Ty se na něm spustily v důsledku zatčení fotbalového bosse Jaroslava Starky. "Policisté postupovali korektně, i když nevím, co přesně tady hledali.
O půl jedné v noci stadion opustili, aniž by něco našli," líčil ředitel klubu Josef Hadraba. On i všichni ostatní spojení s příbramským fotbalem jsou jednoznačného mínění. "Jarda je nevinen!" Kdo by pátral v klubu po jiném názoru, odešel by se stejným výsledkem jako detektivové větřící na stadionu po důkazech. S nepořízenou.
"Jarda by do ničeho, z čeho ho viní policie, nešel," tvrdí spolumajitel klubu Milan Šedivý.
"Do osmačtyřiceti hodin bude doma," byl si jist trenér týmu František Barát. Příbramský klub svolal na včerejší dopoledne tiskovou konferenci, aby ubezpečil, že Starkovy případné problémy se nedotknou chodu klubu.
Aktéři tiskovky se snažili působit nad věcí, ale občas se neubránili emocím. Ty hovořily jasně: i kdyby byla proti Starkovi celá republika, v klubu nalezne ostrůvek oddaných příznivců.
"Je to slušný člověk, tak proč ho zatýkali jako v akčním seriálu Kobra 11? Proč to připomínalo hon na masové vrahy? Neuvěřitelné!" vzal si v průběhu tiskovky znenadání slovo muž s knírem postávající u zdi.
Teprve když domluvil a rozrušen přešel na jiné místo sálu, ředitel Hadraba ho představil: "Jaroslav Černý, trenér dorostu."
Příbramští sami označují svůj klub za rodinný. A včera se skutečně chovali tak, jako by přišli o milovaného otce. Vazby se Starkou byly mnohdy opravdu úzké. Třeba Mácha se o zatčení dozvěděl přímo od blízkého příbuzného uvězněného Starky.
Obránce se pak rozjel na stadion. Viděl tak, jak ho kolem půl deváté úterního večera obklíčila zhruba čtyříctka policejních zakuklenců. V jejich doprovodu vstoupil do dveří i Jaroslav Starka. Musel to být zvláštní obraz.
V klubu obvykle všemocný muž se procházel po vlastních prostorách nesvobodný, každý jeho krok byl policií sledován. "Pan Starka měl po zásahu odřené čelo a tvář, ale jinak vypadal v pohodě," líčí Hadraba, který se s ním stihl pozdravit a podal mu ruku.
Policejní razie trvala přes půlnoc. Teprve když bylo po všem, odjel spát i Mácha. A ráno se hlásil na tréninku pod koučem Barátem.
"Chceme Jardovi udělat radost a pomoci mu," sypal ze sebe trenér rozechvěle. "Jediný způsob, jak to můžeme udělat je, že budeme na sto procent pracovat a dáme do fotbalu všechno." Zdá se, že pro nedělní zápas v Brně, budou mít příbramští fotbalisté speciální motivaci.
Poslední Mohykán má jméno Starka
Příbramský odchovanec Marcel Mácha musí nejprve v duchu počítat, jak dlouho už se se Starkou zná.
"To bude dobrých dvacet let," vybavuje si. "Když jsem do klubu přišel, Jarda v něm trénoval." V tu dobu fenomén Starka vznikal.
Někdejší číšník, který se vypracoval na zámožného podnikatele, stál za rozmachem klubu. Příští rok v červnu to bude 10 let, kdy se Starka rozhodl přesunout Duklu Praha, kterou ovládl, do Příbrami.
Pobouřil tím velkou část fanoušků slavného klubu, ale finančně vyždímaný oddíl tím možná zachránil.
Prvoligový fotbal vítalo i město, tehdejší starosta Josef Vacek byl Starkovi nakloněn a z tohoto spojenectví fotbalový boss profitoval.
Byla to doba neomezených fotbalových vládců. Gottvald, Komanický, Švarc, Baránek či Mach. Ti všichni byli jako Starka prakticky neomezenými pány klubů. Dávali do nich vlastní peníze, přiváděli sponzory, měli výhradní podpisové právo při ekonomických operacích i přestupech.
Dnes musí být fotbalové kluby akciovými společnostmi a vláda jednoho muže se už nevidí. Až na "posledního Mohykána", Starku v Příbrami.
"Rád bych předal pravomoci nějakému šikovnému mladému klukovi, nevíte o někom?" říkal Starka v poslední době často. Vypadalo to, že by rád aspoň částečně předal moc.
"S touto perspektivou jsme přivedli Pavla Kuku," zmiňuje Šedivý bývalého reprezentanta, který pro Příbram před časem pracoval. "Pavel dal ale nakonec přednost jinému zaměstnání. Faktem je, že Jarda klub připravoval na možnost, že by v něm nebyl." Řečeno ironicky: tahle příprava se teď docela hodí.
