Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte v základní sestavě?
V průběhu týdne bylo z tréninku poznat, že bych mohl nastoupit. Sice na jiné pozici, v první řadě, ale pak se zranil Paša (David Pašek), tak jsem nastoupil na postu obránce. Ale věděl jsem to dostatečně dlouho, abych se mohl připravit.
Jaký to byl návrat?
Těžký. Co si budeme vykládat, Plzeň je top tým. Ale myslím, že jsme se s tím popasovali dobře. Až na závěr, kdy jsme byli pod tlakem a mohlo nám tam něco spadnout, jsme byli vyrovnaným soupeřem.
V první půli jste měl nadějné sólo, co mu chybělo?
Kvalita. Chtěl jsem si to s Řezňou (Jakubem Řezníčkem) narazit, on si to v první moment dával pro sebe. Jak jsem byl rozběhnutý, balon jsem mu sebral. Pak mi to tam dvakrát zblokovali, až nakonec střela skončila vedle.
V 79. minutě jste střídal. Jak se vám dívalo na vypjatý závěr utkání z lavičky?
Říkal jsem si, proč jsem raději ještě nezůstal na hřišti. Na lavičce to byly ještě větší nervy. Ale už jsem byl vyčichlý, musel jsem střídat.
Popoháněl jste očima časomíru?
Spíš jsem sledoval, co se děje na hřišti. Před naší brankou to byla jedna standardka za druhou, všechno se pískalo. Byl jsem nervózní, ale kluci to zvládli. Jsou to skvělé tři body.
Čím jste Plzeň překvapili?
Podali jsme rozhodně lepší výkon než v předchozích domácích utkáních s Teplicemi a Jabloncem. Šli jsme daleko víc za vítězstvím.
Co jste říkal divácké kulise?
Byla famózní. Maximálně jsem si ji užíval. Podobnou jsem zažil snad jen před dvěma lety proti Spartě, kdy jsme vyhráli 3:2. Divákům patří náš velký dík.
