Je každopádně výjimečný. Všichni čeští fotbalisté se po dnešním utkání v Lichtenštejnsku přesunou do Curychu, odkud budou ráno cestovat tam, kam potřebují, jen Tomáše Hübschmana převeze limuzína hotelu Kempinski z Vaduzu do Mnichova. Tam po přenocování sedne na letadlo do Doněcku.
Mezi českými reprezentanty se vyjímá i další věcí. Zatímco oni trnou nejistotou, zda se na mistrovství Evropy 2012 skutečně podívají, záložník Hübschman se usmívá: "Ať se stane cokoli, já na Euru budu určitě."
Myslíte to tak, že se turnaj koná kromě Polska na Ukrajině, kde hrajete?
Přesně tak.
Čili i když na Euro nepostoupíte, budete na něm přítomen jako divák?
Ano, ale mnohem raději bych tam byl jako hráč než jako fanoušek. Bylo by pro mě hodně zajímavé zahrát si v mém druhém domově, kde mám spoustu známých.
Je to pro vás speciální motivace?
Je. Také proto doufám, že kvalifikaci zvládneme.
Žije už Ukrajina turnajem?
Lidé, kteří se točí kolem fotbalu, žijí turnajem už od doby, co byl zemi přidělen. U nás v Doněcku je už přes rok otevřený nový a luxusní stadion, totéž v Charkově. Staví se v Kyjevě a také na zelené louce zbrusu nová aréna ve Lvově. Větší problémy asi budou s hotely a s infrastrukturou, ale Ukrajinci mají na to, aby vše zvládli. Kdybychom na Euro postoupili, hodně bych si přál hrát ve skupině na Ukrajině, ale to je ještě daleko.
No právě: dalším krokem, díky němuž se můžete šampionátu přiblížit, je výhra nyní v Lichtenštejnsku. Ale soupeře nelze brát za úplné nazdárky, že?
Je na nich vidět jasné zlepšení. I když prohrají, tak o gól nebo o dva, sedm jich nedostanou. Patří do skupiny týmů, které se zvedají. V pátek Arménie porazila Slovensko. V Evropě zbývá už jen pár vyložených trpaslíků, vlastně už jsou jimi asi jen San Marino a Andorra. Na jejich úrovni Lichtenštejnsko určitě není, přesto bychom měli dokázat větší kvalitu. S těmito týmy je velmi důležitý rychlý první gól: když se ho povede dát, jsme pak schopni jich přidat víc.
A když se to nepovede?
Zbývá trpělivost. Musíme hrát stejný styl jako se Skotskem, jinak by to bylo špatné, zbytečně bychom byli nervózní. A když budeme nervózní, budeme spěchat, budeme ztrácet míče, nepřidá nám to, nevytvoříme si tlak. Potřebujeme míč na noze, ne v autu.
Právě na auty a různá přerušení hry Lichtenštejnci spoléhají, ne?
Tak to bývá. Každý, kdo hraje proti lepšímu, se snaží dělat, co může. Nejlepším příkladem, jak proti takovým soupeřům hrát, je Barcelona: všichni proti ní jen brání, hrají v bloku, snaží se jí nedat prostor a ona se s tím musí vypořádat. Nikam se nežene, drží míč, tím se snaží unavit soupeře a rozhodne ve druhé půli, ke konci, když už soupeř nestíhá. Musíte vždy počkat na jednu dvě šance a ty využít.
Vás osobně hřeje důvěra, jakou teď v reprezentaci zjevně máte? Poměrně dlouho jste byl přehlížen...
Nedělám fotbal proto, abych si na něčem zakládal, sedl si a byl spokojený. Je ale pravda, že v poslední době jsem začal hrát pravidelně a začal jsem cítit důvěru. Beru ale, že pokud mi to nepůjde, v nároďáku zase nebudu.
Ale zatím vám to jde.
Jo, zatím je to dobrý.
