Snímek Hrdý na svůj klub má premiéru naplánovanou na září, ale závěrečná scéna vznikala už ve čtvrtek v Kbelích. Od půl deváté ráno už u letadla, kterým kdysi Dukla létala na zápasy, postávali první z pozvaných hráčů.
Postupně přicházeli další: Čadek, Brumovský, Geleta, Kostelník, Luhový, Rada... Z nejslavnějších jmen se omluvili jen Viktor s Masopustem. A když dorazil i známý bavič Vízek, mohlo se začít natáčet.
"Dobrý den, vítám vás na palubě. Doufám, že jste připraveni na let," uvítal fotbalisty herec Ondřej Vetchý, který filmem provede jako vypravěč a v závěrečné scéně si zahrál leteckého kapitána. "Všechny vás prosím, abyste se připoutali, za letu se nevykláněli z oken. A zejména žádám Láďu Vízka, aby během letu nehrál žádné hazardní hry a neobíral své kamarády. Karty proto teď odevzdá letušce."
Letadlo zůstalo během natáčení na zemi, což bylo možná dobře. Nejen kvůli tomu, že teď už patří do muzea, ale také proto, že někteří fotbalisté létání zrovna nemilují.
"Já jsem poprvé letěl až ve dvaadvaceti, takže mám docela respekt," netajil Petr Malý, záložník současné Dukly. "Už jsem tady slyšel pár historek, takže kdybych měl tímhle letadlem letět, asi bych se trochu bál."
Hrdý na svůj klubfilmový dokument o fotbalové Dukle Snímek, který vzniká pod vedením režiséra Luďka Svobody, má premiéru naplánovanou na letošní září. Tvůrci postupně sbírali výpovědi desítek žijících osobností z duklácké historie i současnosti: hráčů, trenérů i funkcionářů. Vizuální forma filmu bude propojovat současné a archivní materiály a přiblíží osudy klubu a dobovou atmosféru. Celkem by příběh měl zabrat 75 minut a bude rozdělen do šesti kapitol podle jednotlivých dekád. Každou z nich uvede krátká střihová montáž zobrazující danou dobu. Více informací najdete na www.filmfkdukla.com |
Létání špatně snášeli i někteří starší dukláci. "To víte, že jich pár bylo. Ale já to nemůžu prozradit. Opravdu ne, nebylo by to fér," nechtěl jmenovat Jaroslav Materna, pilot, který s fotbalisty létal dlouhá léta.
To Ján Geleta, bývalý skvělý záložník, byl sdílnější: "Třeba Pepík Adamec se hrozně bál. A někteří kluci si museli dát něco ostřejšího, aby na palubu vůbec vlezli," usmíval se. "Já jsem měl výhodu, v letadle jsem hned spal. Jen jednou jsme letěli na turnaj spřátelených armád a když jsme byli nad Laosem, létaly pod námi rakety. Museli jsme vystoupat hodně vysoko, aby nás nic nezasáhlo."
Cesty například z východního Slovenska byly sice letecky nesrovnatelně rychlejší než autobusem, ale zase ne tak krátké, aby se po vítězném zápase nenašel čas na oslavičku. "Když se vyhrálo, rádi jsme si dali třeba vínko," vzpomínal Geleta. "Ale nemohli jsme to přehánět, trenér Vejvoda byl na tohle pes a pořád nás hlídal."
Z pohledu pilota lety většinou probíhaly v klidu. I když... "Jednou do nás třeba uhodil blesk. Nebo jsme v Budapešti nemohli přistát a museli jsme sednout na záložní letiště," sype zážitky z rukávu Materna. "Ale i když to někdy bylo za složitějších podmínek, vždycky jsem kluky dopravil bezpečně a včas."
Podle plánu proběhlo i čtvrteční natáčení. A o výsledku se budou moci fanoušci přesvědčit v září.
