"Kdybych teď někomu řekl, že mám na to utkání lístek, ukousl by kvůli němu tady ten stůl. A kdybych ještě s Bayernem protrhl střelecký půst, bylo by to super," dodává.
Není super už to, že spolu sedíme v restauraci ve Frankfurtu a každý vás tady obletuje?
Poslední rok je jako pohádka. Kdyby mi někdo předem říkal, co se v něm stane, klepal bych si na čelo. Vše se seběhlo strašně rychle, od stříbra z mistrovství světa dvacítek přes přestup do Frankfurtu až po to, že jsem se v Německu chytil.
Chytil jste se třemi góly v prvním duelu a na německém internetu bylo vaše jméno nejvyhledávanější s americkými prezidentskými kandidáty Clintonovou a Obamou.
Lidi jsou v Německu do fotbalu blázni. Ale já si ten hattrick ani nevychutnal. Až když mi přišla obrovská spousta esemesek, říkal jsem si: Ty bláho, ne že se mi povedlo něco skvělého, ale asi něco fantastického. Vždyť já měl před zápasem obavy, abych nebyl do poločasu střídaný. A rodiče mi drželi palce ve smyslu – snad toho moc nepokazíš. Hillary, Obama a já, říkáte? To jsem nevěděl, ale je to dobrá společnost, ne?
V dobré společnosti jste i v reklamě na přenosy z bundesligy: jste na ní s Kurányim, Diegem či Tonim, čili největšími hvězdami soutěže.
Když jsem tu reklamu viděl poprvé, koukal jsem jako vejr. Podle fotbalových kvalit bych ale v téhle společnosti být nemohl. Tihle hráči drží dvě tři sezony v kuse fazonu, jakou já měl v prvních dvou zápasech.
Teď už ji nemáte? Pravda je, že jste se po fantastickém startu, kdy jste dal čtyři góly za dvě utkání, už devětkrát po sobě netrefil.
Přestal jsem střílet góly, ale Frankfurtu se celkem daří a trenér je spokojený, to je nejdůležitější. Na druhou stranu, koncovka mě trápí a stresuje. Nezbývá než se na ni zaměřit na tréninku. Ale zase nemám rád takové ty fráze, že si musím na tréninku nutně přidávat. V zápase je konkrétní gólová situace stejně vždy jen jedna a neopakovatelná.
|
Kdo vyhraje Euro? Koho chcete mít v hledišti? Co chcete slyšet po Euru od kouče? |
3 otázky o EuruSpoluhráči si z vás kvůli střeleckému půstu v dobrém neutahují?
Teď už ne, protože si myslí, že už by mě to štvalo. Ale když jsem se netrefil tři čtyři kola, utahovali si dost. Říkali: No jo, trefil ses na začátku, lidi tě milují, už jsi superstar, už góly nepotřebuješ. Také bych hecoval, být na jejich místě.
Hecovat se můžete se švýcarským spoluhráčem Spycherem, ne?
Tím spíš, že jsem spolu při soustředěních na pokoji.
Dobíráte se navzájem v souvislosti s tím, že se Česko se Švýcarskem utká v prvním utkání Eura?
Docela dost. Švýcaři nedávno v přáteláku dostali 0:4 od Němců, my Němce v říjnu v kvalifikaci na Euro porazili 3:0, tak jsem hned Spycherovi říkal, že čtyři plus tři je sedm gólů, takže aspoň ví, co může čekat. A ještě jsem dodal, že jsme zrušili před Eurem všechny přáteláky a první máme až se Švýcarskem.
Jak reaguje Spycher?
Dělá třeba, že nemůže najít Česko na mapě. Ale teď vážně: zápas s domácími Švýcary bude ošidný.
V nominaci na turnaj budete podle všeho i vy. Můžete hrát v útoku s Kollerem, který v reprezentaci debutoval, když vám bylo 12 let...
To si moc dobře uvědomuju. Vždyť jako kluk jsem v Teplicích podával při tréninku reprezentace balony a díval se, jak kluci trénují.
Lovil jste autogramy?
Lovil a strašně jsem se u toho styděl. Třeba Milana Baroše, to byl můj vzor jako spousty dalších kluků.
|
Martin Fenin |
Útočník fotbalové reprezentace a Eintrachtu Frankfurt. Nejzářivější kometa posledního období národního mužstva. Prošel mládežnickými reprezentačními výběry, proslavilo ho loňské MS dvacetiletých, kde dal při cestě za stříbrem 4 góly včetně finálového. Odchovanec teplického fotbalu, který v lednu přestoupil do Německa, zatím odehrál pět utkání za reprezentační áčko, na premiérový zásah čeká. Zato se dočkal při debutu v bundeslize, při němž senzačně nastřílel hattrick. To se v 45leté historii soutěže podařilo jen pěti hráčům.Řekl jste Milanovi nebo někomu jinému, že jste sbíral jejich podpisy?
Někdo se to dozvěděl a pak jsem v kabině slyšel, jestli náhodou nechci podepsanou kartičku. Já si ale i teď nechal podepsat od kluků svůj první dres z nároďáku.
Pamatujete si stříbrné Euro 1996?
Je to můj nejoblíbenější turnaj společně s mistrovstvím světa 1994.
I to si vybavujete? Bylo vám sedm.
Strašně jsem fandil Itálii a hlavně Robertu Baggiovi. A v šestadevadesátém jsme se s tátou chodili dívat na velkou obrazovku do teplického parku. Finále jsme pak viděli na dovolené v Chorvatsku.
Obrečel jste porážku?
Ne, obrečel jsem Roberta Baggia, když nedal penaltu ve finále mistrovství světa. Brečel Roberto, tak jsem brečel s ním. V šestadevadesátém už jsem byl o dva roky starší, takže na slzy nedošlo. Ale líto mi to bylo.
Nepřijde vám téměř neuvěřitelné, že teď budete sám usilovat o úspěch z mistrovství Evropy?
Všechno se zlomilo na šampionátu dvacítek. Přitom, i když to teď vyzní blbě, já od turnaje nic moc nečekal. Strašně jsme se na něj všichni těšili, ale hlavně proto, že budeme v Kanadě, daleko od domova. Doufal jsem, že nevypadneme ve skupině, ale ani o tom jsem nebyl přesvědčen. Byl to zpočátku tak trochu výlet.
Třeba i proto jste došli až do finále.
Určitě. Pro české sportovce je podle mě vždy nejlepší pozice černého koně, který může překvapit.
Je v této pozici Česko před Eurem?
Máme v kádru tak věhlasné hráče, že pozice, jakou jsme měli s dvacítkou, není možná. Jako dnes si pamatuju na první zápas s Argentinou: my do něj šli soustředění, oni s bubínky a zpívali si. Člověk si říkal – mají nás snad za blbce? Tohle u áčka nehrozí, za blbce nás nevezme nikdo.
Cítíte, že se k vám lidé chovají jinak než dřív, protože jste teď fotbalový reprezentant?
Po dvacítkách mě lidi najednou všude poznávali, najednou bylo vše jednoduché: Ano, Martine, všechno jde, všechno zařídíme. Bylo to příjemné, ale strašně svazující. Věděl jsem, že musím hrát dobře.
To je ve Frankfurtu stejné, ne?
Tady si fotbalistů strašně váží. U mě to lidi navíc stavějí tak, že jsem odmítl Juventus, který byl také ve hře, a že jsem nešel za penězi, ale za nimi.
|
Očima prvního trenéra Jaroslav Bartoš, FK Teplice "Ani mě nepřekvapuje, že se Martin prosazuje v bundeslize. Mám rád, když mladí kluci dostanou šanci ve velkých soutěžích, a on na to jednoznačně má. Už jako kluk byl nadprůměrný, i když měl období, kdy jezdil na tréninky s brekem, protože se mu nechtělo. Přesvědčil jsem ho, aby to nevzdával, a vyplatilo se. Martin byl kluk se vším všudy, občas se popral, ale mám na něj jen dobré vzpomínky. Třeba z halového turnaje: prohrávali jsme v semifinále 0:2, já Martina stáhl a lidé na mě řvali, co dělám. Já ho ale jen nechal odpočinout, on se pak v poslední minutě podílel na vyrovnání a nakonec jsme celý turnaj vyhráli." |
Nebleskne vám přesto někdy hlavou, jaké by to v Juventusu asi bylo?
Já nikdy netoužil po Juventusu nebo Barceloně, takové sny jsem neměl. Chci hrát tam, kde mě fotbal bude bavit a půjde mi co nejlíp. Frankfurt je ideální volba. Už proto, že je tady výborná parta.
S íránským spoluhráčem Mahdavíkiou si prý můžete povídat česky.
On hrával s Davidem Jarolímem, Tomášem Ujfalušim nebo Milanem Fukalem, takže něco pochytil.
Sprostá slova?
Co jiného. Ale u nás v kabině je vůbec sranda. Bavil jsem se s Honzou Šimůnkem z Wolfsburgu, říkal, že i před zápasem je všude hrozné ticho. Máte tam rádio? ptal se mě. Jo, máme, v šatně se tancuje, každý nosí cédéčka.
I vy?
Ne, ale pouštěl jsem klukům Karla Gotta, mám v mobilu německou verzi Včelky Máji. Všichni, i mladí kluci, hned poznali, o co jde. Přesvědčil jsem se, že Gott tady má obrovské jméno.
