Nejprve si opora uplynulých let v dresu Votroků se šéfem klubu při dohadování podmínek nového kontraktu plácla, ale nakonec z dalšího angažmá Romana Fischera na východě Čech sešlo. Proč? "O peníze nešlo," ujišťuje.
Devětadvacetiletý středopolař se tak v úterý na Všesportovním stadionu naposledy rozloučil v kabině s ostatními hráči, po jejichž boku pro Hradec vybojoval po sedmi letech ligu. "Neodchází se mi vůbec lehce," říká odchovanec Baníku Ostrava, který v Hradci prožil nejlepší roky kariéry.
Další už tedy nepřibudou. Na čem jednání ztroskotalo?
Jde o osobní důvody. Tlumočil jsem je generálnímu řediteli Juklovi. Víc bych to nerozebíral. Pokud bude chtít on, ať to řekne. Pokud ne, zůstane to mezi námi.
Všechny podmínky smlouvy už byly doladěny a prodloužení spolupráce bylo na spadnutí.
Jako vždy jsme se rychle dohodli, ale pak se odehrála určitá situace, kterou jsem neakceptoval. Panu Juklovi jsem se omluvil. Cítím, že kdybych smlouvu nakonec podepsal, neudělal bych dobře.
Byli jsme domluvení, zlobí se manažer JuklO tom, že by se Roman Fischer po půlročním zranění vrátil do sestavy Hradce, generální ředitel klubu Richard Jukl nepochyboval. I přesto, že se Fischer na začátek letní přípravy vracel bez podepsané nové smlouvy. Ta dosavadní mu příští týden končí. "Romanovi sice smlouva končila, ale v průběhu jarní části soutěže jsme se domluvili na jejím prodloužení," vysvětlil Jukl. Fischer patřil v minulých sezonách k oporám týmu, po odchodu jiného ostravského odchovance Radima Wozniaka se dokonce stal kapitánem týmu. Jenomže na zimním soustředění v Turecku měl smůlu a přetrhl si vaz v koleni. Po následné operaci promarodil celé jaro. I přesto měl Hradec zájem na tom, aby dál pokračoval, a nabídl mu novou smlouvu. Fischer ale oznámil, že ji nepodepíše. "Je to pro mě obrovské zklamání, protože když si s někým podám ruku a na něčem se domluvím, tak to prostě musí platit," neskrýval rozladění ředitel Jukl. |
Přitom jste sám říkal, že v Hradci zažíváte nejlepší léta. Trvá tento pocit?
Neodchází se mi dobře. Navíc způsobem, jakým jsem to udělal. Takovou partu lidí v kabině už nikde nezažiju. Když jsem se loučil s klukama, nebylo mi dobře po těle. Omluva patří i jim. Hradec byl výborná štace od fanoušků až po trenéry.
Ač jste ji nezačal dobře.
Ano, první rok jsme se zachránili snad o tři body. Jenže pod trenérem Kotalem jsme se zvedli. Tým byl plný hráčů, co chtěli něco dokázat. A za rok si devadesát procent mužstva připsalo první ligový start. Mužstvo bylo dobré a prokázalo kvalitu i v lize. Trenéru Kotalovi i jeho realizačnímu týmu přičítám největší díl na tom, že se postoupilo.
Utkví vám v paměti moment, kdy jste coby kapitán po zápase se Zlínem zahajoval oslavy druholigových mistrů?
Samozřejmě, ale mnohem ho předčí první ligový zápas doma se Spartou. Všichni jsme byli natěšení, přišlo patnácti tisíc lidí, k tomu ještě vítězství. Všechno do sebe zapadalo. A také to obohatí ještě zápas s Duklou, kdy se rozhodlo o titulu pro nás ve druhé lize.
Jak jste ty okamžiky vnímal?
Obrovská euforie. Kdysi dávno jsem si představoval, že budu hrát ligu v osmnácti, ale podařilo se mi do ní naskočit až v sedmadvaceti. Užíval jsem si to. Vidíte to, vážně se mi bude odcházet s těžkým srdcem.
Angažmá v Hradci pro vás končí smutně i proto, že jste se před startem jara zranil a potom už nenastoupil. Berete to tak?
Patří to k fotbalovému životu.
Prý máte namířeno do Karviné.
Nezastírám, jednám s Karvinou. Existuje také nabídka z polské ligy, kterou se momentálně zabývám. Přišla i jedna z české ligy, ale tu jsem vůbec neřešil. První ligu si chci ještě zahrát, i když už to nebude v Hradci.
