„Vrcholová kariéra je pasé a já to beru tak, jak to je,“ nefňuká rychlonohý ofenzivní fotbalista.
Přitom na podzim dospěje teprve do Kristových let, třiatřicet mu bude v listopadu. Jenže po vleklém zranění dal profesionálnímu fotbalu sbohem.
„Opustil jsem rumunskou Kluž kvůli tomu, že jsem byl bez rodiny a narodil se mi syn,“ vrací se dva roky zpátky. „Jenže jsem patřil Liberci a bylo těžké někam jít, protože zájemce za mě musel zaplatit. Nakonec jsem šel do Ústí na půl roku a utrhl jsem si druhý křížový vaz v koleni, což bylo zlomové.“
Druholigový klub s ním pak už nepočítal. „Mrzelo mě, že Ústí nepočkalo. Doufal jsem v trošku jinou reakci. Ale šel jsem dál, našel jsem si práci a angažmá v Krupce. Jsou tady hodní lidé, jsem spokojený. Vůbec jsem neuvažoval, že bych teď v létě odešel někam jinam.“
V Krupce se rozstřílel, už v minulém ročníku krajského přeboru nasázel 23 branek, nyní hned sedm v jediném zápase! Gólově explodoval v Meziboří v úvodním kole krajského poháru. „Není to jen moje chlouba, ale za moje góly můžou i kluci, kteří mi k nim pomáhají.“
A platí to i naopak, Dominik Valenta se díky spolupráci s Rilkem stal nejlepším kanonýrem Ústeckého kraje v minulém ročníku. Skóroval šestatřicetkrát! „Jsme typově podobní útočníci.“
Ale chvíli trvalo, než se dlouholetý profesionál se starty v Lize mistrů rozkoukal v amatérském fotbale. „Největší problém byl, že nepřišla taková přihrávka, jakou bych si představoval. Celý život jsem hrál nejvyšší soutěže a skok dolů je jiný. V mysli mám trošku jiné nahrávky, ale s tím jsem se musel srovnat já, ne kluci,“ tvrdí.
Ale krajský přebor neshazuje, naopak: „Kvalita tady je, jsou tu fotbalisté, kteří kopali divizi. Není to určitě soutěž pro žízeň, chceme vyhrávat každý zápas, dostáváme za to odměnu.“
Hlavní příjem má však už jinde. „Prodávám auta, škodovky, v Litoměřicích. Nikdy jsem nepracoval, takže začátek byl zvláštní, ale teď už v pohodě,“ zvykl si. Že by se fotbalem zabezpečil, to ne: „Nějaké úspory jsou, ale ne takové, abych mohl sedět doma na zadku.“
Bývalý teplický fotbalista získal český titul s Libercem a předtím také slovenský se Žilinou.
„Ve fotbale jsem si prošel dobré i špatné chvíle, prožil jsem toho dost, někam se podíval, vzpomínám v dobrém. Hráli jsme skupinovou fázi Ligy mistrů v Žilině, mám dva tituly, pohár jsem vyhrál s Teplicemi, nějaká reprezentace byla, škoda, že ne do áčka. Přišlo zranění. Asi to takhle mělo být. Je to za mnou, ale nemůžu z toho žít celý život,“ ohlíží se za kariérou. „Chtěl bych to předat synovi, aby taky začal hrát fotbal. Zatím je malý, kopeme si jen doma. Kdyby se mu poštěstilo něco jako mně, byl bych rád.“
