"Jejich přímočarostí dostala hra Slavie další rozměr," cení si jich trenér František Cipro. Chválí oba, nejsou s nimi problémy, mají kouzlo skromných jedenadvacetiletých kluků. "Moc nemluví, vždy slušně pozdraví a pořád se usmívají," říká Cipro.
Odmalička, vyjma půlroku, hrávali spolu, visí jeden na druhém. Před zápasem v Teplicích se spolu ve dvojici jako vždy rozcvičili. Jsou stejní: ohromné nasazení, rychlost, tah na branku a řešení situací v plném běhu. Když do Tomáše prudce vrazil teplický bek Miroslav Rada, ještě to ustál na nohou. Má obdivuhodnou stabilitu, jiní útočníci využívají situace, padají na zem a očekávají odpískání faulu. "I v tom je vidět, jak jsou Doškové féroví," vyzdvihuje je Cipro.
Dvojčata mívají stejné osudy, avšak vstup Došků do mužstva byl rozdílný. A trochu nečekaný. Více se věřilo Tomášovi, v Plzni býval víc na očích, dával totiž góly, někdo jej tudíž považoval za lepšího. Jenže ve Slavii hrával od prvního kola v základní sestavě naopak jen Lukáš. Proč? Byl Tomáš víc nervózní? Sám nad tím krčí rameny. Jeho sourozenec to vyvrací: "Nervózní určitě ne, brácha je oproti mně velký flegmatik," tvrdí Lukáš Došek, částečně obránce i záložník. "Ale měl to těžší, útočníků je dost." V pátém kole přišla Tomášova chvíle. Nastoupil od první minuty v Blšanech, vstřelil dva góly a rozhodl zápas. Trochu překvapivě si v útoku vyhověl s Luďkem Zelenkou. "Oba jsou bijci, hodně podobné typy. Nevěřil jsem, že jim to spolu sedne," přiznává Cipro.
Od té doby to Zelenka a Tomáš Došek táhnou spolu, v lize nastříleli devět gólů, téměř polovinu slávistických. Už neplatí, že by se Tomáš držel jen na pravé straně a čekal, až mu brácha pošle pas. Přebíhá si i nalevo. "Nemáme nic domluveného, řešíme to intuitivně," tvrdí Luděk Zelenka o spolupráci s Tomášem.
Doškové přišli za rekordní peníze, ale vůbec je nesvazoval pocit odpovědnosti. Jako by si neuvědomovali hodnotu peněz. "Asi nás Slavia moc chtěla, že za nás tolik dala," říká nevinně Lukáš Došek. Hráli by prý stejně, i kdyby přišli zadarmo.