v dalším průběhu zápasu solidní fotbalový projev, který dělal soupeřům z Hradce Králové velké problémy.
V poslední dvacetiminutovce však druholigový Hradec reprezentaci Bahrajnu vedenou českým koučem zatlačil do obrany a vyrovnal na konečných 1:1. Trenér, jenž před jedenácti lety dovedl český tým na světovém šampionátu dvacetiletých až do finále, z toho ale zklamaný nebyl.
Soukup měl kromě únavy i další vysvětlení, proč výkon reprezentace Bahrajnu s postupujícím časem duelu s druholigovým Hradcem Králové klesal. „Museli jsme použít co nejvíc hráčů a nějak ty sestavy namíchat. Ne všichni hráči ale mají tak vysokou výkonnost a podle toho naše hra vypadala. Přesto to je pro nás velká škola a se zápasem a s jeho výsledkem jsme spokojeni. Navíc jsme hráli v příjemném prostředí a na výborném trávníku.“
Byl to on, kdo chtěl, aby reprezentanti ostrovního státu v jižní části Perského zálivu strávili dvacet dní v Česku (nejprve ve Františkových Lázních, poté v Nymburce): „V Bahrajnu je teď přes čtyřicet stupňů, tam se nedá trénovat dvakrát denně. A Rakousko i Německo by byly dražší. Zato tady známe prostředí i trenéry.“
Pro dalekou cestu do Evropy ale mluví i další důvod. Podíváte-li se na seznam států podle HDP na obyvatele, ostrovní země s více než 1,2 milionu obyvatel je v žebříčku na 17. místě na světě, tedy hodně vysoko. Avšak podmínky pro fotbal zdaleka neodpovídají finanční vyspělosti země.
Soukup je popisuje takto: „Je tam pouze deset ligových týmů, hřiště nejsou ideální, máme pouze tři stadiony, na nichž se hraje celá liga.“
Schází tam i běžné vybavení sportovního areálu, na které jsme zvyklí v Evropě. „Většina klubů nemá vlastní posilovnu, natož nějakou regeneraci. Maximálně mají malý bazének se studenou vodou, do toho nasypou led, takže alespoň nějaká regenerace,“ vykládá.
Drtivá většina jeho svěřenců jsou navíc amatéři. Přes den chodí do práce, tréninky mají po večerech. „Jako u nás ve třetí lize,“ říká.
Ve svém týmu tak má český trenér chlapy, kteří pracují na úřadech či jako policisté. Už jen proto, že Bahrajn je malá země, nominace hráčů pro reprezentaci probíhá z velmi úzkého výběru. „Mužstvo vybíráme třeba jen z šedesáti kluků,“ přiznává.
Pro Soukupa to není první trenérské angažmá v cizině. Reprezentaci Egypta do 20 let dovedl na mistrovství světa v roce 2009 do osmifinále, s národním týmem Jemenu si zase v roce 2014 zahrál skupinu na Gulf Cupu čili Poháru Perského zálivu. Již před jmenováním na trenérskou pozici v Bahrajnu tak měl zkušenosti se zeměmi, kde se hovoří arabštinou. „To pochytíte,“ povídá nyní o semitském jazyce.
Dokonce už tu a tam svým svěřencům uděluje pokyny v jejich rodném jazyce. „A máme tady asistenta trenéra, který umí perfektně jak arabsky, tak anglicky, takže případně překládá on,“ přibližuje komunikaci Soukup.
Nyní za sebou má v Bahrajnu dva roky. Loni v listopadu postoupil s týmem na mistrovství Asie, které se uskuteční v lednu 2019 ve Spojených arabských emirátech. Smlouvu má do konce šampionátu. Pokud ze skupiny postoupí, mohl by dostat další kontrakt. „Uvidíme, co s týmem za půl roku ještě uděláme,“ pravil Soukup, který s týmem v Česku zatím odehrál čtyři zápasy.
Na Perleťovém poháru v Žirovnici nejprve prohráli 0:3 s pražskou Duklou, ale poté v duelu o bronz porazili 2:0 Jihlavu. Cenná pro ně určitě je následná výhra 1:0 nad Mladou Boleslaví, ke které v Opatovicích přidali remízu s Hradcem Králové.
