Ten, který se do národního týmu dostal jako druholigový před Poborským, a to před více než padesáti lety, se jmenuje Jiří Feureisl.
Čtyři góly v premiéře
První mezistátní utkání, ke kterému jej povolali tehdejší trenéři Karel Kolský s Antonínem Rýgrem, se hrálo 10. května 1956 ve švýcarské Ženevě a Československo vyhrálo 6:1. Nováček v reprezentačním dresu, útočník druholigového Dynama Karlovy Vary, se do listiny střelců zapsal hned čtyřikrát. To byl start!
"V tehdejším karlovarském Dynamu jsem sice střílel hodně gólů, ale reprezentace? S tím, že bych ve Švýcarsku nastoupil, jsem nepočítal. Stejně jako později," vzpomíná Feureisl.
"Ale trenéři rozhodli, že budu hrát a že mám dělat prostor pro ostatní útočníky a vlastně rozrážet domácí obranu. Nesměle jsem se jich zeptal, zda také můžu dát nějaký gól? Oni moji poznámku pochopili a jen se usmívali."
A pro něho bylo první mezistátní utkání fotbalovou parádou. Své čtyři góly ve 21., 31., 61. a 66. minutě zarámoval mezi trefy svých spoluhráčů Borovičky a Masopusta.
Rodáka ze Strašic bavil víc hokej
K fotbalu, ale i k hokeji, se Jiří Feureisl dostal ve svém rodišti Strašicích u Rokycan a slavnější sportovní osobnost a rodáka tato vesnice nemá do dnešní doby.
"Ve Strašicích v době mého mládí nebylo po sportovní stránce skoro nic. Pro kluka jako jsem byl já zbýval v létě fotbal a v zimě na rybníku hokej," říká Feureisl. "Rozhodujícím momentem mé další kariéry byl odchod do učení do Karlových Varů. Učil jsem se malířem porcelánu a hrál fotbal a hokej. Oba sporty jsem miloval, ale víc mě bavil hokej."
Stal se tak jako jeden z mála takzvaným obojživelníkem, kteří hráli nejvyšší soutěže v nejpopulárnějších sportech. Zařadil se tak po bok takových borců, jako byl Bouzek, Vlastimil Bubník, Španinger, Sventek a další.
Góly dával i v dresu Tankisty
Nejvyšší soutěž v hokeji hrál Feureisl v Karlových Varech, ale kde nastupoval v nejvyšší fotbalové soutěži? "V roce 1953 jsem narukoval na vojnu. Trochu známý jako fotbalista už jsem byl, ale výběr pro vojenské celky jsem absolvovat musel," vysvětluje bývalý reprezentant.
"Po Milovicích, kde se výběr konal, se stal mým dalším působištěm prvoligový Tankista Praha. V lize jsme hned skončili na sedmém místě, já dal devět gólů a hlavně se učil."
A měl od koho. Jeho spoluhráči byli například Stacho, Pazdera, Šonka, Majer, Kadraba a Hovorka. "S Hovorkou byla na hřišti výborná spolupráce," vzpomíná Feureisl.
Po dvou letech v Praze nezamířil rozený kanonýr do některého ligového celku, ale zpátky do Karlových Varů.
"Chtěly mě nejen Sparta se Slávií, ale téměř všechny ligové kluby. Ale táhlo mě to domů. Pro můj fotbalový růst to byla škoda, ale návratu nelituji. V Dynamu jsem dva roky válel druhou ligu, až přišla pozvánka do reprezentace," sděluje.
Nebyla ale premiérová. Ta vůbec první přišla do tehdejšího reprezentačního béčka už v roce 1955. Za národní béčko sehrál 7 střetnutí.
Hrál MS ve Švédsku
V roce 1958 se druholigovému fotbalistovi splnil další velký sen. Zahrál si na mistrovství světa 1958 ve Švédsku. Ve skupině nastoupil proti Německu (2:2), Argentině (6:1, dal jeden gól)) a v opakovaném duelu proti Irsku. Porážka 1:2 znamenala konec nadějí a cestu domů. A to byl také poslední reprezentační start obávaného střelce. V jedenácti utkáníchbyl autorem sedmi branek.
"Reprezentační činovníci pak chtěli, abych se přestěhoval do Prahy a hrál tam první ligu. To se mi nelíbilo, odmítl jsem, a to byl asi hlavní důvod mého reprezentačního konce. Já si nedovedl představit život bez Karlových Varů, bez fotbalu a hokeje ve městě," tvrdí Feureisl.
S fotbalem skončil něco málo po třicítce, ale hokej hrál až téměř do pětačtyřiceti, naposledy v Ostrově nad Ohří. Také změnil pracovní profesi. Z malíře porcelánu se stal úředník, ale doma v Karlových Varech.
Radost mu dělají hokejisté
Nyní jako penzista chodí na fotbal a hokej téměř pravidelně. "Větší radost mně dělají prvoligoví hokejisté, třetiligový fotbal asi zatím na vyšší soutěž nemá," hodnotí dva milované sporty Feureisl.
A jaká je jeho nejlepší fotbalová vzpomínka?
"Tři reprezentační utkání. Hned to první se Švýcarskem v květnu 1956, kdy jsem dal čtyři góly. Pak souboj s tehdy asi nejlepším evropským celkem Maďarskem o deset dní později na budapešťském Népstadionu před téměř sto tisíci diváky. Vyhráli jsme 4:2 a já jednou skóroval. A to třetí? Nezapomenutelný duel při zájezdu po Jižní Americe v srpnu téhož roku s Brazilií, kde jsme před 130 000 diváky vyhráli na Maracaná 1:0."
