Euforie? Tou tým nikdy netrpěl

Praha - Už osmého září rozehraje Karel Brückner velkou hru o cennější jackpot, než byl bronz z nedávného mistrovství Evropy. V amsterdamské Areně vstoupí čeští fotbalisté, které Brückner jako trenér vede, do kvalifikace o světový šampionát 2006. Čili o turnaj, na němž chyběli od roku 1990. Mužem, který by je měl vrátit na nejvyšší scénu, je právě Brückner.

"On je tou správnou osobou, jež nás na šampionát dovede," věří hráči. A Brückner? Ošívá se, když má cokoliv předpovídat.

V tomto rozhovoru - týkajícím se většinou toho, co jeho tým čeká - se držel kréda, které by si mohl vepsat do erbu: "O úspěších mluvme jen v čase minulém a o budoucnosti s pokorou."

Myslíte, že půjdete do kvalifikace se současným kapitánem? Pavel Nedvěd uvažuje o konci v týmu.
My jsme s Pavlem domluveni, že kvůli zranění nepřijede na přátelský zápas s Řeckem (V Praze 18. srpna - pozn. red.) a že pokud mu to zdravotní stav dovolí, začne kvalifikaci v Holandsku. O ničem jiném jsme se nebavili, takže se zatím nemám k čemu vyjadřovat.

Ještě nedávno jste říkal, že nejste překvapen, že žádný z hráčů nekončí.
Bavili jsme se o tom, žádné náznaky jsem necítil. Tato generace byla směrována tak, aby její vrchol přišel na mistrovství světa 2006, což se dosud ukazovalo jako správné.

Mistrovství světa je víc

Ať s Nedvědem či bez něho, do nynější kvalifikace jde váš tým v jiné pozici než do bojů o Euro, že?
Takhle to necítím. Nevím ani, proč si to myslíte. Vůbec nic se nezměnilo: stejná práce, stejné úsilí. Akorát ten svět, to mistrovství světa, je přece jen ještě větší motivací.

No vidíte, přece najdete na těch dvou kvalifikacích rozdíl.
Rozdíl v motivaci? Ne, ne, u nás to neplatí. Tenhle tým hraje se stejným zaujetím 2,5 až 3 roky. Hráči mají zafixovány stále ty samé návyky, tu samou motivaci pro každý zápas. To je nesmírně pozitivní faktor, to jsme mohli vidět na Euru. A jestli je zvýšená motivace výhodou soupeřů? Tím se vůbec nechci zabývat.

Ale nemůže to hrát roli? Každý ze soupeřů se bude chtít vytáhnout na úspěšný tým z Eura.
Takhle bych to nebral. My to také nedělali, stejně jako jsme nikdy nepodceňovali protivníky losované ze třetího čtvrtého koše. Favorit nefavorit, ta doba už je pryč, všechno je to velmi vyrovnané. Touha vytáhnout se? Já tyhle faktory neberu, i když...

I když?
I když tam možná někdy jsou.

Ony tam jsou a vy s nimi nepočítáte?
Řekl jsem "možná tam jsou". A ano, já je neberu, na to se nehraje, to je celé podivné. My jsme přece hráli poctivě na začátku minulé kvalifikace v Moldávii, nesnížili jsme se do kategorie, že bychom si říkali, že soupeř je slabší. Takhle uvažovat nemůžu.

Produktivita = postup

Určitě však o soupeřích pro boj o mistrovství světa přemýšlíte.
Jako jestli se mi líbí, nebo nelíbí? To jsou spekulace. Víte, co bude opravdu rozhodovat o postupu?

Povídejte.
Když budu konkrétní, tak zhodnocení kritických situací. A když budu ještě konkrétnější, tak střelecká produktivita. Že si vyprodukujete deset, patnáct, dvacet šancí za zápas, to je nesmysl. Takže záleží na produktivitě, jak kterou šanci dokážete využít. Tohle bude rozhodovat, to je jednoznačné.

Přesto: ve skupině máte Nizozemsko, Rumunsko, Arménii, Makedonii, Finsko a Andorru. Neříkejte, že o soupeřích nic nevíte.
Po pravdě řečeno se zabývám vždy tím jedním, který nás čeká. Jinak by se mi to v hlavě pomíchalo a popralo. Teď se tedy zabývám Nizozemskem, to mám teď v hlavě. A s ním se známe. Holanďané mají pořád víceméně stejné mužstvo, budou dál pokračovat ve svém stylu.

Jejich nový trenér Van Basten tvrdí trochu něco jiného. Říká, že je čas vrátit se k pověstné ofenzivě.
Tohle slyším zprostředkovaně snad popáté. A přitom to vůbec nemusí být pravda. Já ani nevěřím, že to pan Basten takhle řekl. Ofenziva je přece pořád velkou holandskou zbraní, oni mají problémy spíš někde jinde. Takže na to vůbec nemohu reagovat.

Věříte, že za tak krátkou dobu může Van Basten dát - i kdyby chtěl - týmu odlišnou herní tvář?
Každý trenér má svůj rukopis, to je jasné. Ale zase: to mužstvo má fixované určité návyky, je silné směrem do ofenzivy, má velmi silné osobnosti. Na to bude i nadále spoléhat.

Také bude asi spoléhat na to, že úspěchy, kterých s nimi Česko v každé době pravidelně dosahuje, nemohou trvat věčně.
Ano, to je správná logika. Vychází z pravděpodobnosti. My můžeme z deseti zápasů porazit Holanďany třikrát čtyřikrát, ale deset z deseti utkání nevyhrajeme. Ale my nepojedeme v září do Amsterdamu s tím, že jsme čtyřikrát uspěli a teď že bude těžké uspět popáté. To je další věc, na kterou se nemůžeme dívat.

Vyhovuje vám, že začínáte v Nizozemsku? S jeho minulým koučem Advocaatem jste se před kvalifikací o Euro poměrně tvrdě hádal o termíny.
K tomu se nebudu vracet, s panem Advocaatem máme normální vztahy. Eskalaci napětí způsobila média, kterým se zdálo to téma poutavé. Byl to nesmysl a já ho nebudu eskalovat dál.

Vzpomínám si, že jste tehdy trval na tom, aby měl tým volno v prvním kvalifikačním termínu.
Měli jsem tři čtyři hráče v trestu, takže by nemohli hrát. Navíc jsme mužstvo skládali po neúspěšné baráži o mistrovství světa 2002. Teď k ničemu podobnému není důvod.

Takže jste se v termínech podřídili?
Měli jsme jediný požadavek. Kvůli nešťastné sedmičlenné skupině musíte hrát někdy mimo kvalifikační termíny. My nechtěli hrát v únoru a květnu, což se podařilo. Určitě není jedno, kdy s kým hrajete, ale stejně se musíte podřídit.

Omluvy hráčů neberu

Ze sedmičlenné skupiny ale nemáte radost?
Stopadesátkrát na nedávném kongresu evropských trenérů zaznělo, že sedm týmů v jedné skupině není dobré. Přesto měl někdo důvod, aby se tak hrálo. Tak nevím. Zatímco dřív jsem vyhověl přání klubů i hráčů a nepovolával jsem někoho třeba v srpnu na přípravné zápasy, dnes si to nemohu dovolit.

Čili na srpnový přátelák s Řeckem povoláte kromě Nedvěda tým v plné síle?
Ano. Žádné omluvy ani prosby respektovat nemohu. Jiný zápas nemám k dispozici a nemám čas.

S Řeckem, které český tým vyřadilo v semifinále Eura, to bude pikantní zápas, že?
Absolutně ne. Proč bych měl prahnout po revanši? Řekové vyhráli zaslouženě mistrovství Evropy, všechny i nás porazili férovým způsobem. Tak jaký revanš? Za co?

Hráči to necítí jinak?
V asi třiceti zápasech pode mnou měli stejnou motivaci. I v březnu v Irsku, kde jsme po dlouhé době prohráli, tam ta motivace byla. Proti Řekům bude stejná.

Kde berete takovou jistotu?
To vidíte, cítíte. To není žádná dedukce.

Přestupy mohou prospět

Zato můžete jen dedukovat, co s hráči provedou přestupy a následná adaptace v novém prostředí.
Ale ono to není tak hrozné, že? Rozhodně těch přestupů v reálu není tolik, jak se o tom spekulovalo. Je toho tak třetina. A já si ke všemu myslím, že ty změny mohou být spíš pozitivní, že mohou mužstvu prospět.

Rozveďte to, prosím
Nezaregistroval jsem nic, co by mě vyvedlo z míry. Vachoušek, Skácel - to je přece jednoznačné pozitivum. V Marseille nehráli, teď hrát zřejmě budou (Vachoušek je na hostování v Austrii Vídeň, Skácel v Panathinaikosu Atény - pozn. red.). A Martin Jiránek? Hrál v Itálii, šel do Ruska, ale pozor! Spartak Moskva, to je velmi solidní mužstvo s dobrým trenérem. Ujfaluši do Itálie? Proč ne? Kdo ještě, abych na někoho nezapomněl? Jistě, Petr Čech a Chelsea. To nepotřebuje komentář.

Já bych se u Čecha s dovolením zastavil: co když se zpočátku v Chelsea bude prát o místo brankářské jedničky? To by vás neznervóznilo?
U brankáře je to vždy specifické. Ano, bylo by lepší, kdyby byl Petr stabilní jednička, ale pozitivní je hlavně to, že on chtěl jít jako brankář nahoru. A šel za tím i s rizikem, které přestup do Chelsea obnáší. To je v pořádku.

Euforie? Kdepak

Vy osobně jste si nyní od fotbalu odpočinul? Jak jste strávil volno?
Ale tak...

Vím, že o soukromí nerad mluvíte. Ale já se vás nechci přímo ptát, zda se odpočatý těšíte na kvalifikaci, když jste v předchozích rozhovorech říkal, že se těšíte leda na Vánoce.
Na ty se vůbec netěším. Vánoce vůbec nemám rád.

Aha... Vy jste změnil názor?
Ne, ne, zpět k té vaší původní otázce. Kde jsem byl ve volnu? No doma s rodinou. Dva měsíce jsem nebyl doma, teď jsem to doháněl.

Takže jste nabitý novou energií?
Nabitý... Takhle bych to neřekl... Asi ano, ale já takhle nepřemýšlím.

A přemýšlíte o tom, že v historii se vždy po úspěchu takřka pravidelně dostavil útlum? Po evropském zlatu 1976 se nepostoupilo na mistrovství světa 1978, po stříbru 1996 se tým nedostal na světový šampionát do Francie, atd. Neobáváte se v současné euforii něčeho podobného?
Na vaši dlouhou otázku, pane redaktore, mám krátkou odpověď: Tento tým nikdy žádnou euforií netrpěl.