Bohemians tak v závěru prvního ligového střetnutí nového ročníku se Slováckem zuby nehty drželi těsný náskok 2:1. Nakonec se jim to povedlo.
„Čekali jsme jak na smilování na okamžik, až rozhodčí pískne konec,“ popsal Hašek myšlenky Pražanů.
Co jste říkal na obrovskou Kabajevovu šanci?
Jen konstatuji, ale myslím, že kdyby se hrálo na kropeném hřišti jako v první půli, tak ta klička by byla delší, balon by mu nezůstal pod nohou... Ale nechci to svádět na hřiště, měl to vyřešit líp. Kabajev to měl navést vlevo a pak třeba Záviškovi nahrát. Ale kdo ví, jestli ho Kaba vůbec viděl. On když běží, tak má klapky jak závodní kůň. Nemívá přehled. Každopádně to byla situace, která v první lize musí končit gólem. Jinak budeme dohrávat zápasy v nervech.
Musely to být velké nervy, ale těsný náskok jste vzdor tlaku soupeře uhájili.
Měli jsme ke Slovácku velký respekt. Nehrajeme s ním rádi, pokaždé je to nechutný soupeř. Jsme rádi, že ho máme za sebou, že jsme přerušili sérii sedmi zápasů bez vítězství a Bohemka po dlouhých letech získala v prvním kole tři body.
Čím to, že vás Slovácko po změně stran tak zatlačilo?
V prvním poločase jsme dominovali, druhý byl jiný příběh. Kondičně nám odešli Juliš s Reiterem a najednou jsme neměli jak se dostat nahoru. U Lukáše jsem to čekal, to je logický, bude mu trvat, než se po zraněních dostane do top formy. U Reitera jsem doufal, že vydrží déle, že jim ještě párkrát uteče. Přidaly se k tomu brutální individuální chyby – jednou Fryšták, jednou Bederka. Mohlo za to i hřiště, které uschlo, nedalo se hrát tak rychle po zemi, jak jsme zvyklí. Kombinace těchto faktorů vedla k bránění výsledku. Soupeř vycítil šanci, hrál na riziko, ale příležitosti neměl. Kromě těch dárků od nás. A té penalty, což byl také dárek od nás.
Juliš v dresu Bohemians debutoval, jste s ním spokojený?
Jsem zvědavý na jeho čísla. Presoval, sprintoval, vracel se, měl síly do náběhu. Mám představu ale o vyšší úrovni kondice. Vedl jsem ho ve sparťanském béčku a vím, jak vypadá, když má natrénováno. Tam měl tehdy také po zranění, tři čtvrtě roku trvalo, než se dostal do topu. Ale pak to stojí za to.
Poprvé hrál také váš syn Filip, co říkáte na jeho výkon?
Stejně jako Juliš pracoval na hranici možností. Navíc není typický střední záložník, obvykle hrává spíš pod hrotem. Se Slováckem to bývá o přetlačované, což není jeho šálek kávy. Přesto si myslím, že si vedl dobře, nevzpomínám si, že by udělal chybu. Začal u něj náš druhý gól, zvládl to kondičně. Dobrý.
V sobotu přišel bahrajnský reprezentant Abdulla Jusuf Helal, kdy bude týmu k dispozici?
Dnes ještě nebyl zaregistrovaný na svazu, zbytek dokumentů je podepsaný. Už ráno s námi trénoval, pak měl individuální trénink, ten ho čeká i v pondělí. Od úterý se přidá k týmu a na příští zápas by měl být k dispozici. Je podobný Tettehovi. Podobně rostlý, štíhlý, velmi technický, překvapivě rychlý. Má výbornou střelu oběma nohama a hraje ještě lépe hlavou.
Neobáváte se problémů s adaptací?
Každý přestup hráče z ciziny má svá rizika. Ale je to mladý, otevřený, inteligentní, kultivovaný kluk. Chce se prosadit v Evropě. Ta mise, že je vůbec prvním Bahrajncem tady, je pro něj velká čest, bude celým tamním fotbalovým prostředím sledovaný. Do kabiny zapadne perfektně, je to super kluk. Určitá obava existuje, ale minimalizovala se, když jsem ho poznal.
Jak jste na něj přišli?
Českému trhu ho doporučil trenér Miroslav Soukup, který vede reprezentaci Bahrajnu. Jeli jsme se na něj podívat s asistentem Daliborem Slezákem, viděli jsme na vlastní oči, že je to fakt dobrý hráč. Chtěli jsme po odchodu Tetteha přivést útočníka. Snažili jsme se o Tomáše Poznara, s ním se nám nepovedlo dohodnout. Ale už jsme měli rozdělaný příchod Jusufa a bylo to rychlé jednání. Nejrychlejší akce co jsem v Bohemce, měli jsme ho během týdne. Super práce sportovního vedení a šéfů klubu.
