Minulý pátek se Pavel Halouska uvedl v Blansku zlikvidováním penalty Ondřeji Vaňkovi ze Zbrojovky. Přestože šlo jen o přípravný duel, každý plusový bod se teď Halouskovi hodí. Blansko pro něj v jeho pětadvaceti letech může být i klíčovým angažmá v jeho stagnující kariéře.
„Měl by Blansku pomoct. Hlavně by se ale sám Pavel měl zviditelnit. Šanci teď dostává velkou,“ míní Josef Hron, brankář mistrovské Zbrojovky z roku 1978 a trenér gólmanů.
Z více úhlů pohledu je zarážející, že se u Halousky mluví o přestupu k nováčkovi 2. ligy jako o příležitosti, kterou by neměl promarnit. Zejména když si ho svého času jako budoucí jedničku chystala Zbrojovka, ve které odchytal i čtyři zápasy v nejvyšší soutěži.
„Vždycky se něco stalo,“ přemítá vysoký brankář. Ve Zbrojovce se napřed neprosadil přes zkušeného Dušana Melichárka, následně ho po Melichárkově odchodu vytlačil mladší Jiří Floder.
Poslední „ťafku“ pak Halouska dostal nedávno v Líšni, kam v lednu přestoupil ze své iniciativy s vidinou stabilní pozice v brance. Místo toho však po půl roce zase balí kufry, a navrch o něm líšeňský trenér Milan Valachovič nelichotivě prohlásil, že se nechoval týmově a dělal rozbroje.
Halousku to dopálilo ještě víc než to, že v Líšni zahříval lavičku.
„Dva dny před prvním zápasem po karanténě, to bylo doma proti Vlašimi, mi trenér do očí řekl, že jsem jasná jednička. Ať nemám stres. Ocenil jsem to, ale přišel jsem na zápas a byl jsem mezi náhradníky,“ tvrdí rozladěný brankář.
Odmítá Valachovičovu verzi, že by neunesl konkurenci a dělal naschvály před zápasy, v nichž dostával šanci jeho kolega Jan Vítek.
Halouska je přesvědčený, že během karantény dal kouči svojí pílí a výkonností dost podnětů k tomu, aby ho do sestavy zařadil.
„Trénoval jsem denně, abych byl ve formě. I když jsem nechytal proti Vlašimi, tak jsem se kousl. Vysvětlení nepřišlo žádné. Samozřejmě jsem byl naštvaný, ale to mě spíš přimělo zmáčknout se na tréninku, ne dělat problémy,“ připouští.
Proč se jedničkou Líšně nestal, když to tak klub při jeho zimním angažování plánoval, a dostal kopačky rok před vypršením smlouvy, je Halouskovi záhadou.
Možné vysvětlení nabízí veterán Hron. „Z Pavlova působení ve Zbrojovce jsem měl dojem, že to tam zabalil. Což není správné řešení. V bráně může být jen jeden a šanci je potřeba pro sebe urvat. Jak se vám vkrade do hlavy, že je možné to řešit střídáním klubů, tak je to to nejhorší, co se může stát,“ domnívá se zbrojovácká legenda.
Předpoklady podle jeho sledování Halouska má dobré, navíc je ve věku, kdy by někde měl mít stabilní pozici.
„Žádné velké slabiny jsem u něho neviděl. Gólmanskou abecedu má zvládnutou dobře,“ povídá Hron. Dodává ale také jedno zajímavé srovnání: „Když jsem měl ve Znojmě možnost pracovat s Matoušem Trmalem, tak ve věku kolem osmnácti let mezi těmito dvěma chlapci nebyl skoro rozdíl. Trmal byl ale nesmírně houževnatý a šel si za svým. Teď byl v ligovém Slovácku a jde do Portugalska. Pavel by podle mne měl být dravější,“ nabízí svůj pohled Hron.
Že jsem se nabízel? Ne, kluby volaly mně, říká brankář
I ve Zbrojovce se o Halouskovi mluvilo jako o brankáři, který preferuje jistotu před bojem o místo, a že ho zabrzdily roky, kdy kryl záda Melichárkovi. „Sice jsem seděl, protože Dušan byl hodně zkušený, ale posunovalo mě, že jsem s ním mohl trénovat,“ ohlíží se brněnský rodák. S konkurencí ve fotbale prý počítá. „Musí být, aby šly výkony nahoru,“ říká.
Problém mezi ním a Valachovičem tuší v epizodě z března, kdy se Líšeň chystala na první zápas jara do Hradce Králové a on dostal střevní chřipku. Nejenže musel zůstat doma, ale od trenéra registroval rozverné narážky na to, že se rozklepal z utkání.
Brankář Halouska opouští po pár měsících Líšeň, zklamaní jsou všichni |
„Možná to tak nemyslel, ale mně to moc vtipné nepřišlo vzhledem k tomu, že jsem měl křeče a horečky,“ hájí se Halouska.
Vize, se kterou do Líšně šel, pak byla fuč. Šance se chopil Vítek, kterého následně Valachovič podržel a nechal ho v brance i po karanténě.
„A to jsem měl Vítkovi, který chytal perfektně, říct, že Halouska je mladší a perspektivnější, tak ať se nezlobí, ale že jde na lavičku?“ reaguje Valachovič. Brání se, že pracovat s Halouskou chtěl a měl to v plánu i v nadcházející sezoně.
„Byl to náš cíl. Při nominaci je mně ale jedno, kdo má kolik let kariéry před sebou. Rozhoduje se na hřišti. I Pavel musel uznat, že Vítek chytal velmi dobře. Přesto jsem je prostřídal. Od Pavla mě osobně mrzí, že to řešil takhle,“ krčí rameny trenér Líšně.
Definitivně ho dopálila zvěst, že se Halouska nabízel Blansku a Senici. Obratem se s ním rozloučil.
Přestože se Halouska zlobí, že to bylo přesně naopak, že kluby kontaktovaly jeho, a argumentuje přitom výpisem z telefonních hovorů a textovek, hádat se už přes média nechce. „Doufal jsem, že budu v Líšni a poperu se o větší šanci. Teď jsem v Blansku, kde se na 2. ligu chystá zajímavý tým, je tady chuť a nasazení a mám z toho dobrý pocit,“ těší ho.
