Ještě v únoru 1965 navlékl dres milovaného Stoke City a stoupl si na pravé křídlo.
Bylo mu čerstvě 50.
Teprve pak řekl Stanley Matthews sbohem.
Anglický fotbalový rytíř, celoživotní asketa, byl držákem, kterému se klaněl svět. Nikdo nikdy se mu nepřiblížil a už ani nepřiblíží. Ve čtyřiceti nastřílel pět gólů Skotsku, rok nato mu předali Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Když je střelec po záruční lhůtě
Sparťanský kapitán David Lafata už se reprezentačního dresu vzdal a ve čtyřiceti bude jako vášnivý myslivec chodit po lese s flintou a hrát nanejvýš jihočeský přebor za rodný Olešník, přesto se řadí ke starým puškám.
Ke starým puškám, které nerezavějí. V pětatřiceti prodloužil smlouvu se Spartou do léta 2018.
„Nás ve třiceti vyháněli do důchodu, dneska se veteránům nadbíhá. Jsou prověření a garantují plusové body,“ glosuje vyhlášený kanonýr Horst Siegl.
Lafata plánoval na letošní léto konec, jenže pochopil, že mu góly pořád chutnají.
A Sparta zároveň ví, že Lafatu potřebuje.
Možná ne jako útočníka číslo 1, ale jako spolehlivou sílu, která zasáhne, když je potřeba. Lafata je zároveň pokornou hvězdou, miláčkem fanoušků, učitelem mladé generace i klubovým srdcařem.
Nemít Lafatu, to by pro Spartu mohl být fatální problém. Vždyť i na podzim byl s přehledem nejlepším střelcem týmu. Znovu vede tabulku ligových kanonýrů, 10 gólů nastřílel jen on a brněnský Michal Škoda.
Byl by hřích, aby nepokračoval.
Přírodě navzdory.
Nebývá zvykem, aby se útočníci drželi na vrcholu i po pětatřicítce. Najdou se však výjimky, které patří do kronik. S věkem ztrácejí na výbušnosti, obvykle nevydrží celé zápasy, ale díky střeleckému kumštu mají VIP postavení.
Ošklivě řečeno: jsou po záruční lhůtě, nicméně se nekazí.
Jako sparťan Lafata.
Jak Sir Matthews.
Jako Roger Milla, kterého kamerunská reprezentace vyhrabala před mistrovstvím světa 1990 na ostrově Réunion. Osmatřicetiletý „dědeček“ pak zazářil čtyřmi góly.
Téměř do čtyřicítky stříleli třeba Alfredo Di Stéfano a Ferenc Puskás, legendy Realu Madrid.
Anglický bourák Teddy Sheringham vydržel na soutěžní scéně do dvaačtyřiceti, ze slovutného čtyřicátníka Franceska Tottiho je supernáhradník v AS Řím, nové angažmá (možná v brazilském Corinthians) vyhlíží bezmála 39letý Didier Drogba.
Když si jdete na hřiště šňupnout
Filippo Inzaghi, Antonio Di Natale, Miroslav Klose, v české lize třeba Radek Drulák nebo Libor Došek. To jsou namátkou útočníci, kteří si udrželi drajv až téměř do čtyřiceti.
U brankářů nebo stoperů nebývá veteránský věk žádný problém, ale útočníci? Jak ti udělají, aby nestárli? „Já díky gólům mládnul. Góly vám do krve vlijí adrenalin. Ten pocit povznáší. Góly jsou jako droga. Když jsem šel na hřiště, chtěl jsem si šňupnout, být opojený,“ líčil před časem Drulák.
Ve čtyřiatřiceti letech obhájil prvenství mezi ligovými kanonýry a národnímu týmu vystřílel cestu na Euro do Anglie 1996.
Důchod? Pche! Ani omylem. Ačkoli se kolem něj motali talentovaní teenageři, on neztrácel na prestiži. Naopak. Díky vrozenému zabijáckému instinktu, který se snoubil s prožitou zkušeností, se v šancích choval prakticky dokonale. Stejně jako David Lafata, protože...
Protože zvlášť v pokutovém území, kde se zápasy rozhodují, jsou staré pušky k nezaplacení.
