Královský palác Alcazar je nejstarší v Evropě. Pobývá-li panovník ve městě, areál se uzavírá a tři paláce plus sedm hektarů tropických zahrad slouží výhradně potřebám královské rodiny. Ve staleté katedrále s věží Giralda si zase prohlédnete hrobku Kryštofa Kolumba, u níž testy DNA prokázaly pravost ostatků ve sporu s druhou hrobkou legendárního mořeplavce v Dominikánské republice. Ale k čemu to, milujete-li jako většina místních fotbal?
Sevilla - Olomouc 3:0 |
Nechcete raději vyrazit po hospůdkách, které v roce 1993 obcházel slavný argentinský fotbalový bůh Diego Maradona? V Seville FC strávil po přestupu z Neapole jen sezonu a dal sedm branek, víc než Sevillané tak na něj vzpomínají turisté. Ale i to dokládá, že fotbal jsou emoce, nikoli minulost. Síla, která tepe životem jako noc v centru Andalusie.
Býčí zápasy? Fotbal je vášeň
Francisco Pérez Simón pracuje jako meteorolog v místní Národní meteorologické stanici. Ví, kam brát své dvě malé dcerky za opravdovou zábavou: na Estadio Ramón Sánchez Pizjuán. I když má rád býčí zápasy, fotbal miluje. Je to rozdíl asi jako mezi dobrou kamarádkou a skvělou milenkou.
„Fotbal je něco úplně jiného. Sevilla FC je moje vášeň,“ povídá s rozzářenýma očima. „Já koridu nesnáším,“ přidává se jeho dobrý kamarád Alberto Fdez-Caro, zaměstnanec aerolinek a samozřejmě rovněž fanoušek Sevilly FC. Svatostánek klubu pro 42 500 diváků je chloubou části města, která vyznává bílo-červené barvy. Nikoli bílo-zelené nenáviděného městského rivala Betisu.
„Stadion je krásný, jednoduchý, červená barva s bílými nápisy, vypadá to perfektně,“ rozplývá se kapitán olomouckých fotbalistů Michal Vepřek. Sigma ve čtvrtek na tomto úchvatném místě prohrála odvetu o postup do základní skupiny Evropské ligy 0:3 poté, co doma giganta zmáčkla, avšak smolně prohrála 0:1.
„Stadion je starší, nepatří k nejmodernějším ve Španělsku, ale když je plný, musí to být krásné,“ doplní olomoucký kouč Václav Jílek den předtím, než se sám přesvědčí. „Máme nejlepší fanoušky se Španělsku,“ tvrdí trenér Sevilly Pablo Machín. A není moc důvodů mu odporovat. Také novinář sportovního portálu muchodeporte.com José Antonio Jiménez to potvrdí: „Jsou velmi věrní. Vždy dokázali podpořit mužstvo, i když se mu nedařilo.“
Don Ramón Sánchez Pizjuán, tehdejší prezident Sevilla FC, koupil v roce 1937 pozemek, na kterém chtěl postavit nový stadion. Soutěž designérů vyhrál jistý Manuel Muňoz Monasterio, stejný architekt, který navrhl stadion Realu Madrid Santiago Bernabéu.
Na konci října roku 1956, pár týdnů předtím, než stavba konečně začala, však Ramón Sánchez Pizjuán zemřel. Následovník v čele klubu Ramón de Carranza slíbil nad jeho hrobem, že bude stadion dostavěn přesně podle návrhu a také že ponese jméno zesnulého prezidenta.
Francisco Pérez Simón si přes hlavu přetáhne – tak aby mu na nose zůstaly elegantní hranaté brýle – bílý dres Sevilly FC, který si ve fanshopu na stadionu můžete koupit za 75 eur, a znovu vezme blonďaté dcery na stadion, aby viděly, jak jeho miláčci snadno vyřadí Sigmu.
„Velice mě překvapila úroveň českého týmu. Nicméně si myslím, že na domácí půdě vyhrajeme s přehledem. Tipuji 2:0.“ Nepodezírejte jej ze zaslepeného fandovství. Sevilla FC je pojem.
Vládce Evropské ligy
Evropskou ligu vyhrála pětkrát, v letech 2014 až 2016 třikrát po sobě! „Doufám, že to zvládneme a vyhrajeme Evropskou ligu pošesté,“ podotýká Alberto. Hráči Sevilly ve svých bohatých kariérách posbírali celkem 55 titulů. Mezi nimi jsou nejen šampioni anglické, španělské, portugalské nebo argentinské ligy, ale také vítězové olympiády, milionářské Ligy mistrů nebo světoví a evropští šampioni z dresu Španělska.
Jak dobře se dlouhodobě v klubu pracuje, dokazují odchovanci po celém světě. Jen málokterý fotbalový fanoušek nezná jména jako Sergio Ramos, Dani Alves nebo Jesus Navas. Ale úspěch v Lize mistrů chybí. A kolega Jiménez přidává vysvětlení: „Pro Sevillu je Evropská liga ideální soutěž. To stejné jako pro Real Madrid Liga mistrů. Dá se říct, že Sevilla se přizpůsobila Evropské lize, aby v ní dominovala. Ale těžko obě soutěže porovnávat už kvůli rozdílným finančním odměnám. Je to prostě celkově jiná soutěž. Sevilla si za ty roky zvykla, že Evropské lize umí dominovat.“
Brankář Tomáš Vaclík ze Sevilly diriguje své spoluhráče v utkání Evropské ligy s Olomoucí.
Od léta klub posílil český brankář Tomáš Vaclík. „Je o hodně lepší, než jsme vůbec očekávali. Svým způsobem je to i překvapení s ohledem na zápasy, které jsme viděl, v Lize mistrů s Basilejí, kdy nepodal až takové výkony. Očekával jsem, že nebude až tak dobrý. Velmi příjemně mě překvapil, to říkám absolutně upřímně. Jsou s ním tady moc spokojení,“ potvrzuje Jiménez.
Pokud Francisco může, na stadionu nechybí. „Moje záliba pro Sevilla FC začala od té doby, co používám rozum, takže prakticky jak jsem se narodil,“ usměje se statný čtyřicátník. „Mám permanentku už více než 30 let. Sevilla FC je vášní, emocí. Je to víc než koníček. Cítím, že je to pro mě jako část mé rodiny,“ povídá zapáleně.
Derby s Betisem rozděluje rodiny
Olomouc však není v Seville velké téma. Vždyť o víkendu je tu zápas zápasů. Ano, derby s – fuj – Betisem! „Rivalita s Betisem je opravdu silná. Je tou největší rivalitou ve Španělsku, větší než mezi Barcelonou a Madridem,“ přesvědčuje Francisco.
„Město je rozděleno na dva tábory. Je to nejdůležitější zápas roku. Rivalita je těžko pochopitelná pro ty, kdo nežijí ve městě. Každý fanoušek Sevilla FC si přeje, aby Betis prohrál, a fanoušek Betisu si přeje, aby prohrál Sevilla FC.“
Fanoušci Sevilly před čtvrtfinálovým utkáním fotbalové Ligy mistrů proti Bayernu Mnichov
Alberto kamaráda doplní: „Někteří to berou v pohodě, někteří bláznivě. Někteří si dělají legraci a některé rodiny jsou dokonce rozdělené rivalitou, ale celkově to společností prostupuje. Fanoušci Betisu rádi říkají, že jich je více. Dá se říct, že je to jejich jediný nedefinovatelný nárok. Derby jsou speciální týdny, kdy každý mluví o zápase, ale poté pouze vítězové, zatímco poražení musí ustát vtípky.“
Zrovna když píši tuto reportáž nad ránem v recepci sevillského hotelu Novotel pár metrů od stadionu Sevilly FC, spadne ze zdi obraz. Znuděný recepční ho vrátí na místo, vyzná se k lásce FC a mohu pokračovat. Mimochodem hotelová střecha kromě bazénu skýtá i kouzelný pohled na stadion Ramóna Sáncheze Pizjuána. Dostane každého fotbalového fanouška. Nádhera!
Sportovní novinář Jiménez k rivalitě mezi městskými kluby dodává: „Abyste poznali, jaká panuje v Seville strašná rivalita v derby, museli byste tady žít. To je skutečně neporovnatelné třeba se zápasem s Olomoucí. Důkazem, že tyto zápasy jsou jiné, budou i sestavy. Sevilla nastoupí v jiném složení proti Olomouci a v jiném v derby.“
Neboť téma derby se nedá v Seville odbýt, meteorolog Pérez Simón pokračuje: „Je tu určitá sportovní nesnášenlivost, ale všichni máme sourozence, bratrance, sestřenice, rodiče ve druhém týmu. Umíme rozlišit sportovní rivalitu od zbytku věcí.“ Nejlépe to dokládá jedna velmi smutná událost. Tak smutná, že ani jedenáct roků ji nedokázalo zakrýt menší bolestí a pochopením. Tohle se zkrátka nemělo stát. A řeknou vám to fanoušci FC i Betisu ve vzácné shodě. Vlastně jediné.
Ach, Antonio, nezapomeneme!
Antonio Puerta se narodil v sevillské čtvrti Nervión, blízko Estadio Ramón Sánchez Pizjuán. Prošel všemi kategoriemi Sevilly FC a patřil k silné generaci hráčů jako Sergio Ramos či Jesús Navas. 27. dubna 2006 vstřelil v semifinále poháru UEFA proti FC Schalke rozhodující branku, zápas skončil 1:0 a Sevilla postoupila do finále evropského poháru po více než šedesáti letech, v něm pak porazila Middlesbrough 4:0. 25. srpna 2007 v prvním kole španělské La Ligy v utkání na domácím hřišti proti Getafe Puerta zkolaboval.
Odešel z trávníku po vlastních nohou, jenže v útrobách stadionu znovu padl k zemi, byl rychle převezen do nemocnice. Za noc měl pět srdečních zástav. Puerta zemřel 28. srpna ve 14.30. V Seville se zastavil čas. „Byl jsem na stadioně tu noc, kdy zkolaboval. Krok za krokem jsme dostávali zprávy, že to je vážné. Během dvou dní celé město, jak fanoušci Betisu, tak i Sevilly, sledovalo neustále zprávy. Bylo to v době, kdy se měl stát tátou. Strašně smutné,“ vykládá Alberto pohnutě.
Příčinou smrti bylo selhání orgánů způsobené dlouhotrvající zástavou srdce. Puerta po sobě zanechal ženu v osmém měsíci těhotenství, jeho dítě se narodilo 21. října. „Smrt Puerty byla tvrdou ránou pro všechny fanoušky Sevilly. V těchto momentech to také fanoušci Betisu cítili, jako by to byla i jejich ztráta. Tím se prokazuje, že rivalita mezi fanoušky je opravdu velká, ale je pouze sportovní,“ zdůrazní Francisco.
Také novináři Jiménezovi se lesknou oči smutkem, když vykládá o Puertově osudu. „Navzdory tomu, že už uplynulo jedenáct roků, Puerta zůstane navždy pro Sevillu důležitý. Už proto, že byl autorem gólu proti Schalke. Důkaz, že se na něj nezapomíná, jste viděl i na stadionu. Má tady vstupní bránu 16. Těžko mohou na něho fanoušci Sevilly zapomenout.“
Ne, Sevilla nezapomene, ani nechce zapomenout. Ale život i fotbal jde dál. Andalusané milují obojí. Jakmile se setmí a teplota padne pod třicítku, vyráží do ulic i s dětmi. Baví se, udržují vztahy a častým tématem rozhovorů je – jistě – jak si to FC rozdá zase s Betisem.
„Nosíme flamenkový oblek, vezmeme svého koně a jdeme zpívat na ulici. Dělám si legraci. Hádám, že si nás lidé v Evropě takto představují. Náš život je stejný jako ostatních lidí: práce, rodina, přátelé a fotbal,“ shrne smysl bytí Alberto, jenž na zápasy bere svého malého synka. Stejně jako když jeho samého před lety přivedl na stadion děda.
„Kromě práce je pro většinu lidí důležité trávit volný čas s přáteli a vyjít si s nimi do ulic, setkávat se a maximálně si užít každou minutu života,“ říká Francisco. I v tom lze spatřit Puertův nesmrtelný odkaz.
