Mrzí ho, co lidé po městě o budějovickém fotbalovém klubu říkají. Je to duší Dynamák, patriot. Teď dostane 36letý dnes už bývalý profesionální fotbalista Roman Lengyel příležitost, aby se začalo o Dynamu zase mluvit v lepším světle. Vysoký obránce totiž přechází z trávníku na lavičku mladých fotbalistů a bude pomáhat i v klubovém managementu.
Jaký je váš hlavní důvod, že končíte profesionální kariéru?
Hlavně jsem zklamaný ze sestupu, z mého působení na jaře a celkově z naší hry právě ve druhé části ligy. Nemá smysl to lámat přes koleno. Vím, že jsem tomu nedával všechno, a na hřišti to na mých výkonech bylo prostě vidět. Měl jsem skončit jinak.
Roman Lengyel (36 let)Odchovanec a jedna z nejznámějších tváří českobudějovického klubu SK Dynamo, za který na začátku kariéry odehrál ve třech prvoligových sezonách 56 zápasů. Poprvé se v lize ukázal na hřišti 7. března 1997 proti Slavii a první gól dal 17. srpna na Spartě. Do slavného pražského klubu v jednadvaceti letech přestoupil. Nedokázal se však dlouhodobě prosadit do základní sestavy, a tak po roce a půl přestoupil do Teplic. V lednu 2004 zamířil na zahraniční angažmá do ruského klubu Saturn Ramenskoje. V ruské Premier Lize dále hrál za FK Kubáň Krasnodar a FC Rostov. Při svém návratu zpět do České republiky měl na svém kontě téměř dvě stovky startů v první a druhé ruské lize. V české nejvyšší soutěži odehrál 236 utkání a dal sedm gólů. V druhé tuzemské lize nastoupil k 54 utkáním. Má syna Alexe a jeho velkým koníčkem je tenis. |
V tom nejlepším.
Ano, když to shrnu, tak jsem se měl rozloučit asi loni po postupu. Ale zase mě nahlodal dobrý podzim, kdy jsme měli hodně bodů a hráli dobře, jaro bylo hrozné a obrovské zklamání.
Už jste se netěšil ani na tréninky?
Přesně tak. Nedával jsem tomu tolik, kolik bych měl. Už by můj fotbal asi ani lepší nebyl. Sice neříkám, že jsem se flákal a makal jen na padesát procent, tréninky byly třeba pořád fajn, ale na sto procent jsem to nedělal.
Rozhodnutí o konci kariéry ale asi nepadlo po posledním utkání v sezoně. Kdy jste o tom začal přemýšlet?
Určitě dřív než na konci sezony. Hlavně moje rozhodování ovlivňovaly domácí zápasy, které jsme měli vyhrát, ale nezvládli jsme je. Člověk i z toho vycítí, že není vůdčí osobností jak v kabině, tak i na hřišti. Proto jsem si řekl, že to nemá smysl. Pak se člověk ani „do práce“ tolik netěší.
Dá se ale říci, že Roman Lengyel nekončí s fotbalem se špatnými pocity?
Ne, to vůbec ne. Upřímně, teď už si myslím, že bych ještě přeci jen zkusil pokračovat, s áčkem pořád trénoval a pomalinku z fotbalové scény vymizel. S Martinem Vozábalem i trenérem Ciprem jsme ale společně usoudili, že už je čas dát šanci mladým a já to respektuju. Sice jsem nečekal, že by to mohlo být tak ze dne na den. Ale na druhou stranu bych měl jít na operaci s nohou, i to rozhodování urychlilo.
Co bude teď?
Měl bych začít trénovat kluky do šestnácti let spolu s Rudolfem Otepkou. Ještě k tomu jsme domluvení s Martinem Vozábalem, že bych mu také pomáhal v práci s klubem. Ještě jsme se o konkrétních věcech nebavili, ale udělám, co bude potřeba.
Jak se na to těšíte?
Moc. Zase to bude něco nového. Když bych někdy v budoucnu chtěl trénovat naplno, tak samozřejmě musím začít drilem od žáčků. Ještě před pár lety jsem si bláhově myslel, že až skončím s fotbalem, že hned můžu jít trénovat kohokoliv, ale vůbec to tak není. Vidím to u Davida Horejše i Martina Vozábala, kteří koučování studují. Zkušenosti se šestnáctkou se mi tedy do budoucna budou určitě hodit.
Budete přísný trenér?
To si nemyslím. Určitě nebudu tak přísný jako Vozi (Martin Vozábal), který umí udělat pořádný randál. Ale umím používat cukr a bič, tedy trenér pro obě strany. (směje se)
Zůstáváte tedy duší skalní Dynamák?
Určitě! Je jasné, že v klubu bych chtěl i nadále zůstat, ale ještě nevíme na jaké pozici.
Musí vás tedy mrzet, že Dynamo v posledních letech hraje na hranici sestupu a také to, co se o klubu mezi lidmi říká, ne?
Mrzí mě to. Když jsem se před pěti lety vracel do Budějovic, tak Dynamo nějaký čas ligu hrálo a už to vypadalo, že se tu situace nějak stabilizuje, a i lidé říkali, že jsme tradičním účastníkem ligy. Pak přišel před dvěma lety nešťastný sestup, kdy si myslím, že tu nebyl špatný mančaft, ale prostě jsme si nesedli. To se stává.
V letošní sezoně se situace opakovala.
Politika klubu byla taková, že se přiváděli hráči spíš jen na hostování. Každý půlrok v Dynamu bylo deset nových lidí, kteří se spolu sehrávají. Někdy to vyjde, jindy ne. A letošní jaro? Zimní přípravu jsme prakticky neměli žádnou, dvanáct hráčů bylo zraněných, přípravné zápasy jsme hráli ve třinácti lidech a s dorostenci. Myslím si, že si tým nesedl, ale nechci se vymlouvat. Na hřišti jsme byli my a museli jsme tomu dát prostě víc. Podle mého byl klíčový domácí zápas s Brnem, který jsme měli zvládnout.
Jaký máte recept na to, aby se Dynamu zase začalo dařit?
Mám pocit, že jsme si tu dlouhé roky hráli na to, co jsme nebyli. Nešli jsme tou správnou cestou, takže jsme radši ušetřili za hráče na hostování, než abychom do nějakého kluka vložili peníze, který by se tu rozehrál a my ho pak prodali. Takovým posledním byl podle mě Jaroslav Černý, který se dobře zpeněžil. Neříkám, že na hostování tu byli špatní fotbalisté, ale vždycky byli v Dynamu půl roku, rok. To také není správné, takový tým by měl stavět na svých odchovancích a přivést dva, tři hotové hráče, kterým by se dala smlouva i na tři roky a oni se tu rozehráli a vážili si Dynama.
To se nedělo?
Ať je to, jak chce, člověk na hostování si řekne, že je to tady dobré, Budějovice jsou krásné město a říká se, že se tu platí včas. Sice nechtěně, ale hráč tu tak zpohodlní a řekne si, že je to vlastně jedno, když se spadne, protože já jdu stejně za dva měsíce pryč. To je podle mě hlavní vina toho, že se teď dvakrát za sebou spadlo.
Je vidět, že vás to trápí.
Jasně, jako Budějovičáka musí. Když to řeknu blbě, tak jsme tady zbyli se Zdeňkem Křížkem a Pavlem Novákem jediní odchovanci. Ale ostatní si po zápase odjedou domů a my to schytáváme od kamarádů a známých. Budějovice jsou malé, každý nás na náměstí pozná, jiných se to nedotkne. A není příjemné to poslouchat.
Umím si to představit. Věty typu: Vy jste zase hráli, to bylo šílený...
Ano, nedalo se na to koukat a podobně. Já jsem třeba za poslední půlrok ve městě ani pořádně nebyl, opravdu mě jaro dost mrzelo a byl jsem špatný. Docela jsem pak přál těm, co odjeli domů, aby si podobné řeči na ulici taky poslechli. Ale řekl bych, že teď začíná nová éra Dynama. Nejsou peníze a ani čas na přestupy a vyhlašování, že chceme okamžitě zpátky do ligy. Musíme jít pomalu a postupně přilákat lidi na tribuny i sponzory.
Na jakou etapu své kariéry vzpomínáte nejraději?
Byly to roky 2006 až 2008 v Kubáni Krasnodar v Rusku. Postoupili jsme do první ligy a to byl asi vrchol mé kariéry.
V Rusku se vám tedy líbilo?
Když jsem do Ruska šel v roce 2004, tak tenkrát to tam bylo úplně jiné. Pořád jste viděl dozvuky totality, silnice rozbité a podobně. Za rok už byla v Krasnodaru úplně nová dálnice, a když jsem se teď díval na současné fotky, je to úplně jiné město. Jde to tam hodně dopředu. Je vidět, že peníze mají. Například Budějovice jsou třeba pět, sedm let stejné. Rozhodně tedy působení v Rusku nemůžu litovat. Navíc jsem byl i na jihu Ruska, kde bylo tři čtvrtě roku krásné počasí, takže to byla napůl dovolená (směje se). Naopak horší byly přelety na zápasy, tisíce kilometrů a časové posuny jako v hokejové NHL.
A litujete ve své kariéře něčeho?
To se asi nedá říci, že bych něčeho litoval. Sice mi řada lidí říká, třeba můj táta, že jsem to s fotbalem mohl dotáhnout dál. Když se kouknu dozadu, tak v naší éře jedenadvacítky, když jsme v roce 2000 byli na olympiádě a získali jsme stříbro na mistrovství Evropy, tak jsme se nikdy jen já a Aleš Chvalovský nedostali do národního A-mužstva. Byla tam obrovská konkurence, ať už to byl Jankulovski, či Ujfaluši, v té partě jsem se prostě neprosadil. Udělal jsem pro to všechno, ale byli tam lepší kluci.
A co vaše aktivní hraní, chcete s fotbalem ještě pokračovat?
Rád bych. Ale času budu mít asi hrozně málo, k tomu mám také malého syna, se kterým chci být víc. Na nějaké rakouské ligy to tedy asi nevypadá, abych tam dojížděl jen na tréninky a zápasy. Ale kdyby byl zájem od nějakého týmu z okolí Budějovic, rád si za ně občas přijdu zahrát.
