„Uefo, tohle jste chtěli?“ volala hrstka fanoušků Chelsea na začátku utkání.
Chabá atmosféra i mizerný komfort pro fanoušky, kteří snad aby kvůli atletické dráze sledovali fotbal dalekohledy. Kritika vyšlapaného trávníku i postavení televizních kamer a přenosu.
Bylo to zvláštní vyvrcholení druhé nejprestižnější evropské pohárové soutěže.
„Utkání sledovalo 51 370 diváků, což je třetí nejvyšší návštěva na finále Evropské ligy,“ hlásila UEFA.
Ale co přes patnáct tisíc prázdných míst? Co těžkosti příznivců obou londýnských klubů, kteří se do vzdáleného Baku ani nemohli dostat? Co fanoušci Arsenalu, které v ulicích města stavěla místní policie, když na jejich dresech viděla jmenovku Mchitarjan? Co fakt, že arménský reprezentant ze strachu o své bezpečí do znepřáteleného Ázerbájdžánu ani necestoval?
„Nevím, co si pánové, kteří rozhodují, dali k snídani, ale finále v Baku? Vždyť je to úplně jiná část světa,“ podivil se nedávno i trenér Jürgen Klopp, který vede Liverpool.
UEFA za rozhodnutí, které učinila před dvěma lety, čelila kritice zejména v posledních týdnech. Od chvíle, kdy bylo jasné, že oba finalisté dorazí z Londýna.
„Byli bychom rádi, aby UEFA v budoucnu v podobných případech vždy na prvním místě zohlednila logistiku a možnosti fanoušků, protože to, co se děje v aktuální sezoně, je zcela neakceptovatelné,“ napsal v ostrém prohlášení Arsenal.
Kluby dostaly pro své příznivce dohromady jen dvanáct tisíc vstupenek, které kvůli náročnému a drahému cestování ani neprodaly. Fanoušci, kteří přesto dorazili, volili podle BBC třeba složitou dopravu vlaky a taxíky z Tbilisi, hlavního města sousední Gruzie.
Samotné utkání na rozlehlém Olympijském stadionu začalo v Baku až hodinu před půlnocí, víc než velké evropské finále připomínalo přípravný duel na předsezonních turné po Asii. Fotbal bez tempa, bez vzrušujících okamžiků, bez odpovídající kulisy.
Bude vrchol Evropské ligy příští rok v polském Gdaňsku důstojnější?
