"Takže ještě žijeme," shrnul strahovskou devadesátiminutovku Filipko poté, co nečekanou výhru oslavil děkovačkou hrstce budějovických fanoušků.
I trenér vítězů František Cipro přiznal, že nebýt tří Filipkových fantastických zákroků ve druhém poločase, zápas by nejspíš dopadl jinak.
"Brankář tam přece od toho je, aby něco chytil," usmíval se jedenatřicetiletý slovenský brankář Filipko. Původně hájil svatyni Banské Bystrice, avšak do Budějovic přišel loni v létě z izraelského klubu Hapoel Holon.
Na otázku, zda toho někdy pochytal tolik, co v pondělní prvoligové dohrávce se Slavií, gólman reagoval: "Já to takhle neberu. Těžko bych mohl říct, jestli to byl jeden z mých nejlepších výkonů. Ale například na podzim na Spartě jsem si taky dobře zachytal. Jenže tam jsme dva nula prohráli."
A jak si mužstvo, jemuž jde o prvoligovou existenci, může přijet na Slavii jen tak zahrát fotbal?
"Neměli jsme tady co ztratit. Takhle nám to vysvětlil trenér Cipro. Že prostě existenční zápas hrajeme až v neděli v Blšanech, zatímco když prohrajeme na Slavii, tak nám hlavy nikdo neutrhne. No a ono se nám to povedlo, kluci hráli fakt dobře."
Filipkovu pozornost už v prvním poločase vyzkoušel dvěma přesnými projektily Sedláček, ale obzvlášť horké chvíle prožíval budějovický gólman po přestávce. Slávisté prohrávali 0:1 a stůj co stůj chtěli nepříznivé skóre otočit. V těch chvílích Filipko zabránil třem jistým gólům.
"Která slávistická šance byla nejnebezpečnější? Ten Fořtův volej zblízka. Naštěstí jsem byl dobře postavený a stačil reflexivně zareagovat."
Dokonce už překonaný byl Filipko v první půli, kdy chtěl vyběhnutím zmenšit střelecký úhel Vlčkovi. Slávistický útočník si Filipkova pohybu všiml a technickým obloučkem ho přehodil. Jenže míč se skutálel těsně vedle budějovické tyče.
"Ale vždyť i sebelepší gólman se občas musí spolehnout na štěstí. A já ho měl právě v téhle chvíli. O štěstí je přece fotbal taky," řekl Filipko.
V pondělním duelu Slavie s Českými Budějovicemi proti sobě stáli dva slovenští brankáři. Filipko na jedné a slávistický gólman Matúš Kozáčik na druhé straně. Tenhle slovenský souboj vyzněl jednoznačně pro Filipka. Uvědomoval si budějovický brankář vůbec tuto pikantnost zápasu?
"Samozřejmě vím, že Kozáčik je taky Slovák. Ale to bylo tak všechno, s čím jsem do zápasu šel. Na nějaký slovenský souboj jsem ani nepomyslel," řekl po střelci Kuličovi druhý hrdina strahovského utkání.
