Když se fotbalová liga vracela po sedmi letech "pod lízátka", kouč Václav Kotal si Filipa Klapku přivedl jako kýženou posilu, která měla zaručit, že Hradec bude patřit mezi kombinačně založené týmy.
Zkušený fotbalista očekávání naplňoval hlavně v první sezoně po svém příchodu do Hradce, o dalších dvou se to říct nedá. Zabrzdila ho totiž série zranění kolena či kotníku, která ho vyřadila na delší dobu. Klapka tak promarodil víc než rok. Ironií osudu je, že ve čtvrtek oslavil dvaatřicáté narozeniny a k nim dostal nemilý dárek - zprávu o tom, že v klubu po vypršení smlouvy skončí. Pravděpodobně právě pro časté absence kvůli zdravotním lapáliím.
Jaká je vaše aktuální situace?
Trénuji s týmem až do 30. června, než mi skončí smlouva. Pak z Hradce Králové odcházím. Nabídka na prodloužení spolupráce nepřišla, přiznávám, že jsem to čekal.
Klub už během sezony oznámil, že když nebudete zdravotně fit, rozváže s vámi smlouvu. V posledních měsících jste si prošel hodně zraněními.
Byla to smůla na smůlu. Nešlo totiž o zranění, za něž bych si mohl sám. První byly špatné křížové vazy po srážce s protihráčem. Ale když si vzpomenu střet se sparťanem Holkem... skočil do mě, to nebyl běžný zákrok. Šel do mě oběma nohama, zůstal jsem zaklíněný, ještě přepadl, takže koleno prasklo.
A to byl teprve začátek.
Když jsem byl po operaci kolena, problémy neustávaly. Nebyl jsem si jistý, jestli jít na operaci. Nakonec to chirurgickým zákrokem dopadlo. Očekával jsem, že ta operace vyřeší potíže a všechno bude na sto procent v pořádku. Jenže potom jsem dostal koňara při zápase, to se může stát každému. A hned na to smolný okamžik na tréninku. Marek Plašil mi nešťastně přilehl kotník.
Přehled přestupůZměny v šestnácti klubech první ligy |
Některým fotbalistům takový počet zranění vydá na celou kariéru, vás postihla během roku a půl...
Je toho dost, ale není to nic chronického. Třeba kdybych běžel a koleno nevydrželo, řekl bych: Vazy už jsou slabé a asi to nemá cenu.
Přicházel jste jako režisér ofenzivy, ale zdraví bylo proti. Byl jste z toho rozmrzelý?
To je prostě smůla. Vždycky jsem se připletl k nějakému střetu. Bylo to k naštvání. Když už jsem mohl nastoupit, pozitivní bylo, že mi to na hřišti šlo, fotbal jsem hrát nezapomněl a týmu jsem měl pořád co dát. Takový pocit jsem měl hlavně v Teplicích. Měl jsem asi pocit, že to ještě není na to, abych to zabalil.
Byly měsíce sportovní pauzy nejčernějšími chvílemi vaší kariéry?
Byly, a nejen kvůli fotbalu. Rok 2012 byl úplně špatný i po osobní stránce. Umřel můj táta, potom babička a děda. Člověk se cítil mizerně, ale to nikoho nezajímá. Moc mi pomohla rodina.
Najdete jistě i světlé chvíle z posledních tří let.
Určitě k nim patří první sezona v lize. Být jako nováčci osmí, to se cení. Hodně lidí jsme překvapili naším dobrým fotbalem. Vidíte, to byla jediná sezona, kdy jsem byl zdravý. A pak už to šlo jen z kopce.
Po dlouhé pauze bude asi těžké hledat angažmá.
Jasně, zatím nejsou žádní zájemci a uvidíme, jak se situace vyvine.
Kam v nejhorším případě budou směřovat vaše kroky?
Nevím, jestli ještě bude zájem z 1. ligy. Do druhé a třetí bych asi nešel. Rád bych zkusil třeba nižší soutěže v Německu nebo Rakousku. Přitom bych se postupně připravoval na civilní život a hrál při práci.
