„Představoval jsem si to lepší, před plným stadionem... To by bylo o něčem jiném a bylo by to krásné,“ mrzelo Jindřiška, že kvůli pandemii nemohou na tribuny diváci.
„Nevěděl jsem, jestli se něco chystá. Objednal jsem nějaké občerstvení do kabiny, tak jsem chtěl, aby to klaplo a všeho bylo dost. Přemýšlel jsem, jestli jsem na něco nezapomněl. Budil jsem se kvůli tomu brzo ráno,“ vysvětloval.
Ke tradiční čtyřce mu přibyla na zádech ještě nula. Čtyřicet let už běhá po světě, z toho více než deset roků v zelenobílém dresu s klokanem na hrudi.
Do Vršovic přišel právě z Olomouce. Nejprve na hostování, které se v létě 2009 přetavilo v přestup. „Vzpomínám na to rád, trenér Pulpit mi říkal Pelťáku, protože jsem přestoupil z Jablonce. Říkal, že rozhodčí se kouknou na tribunu a podle toho rozhodují, tak jsem se tomu pousmál. Hodně jsem makal a on takové typy měl rád,“ pamatuje Jindřišek.
Se Sigmou hráli v neděli Bohemians bez branek. „Týmy hrály vzadu na jistotu, nikdo nic nevymýšlel, aby na terénu nechyboval. Remíza to byla zasloužená,“ zhodnotil Jindřišek. „Zápas se rozhoduje ve vápně a tam byly oba mančafty nedůrazné. Proto to skončilo nula nula,“ dodal.
Před zápasem proběhla krátká ceremonie, do které se zapojil i olomoucký Martin Nešpor. „Gratuloval mi. Známe se z Bohemky, hráli jsme spolu, on pak šel do Sparty. Smekal přede mnou klobouk, že v tolika letech ještě hraju v takovém tempu. U mě se moc nepohyboval, ale jednou mě mimo zrak rozhodčího kopl do nohy. Říkám mu: Jsi zákeřný a ještě faul na mě! Tomu jsme se zasmáli.“