Drobný blonďáček, který dorazil z dělnického předměstí Fuenlabrada, byl šikovnější než ostatní. Kličkoval proti přesile a hlavně měl takové zrychlení, že utíkal všem.
„Jakou mu dáme známku?“ zeptal se asistent Victor Peligros.
„Dej mu deset z deseti,“ ozvalo se. Po chvíli se Brinas opravil: „Víš co? Dej mu dvanáct z deseti.“
Hodnocení žáků se v Atlétiku používá dodnes, ale žádný další fotbalový talent už 12 bodů z 10 nedostal.
„Dítě“ s instinktem zabijáka
Uběhlo třiadvacet let a Atlético pláče, protože Fernando Torres odchází. I starý pán Brinas se přišel v neděli rozloučit. Je mu 82, chodí o holi, ale poslední zápas si nemohl nechat ujít. „Chlapče, hodně štěstí, ať už půjdeš kamkoli,“ šeptal Torresovi.
Vyprodaný stadion vzdal hold nevšednímu střelci, který přestal být pro Atlético důležitý. Aspoň on to tak cítí: „Pořád si myslím, že na to mám.“ Asi ano, protože v utkání proti Eibaru (2:2) dvakrát skóroval. Znovu byl hbitý a smrtící. Akci před druhým gólem by si mohl nechat patentovat: náběh na kolmý pas po zemi, 30metrový sprint, rychlá klička brankáři a hotovo.
Podobně jako ve finále Eura 2008. Pamatujete, jak utekl Lahmovi a obloučkem přehodil německého gólmana Lehmanna?
Byť mu přezdívali El Niňo, tedy Dítě, choval se jako zabiják.
Gólovou nenasytnost si z Atlétika přinesl do Liverpoolu, a když v Anglii vstřelil první hattrick, poslal svůj dres muži, který ho objevil: „Příteli Manolo, děkuju za všechno, co jste pro mě udělal.“
Torresův vzlet se zastavil v lednu 2011 bombastickým přestupem do Chelsea. Španělský snajpr, nově už také mistr světa, stál v přepočtu 1,7 miliardy, jenže na hřišti spíš tápal. Byť si připsal triumf v Lize mistrů, góly už se nesypaly. Ani hostování v AC Milán nepomohlo.
Slib, že se zase vrátí domů
Teprve návrat do Atlétika ho zase nadchl. „Přišel jsem domů, abych našel štěstí,“ řekl v lednu 2015.
Otázka je, jestli štěstí skutečně našel. Poslední dobou hrál málo, byl až čtvrtým útočníkem za Griezmannem, Costou a Gameirem. Nakonec se aspoň dočkal své první trofeje s Atlétikem. Jako náhradník pomohl vyhrát finále Evropské ligy.
Teď už nic dalšího nebude, červenobílý dres s číslem 9 svlékl.
„Od dítěte k legendě,“ sledoval ohromný nápis na tribuně, když se svými třemi dětmi kráčel po hřišti.
Dva góly na závěr. Fernando Torres se loučí s fanoušky Atlétika Madrid.
V Atlétiku začínal, když ještě hrálo druhou ligu. V sedmnácti se stal kapitánem. Nakonec zvládl 404 soutěžních zápasů a 128 gólů.
„Hasta pronto, Fernando,“ loučili se plačící fanoušci: „Brzy se uvidíme.“
Torres ještě ve čtyřiatřiceti fotbal nebalí, lákají ho do Číny a do Ameriky. On však slíbil, že se domů zase vrátí. Otázka je kdy a v jaké roli.
