Už dávno je bývalá ředitelka základní školy ráda, že svoji neprosadila. „Jeho sen se mu naplnil a jsem za to šťastná,“ vykládala během sobotní rozlučky svého syna s kariérou a přiznala, že ji dojetí několikrát přemohlo. „Pár slz mi ukáplo.“
Energická kantorka původně viděla svého potomka za katedrou. „Prospíval s vyznamenáním. Přála jsem si, aby studoval a byl třeba panem učitelem po mamince.“ Až když její Zdeněk v šesté třídě přestoupil z Holešova do sportovní školy ve Zlíně, kapitulovala.
„Hodně jsem se tomu bránila. Měla jsem strach, aby se tam nedostal do nějaké party,“ přiznala paní Grygerová. „Ale přijeli trenéři ze Zlína a přesvědčili mě, ať ho pustíme na soustředění a že se pak rozhodneme. Po něm jsem viděla, že fotbal je pro něho číslo jedna, a začala ho všemožně podporovat.“
Radost se synem nejvíce sdílel jeho otec Svatopluk. „Do první ligy by se v Holešově nedostal, proto jsem bojoval, aby šel do Zlína. Když nevyšel sen mě, zkoušel jsem to na synovi. Fotbal ho bavil. Prožíval jsem s ním tenkrát malé dětství,“ vzpomíná Grygera senior.
Sám měl fotbalově slušně nakročeno. Jako učeň v tehdejším Gottwaldově zaujal činovníky ligového klubu, jenže přestupní lístky se svým jménem v Kostelci u Holešova, kde hrál, ani neukázal. „Měli jsme tam partu kluků a v Gottwaldově jsem jim řekl, že můj přestup zamítli. Často jsem toho pak litoval, a když se naskytla šance u syna, řekl jsem si, že nemůžu dopustit, aby dopadl jako já,“ zařekl se Svatopluk Grygera, který to dotáhl nejdál do župního přeboru.
Zdeněk Grygera se svou rodinou.
Zdeněk Grygera útočí,
On byl jeho prvním trenérem. V první třídě ho zavedl na stadion Míru, jenže tam vydržel jen pár tréninků. „Na hřišti stály dvě řady kluků a k balonu se dostal za dvě hodiny čtyřikrát. To nemělo význam. Za barákem jsme měli krásné asfaltové hřiště a tam jsme rok bušili do balonu každý,“ líčí Svatopluk Grygera.
„Zdeněk byl ohromně obětavý. Skončili jsme trénink, a než jsem dojel domů, tak už před domem běhal s míčem,“ vybavuje si Ladislav Linda, který příští oporu Juventusu Turín dostal na starosti v mladších žácích. A nedá na něho dopustit.
„Byl kamarádský a to mu zůstalo. Má vynikající povahu, takovou bych si přál mít u všech kluků. S tím už se dá něco dělat,“ říká Linda, který v Holešově cepuje talenty nepřetržitě už od roku 1970.
Grygera měl vůbec štěstí na trenéry. Ve Zlíně ho v šesté třídě koučoval tehdy ještě neznámý Vlastislav Mareček, který se od píky vypracoval mezi nejlepší české trenéry své doby.
„Vlastík mu hodně pomohl,“ posílá Svatopluk Grygera poděkování do fotbalového nebe, kam Mareček předčasně odešel před osmi lety. „To on ho z dorostu doporučil v sedmnácti do zlínského áčka.“
Stačil rok a Grygera přestoupil z druholigového klubu do ambiciózních Drnovic, odkud ho koupila Sparta Praha. A odtud už měl nadějný reprezentant blízko k angažmá v Ajaxu Amsterodam a Juventusu Turín, kde prožil nejlepší fotbalová léta.
