"Teď má poslední šanci, aby jej opěvovali," napsal list The Daily Mail.
Scolari ho přechytračil na obou posledních vrcholných akcích. Vzpomínáte? Čtvrtfinále světového šampionátu 2002: Scolariho Brazílie poráží Anglii 2:1. A potom čtvrtfinále minulého Eura: Scolariho Portugalsko vyřazuje Anglii po penaltách.
"Je to snad osud, že se ti dva potkávají opět?" ptá se deník Daily Express.
V Šizuoce 2002 hráli Brazilci po vyloučení Ronaldinha 33 minut jen o deseti. Tehdy si Scolari dovolil stáhnout ze hřiště Ronalda, aby přestavěl střed pole. Poprvé ukázal svoji hypnotickou motivační sílu.
V Lisabonu 2004 vedli Angličané brzkým gólem Owena. Scolari však poslal do boje tři náhradníky a Postiga otočil zápas.
Nejen rivalita ze hřiště však staví hráz mezi dva slavné kouče. Letos v dubnu nabídla Anglická fotbalová asociace právě Scolarimu, aby po šampionátu převzal Erikssonovu funkci. Ten však odmítl: "Jakou bych měl u svého současného týmu důvěru, kdybych již nyní, před skončením šampionátu, kývl na nabídku z jiné země?"
Sven Göran ErikssonVěk: 57 let Luiz Felipe ScolariVěk: 57 let |
Jak jsou si ti dva nepodobní! Větší rozdíl mezi nimi snad ani nemůže být. Ledově klidný Sven Göran Eriksson sedí pasivně na lavičce, schovává hlavu do dlaní, zádumčivý až netečný. Luiz Felipe Scolari pobíhá podél postranní čáry, řve, gestikuluje, tlačí míč očima i tělem.
Vysloužil si přezdívky pan Motivátor, Kamion, Seržant Dril. Sám říká: "Můžete mi říkat Luiz, Felipe nebo Scolari – ale já preferuji Velký Phil. Jsem velký muž, není to však o mé výšce. Chci být pro hráče dobrým vůdcem."
Pro Erikssona je fotbal věda, pro Scolariho naopak válka
Pro anglického kouče je fotbal vědou, pro jeho portugalský protějšek válkou. Po večerech si Scolari čte 2600 let starou knihu Umění války od čínského generála Sun Cu. "Hrál jsem jihoamerické poháry, které jsou velmi tvrdé, speciálně proti argentinským týmům. Ty zápasy jsou skutečně jako válka. Stejně tak náš osmifinálový duel s Holanďany. Ale právě takový fotbal diváky přitahuje," ujišťuje.
Deco o svém kouči řekl: "Je to otec všech trenérů. Muž se silnou vůlí."
Před šampionátem v roce 2002 si dovolil ignorovat Romária, před Eurem nezařadil do nominace Victora Baiu. Zato Eriksson zůstává loajální ke svým hvězdám, není trenérem masových změn a revolučních kroků.
Scolari platí za rozeného lídra, patriota, rétora. Když představoval v Lisabonu svůj výběr pro mistrovství světa, vyzval fanoušky: "Jděte domů a pojmenujte po našich hrdinech ulice, kde se narodili."
Před zápasem s Angličany nyní prohlásil: "Nesmím hrát, nesmím dávat góly. Od postranní čáry mohu sehrát jen malou část zápasu. A přece: můj duch, mé vibrace mohou dát mým hráčům v poli rozhodující metr navíc."
Svými proslovy strhává davy. Porovnejte to s výroky Erikssona ve stejnou dobu: "Jsem rád, že jsme postoupili do čtvrtfinále. Je to výborné." "Jsme stále lepší." "Je to tak, jak to je."
Ne nadarmo mu Angličané vytýkají nedostatek charizmatu. V Anglii si stále připadá jako cizinec. Naopak Scolari líčí: "Portugalsko mi dalo lásku a uspokojení. Přijalo přátelsky mne, moji ženu i děti. Věřím, že mu to dokážu vrátit."
Zcela odlišní jsou také mimo fotbalová hřiště. Když britské bulváry pitvají Erikssonovy privátní trable, vytáhne do boje s právníky a žalobami. Scolari? Dopředu varuje: "Kdyby někdo hovořil o mém privátním životě, vrazil bych mu pořádnou ránu."
Na kolbišti v Gelsenkirchenu se zítra potřetí protnou jejich cesty, potřetí ve čtvrtfinále. Bude to poslední hřebík do Erikssonovy anglické "rakve"? Nebo se dočká revanše? "Nejsem muž revanší. To slovo nepatří do mého slovníku," tvrdí.
Jenže angličtí fanoušci, kteří v sobě nosí trpké zklamání z Šizuoky a Lisabonu, od něj revanš vyžadují.
A hvězdy jako by se k Erikssonovi přikláněly. Deco a Costinha jsou suspendováni, Portugalci oslabeni.
Neříkejte to však před Scolarim. Bojovně vztyčí hlavu a vyhlásí: "Připravím tým, který hrdě pohlédne Angličanům do očí. Už teď myslím na další heroické vítězství."
