Za kovově chladnou tvář schovává obavy, jak ji Antoine Griezmann a spol. nervují: dvakrát vítězství v závěru, v osmifinále proti Irům obrat – co tak vytuší z reakcí fanoušků, z pomalovaných tváří, povzdechů a jásotu. Sama na obrazovku o ploše 420 metrů čtverečních nevidí, ta stojí až v polovině Martových polí, a hlavně zády k ní.
Eiffelova věž, u níž vyrostla fanzóna pro 90 tisíc návštěvníků.
Nejvíc se baví, když se areál zbarví domodra. Ale třeba i v sobotu, když nadšení Velšané zpívali.
Dováděla tu také partička z Anglie: na sobě dresy legend, na hlavách paruky, aby idoly připomněli co nejvíc. David Seaman si přilepil dlouhé vlasy i knírek, Gary Lineker měl odstáté uši, Zinedinu Zidanovi svítila pleš jako v době, kdy hrál.
Podivnou čepici – aby k urostlé postavě seděla i holá hlava – měl i tenhle „anglický“ Jan Koller. „Pro mě skvělý útočník, bůh. Jak on dával góly,“ líčil Andy o někdejším českém reprezentantovi.
Dva Skotové v kiltu dorazili po britském referendu v modrých tričkách s logem Evropské unie a nápisem: „Hlasoval jsem pro setrvání.“
Fanoušci na obrovské i menších obrazovkách sledují zápasy, mají tu atrakce, občerstvení... A pořadatelé počítají: 532 tisíc návštěvníků za základní skupiny. „Konečně jiný obraz než potyčky v Marseille,“ říká jeden z pořadatelů. „Až na drobnosti je tady zatím všechno v pořádku.“ Zatím... Proč zatím?
VE FANZÓNĚ. Takhle to vypadá v areálu pro fotbalové příznivce pod Eiffelovou věží.
O fanzónách se po loňských útocích islamistů debatovalo nejvíc, hlavně o té pařížské v centru: Patří k Euru, neustupujme! Magnet pro teroristy, nejzranitelnější místo! Pravidla jako na stadionech, bude to pevnost! To neuhlídáte!
„Po listopadových událostech jsme přijali opatření,“ prohlásil Jean-François Martins, jenž ve městě zodpovídá za sport a turismus. „Zavřete ji aspoň v době, kdy se v Paříži hrají zápasy, jsme vyčerpaní,“ vyzýval šéf pařížské policie Michel Cadot. Už půl roku platí ve Francii výjimečný stav.
Situaci zkontrolovali premiér Manuel Valls a ministr vnitra Bernard Cazeneuve. Chválili, i tak přiznali: „Riziko není nulové.“
V akci jsou tu stovky policistů a četníků, rozpočet na bezpečnost všech deseti fanzón v pořadatelských městech se zdvojnásobil na 24 milionů eur, tedy na téměř 650 milionů korun.
Sedmadvacet položek čítá seznam zakázaných věcí, se kterými se dovnitř nesmí, prohlídka je celkem důsledná: tašku otevřít, pití vyhodit. A dvojnásobná – první už desítky až stovky metrů od fanzóny, aby mezi areálem a vnějším plotem zůstal na všech stranách dostatečný prostor.
Jenže na krajích jsou i obývané domy a kontrolovaný prostor je při zápasech pohltil ve dvou blocích: v ulicích zátarasy či policejní auta a kontroly všech.
„Na měsíc jsme ve vězení, zvířata v kleci pod dozorem,“ stěžuje si Daphné. „Musíme ukázat občanku, jestli tady bydlíme a můžeme si nést věci, které by byly zakázané,“ přidává mladý pár. „Klidně zkontrolují i nákup,“ doplňuje Paula. Místním vadí také mobilní pisoáry, které pořadatelé umístili v ulicích.
Zbývající dny do 10. července, do konce Eura, každý dopočítává po svém.
Místní: „Ještě musíme vydržet.“
Francouzští fanoušci: „Už jen čtvrtfinále, semifinále, finále.“
A případně poslední party pod Eiffelovou věží.