Ta fotka není nijak zajímavá. Kouzlo má snad jen pro skupinku, která se rozhodla dotáhnout (neúspěšný) zápas českého týmu proti Rusku i anabázi na polských drahách do zdárného konce. Sice jsme nestihli (posunutý) odjezd fanouškovského vlaku a kodrcali se stovky kilometrů po Polsku v podstatě "načerno". Na rozdíl od našich fotbalistů jsme vyhráli a mohli si na hranicích oddychnout: "Byl to bardzo dobry vyjezd!"
Nejenom naše čutálisty to stálo mnoho úsilí. Za těmi stovkami kilometrů najezděných napříč polskou rovinou jsou příběhy, které se vykládají jen opravdu dobrým kamarádům, ale také jeden z nejkrásnějších východů Slunce, jaký snad může být.
Jestli čekáte na snímek toho zázraku přírody, tak marně. Čtenářům se omlouvám, ale fotit už nešlo. Vše by se dalo svést třeba na těch více než pět tisíc piv, které jely s českými fandy do Vratislavy.
Ale tak jednoduché to taky není. Nemalým dílem se na neplánovaném výletu zhruba třicítky "ztracených" českých fandů po Polske se mohla podílet poetika vratislavských ulic a sklepů. Hlavně však (ano ve vlaku sice ohlášený) ale pro mnohé stále "nečekaný" posun odjezdu zpátečního vlaku o deset minut dopředu.
Českému fandovi, ve kterém stále ještě doutnala jiskřička naděje, se dostalo vzácného ponaučení od Skotů. "Fotbal je fotbal, ale Celtic (Glasgow) je Celtic."