Petře, kolikrát jste se vůbec dotknul balonu, než jste vstřelil gól?
Ten sprint byl možná na tři doteky, udělal jsem to tak, jak jsem zvyklý na tréninku. Ale hlavně jsem moc rád za tři body. To nejsou fráze, my už jsme prostě bodovat potřebovali. Kdyby to přišlo později, tak nevím, jak bychom tlak zvládali. Neříkám tím, že jsme zachráněni, ale velký krok jsme udělali.
Poprvé jste nastoupili pod trenérem Grmelou. Co jste proti předchozím zápasům změnili?
Proti Olomouci jsme neměli tolik šancí, ale dali jsme šťastný gól.Předtím jsme měli třeba i větší šance, taky penaltu, ale štěstí jsme neměli. Myslím, že pomohla poctivá práce v defenzivě a pracovitost, aspoň z lavičky jsem to tak viděl. Hráli jsme o hodně zodpovědněji.
Video: podívejte se na sestřih zápasuUtkání Brno versus Olomouc ve videoreportáži |
Jak jste přijal roli náhradníka?
Já lavičku nesnáším, to se o mně ví, ale v pětadvaceti jsem to nesnášel jinak než dnes. Tehdy by na té lavičce možná seděla jedna velká zelená „žaba“, dnes jsem připravený hrát i minutu, dvě nebo deset. Důležité jsou tři body pro Zbrojovku. Nebudu říkat, že jsem nebyl naštvaný, to je ještě slabé slovo, ale musím se podřídit týmu. Vážím si toho, že mi to trenér řekl dopředu. Mám rád komunikaci.
Jak vám kouč vysvětlil, že vás nenasadil?
Trenér chtěl hrát hodně nakopávané balony, defenzivněji a přidat víc pracovitosti. Já jsem schopný pomoct týmu, co se týče práce s míčem a po zemi. Moje role byla tím pádem jasná.
Nebojíte se, že pro vás v sestavě nezbude místo, když se takový styl bude praktikovat častěji?
Zase jsme u toho, že řešíme mě, ale o tom se budeme bavit až v létě. Pokud budeme vyhrávat a já budu sedět na lavičce, tak mi to vůbec nebude vadit. Já taky pak budu v Brně možná několik desítek let žít a budu chtít chodit na první ligu. Pak nebudu řešit, jestli jsem měl hrát ještě další dva nebo tři zápasy.
Jak vzpomínáte na poslední zápas proti Olomouci?
Dal jste tam svůj předposlední gól v lize, ale taky jste se zranil. Vzpomínám si na to a jsem rád, že za mnou Dreksa před zápasem přišel a dodatečně se ještě ptal, jak mi je. Zranění k fotbalu patří a jsme spolu v pohodě, ale mrzí mě, že se k takovým věcem nevrací disciplinární komise. Přijde mi, že se někdy soustředíme na nějaké máchnutí rukou, které je pak za čtyři pět zápasů, ale takovéhle fauly nic.
Připomeňte, co se tehdy stalo.
Šel jsem si pro balon a Dreksa mi zezadu podrazil nohy. Dopadl jsem tak špatně, že jsem si zlomil takovou kůstku u páteře a vyřadilo mě to na čtyři měsíce. Kůstka se nechtěla dát dohromady, protože jsem tlustý, ono se to přes ty tuky špatně dostává. Ale Dreksa je v tomhle borec, omluvil se hned a teď se k tomu ještě vrátil a znovu mi podal ruku. Beru to.
Mimochodem, na figuru vám trenér Grmela nic neříkal?
O tom mi nemusí nikdo nic říkat. Vždycky říkám, že su břichem v ofsajdu. V tomhle mám jasno a spíš se snažím váhu držet, abych ještě nepřibral.
