Když je už hluku nad ním příliš, jenom se pod vlajkou zavrtí. "Itálie je můj život. Itálie a Elvis," říká, když se probudí. Umýt se nejde, stejně není kam.
Jen se podrbe ve vlasech, nasadí modrou čepici, kýčovité zlatavé sluneční brýle, na šusťácích si povytáhne fotbalové stulpny, kolem pasu přitáhne šálu z bleděmodrých flitrů a na mikinu připne obrázek krále rock and rollu. Vážně je to Elvis Presley, ale po italsku.
Frank Dimuno miluje kytaru, kterou má opřenou o zábradlí, a fotbal. "Kdyby se mohl Elvis ještě jednou narodit, klidně bych mu věnoval svůj život," vypráví podivín roztržitě, než u arény zastaví šedivá dodávka se vzácným pokladem. Pak Elvis zmlkne a jen tiše pozoruje tři pány, kteří vystupují za mohutným bodyguardem: Buffon, Perrotta, Gattuso.
Tři italské hvězdy přijely na tiskovou konferenci. Je pátek, dva dny před finále mistrovství světa a Itálie šílí. "Gennaro! Gennaro!" piští dvě dívky na Gattusa.
Štíhlá brunetka Maria má šestnáct, černovlasá Franceska je o dost silnější a o rok starší. Obě se narodily v Duisburgu italským rodičům.
Od rána se těšily, že uvidí miláčka Cannavara, před stadionem byly už v osm ráno, ale italský kapitán nedorazil. A tak se spokojí aspoň s malým zarostlým ďáblíkem Gattusem.
"Gennaro, podepiš se. Prosííííím," žadoní. Když se jim Gattuso podepíše na ruku a zmizí, Maria posmutní. "Stejně jsem chtěla Cannavara. Sáhnout si na něj. Je tak úžasný, hebký," vypráví rozněžněně. "A ty oči. Utopila bych se v nich. Fabio..."
Casa Azzurra, Modrý domov. Tak se jmenuje sídlo, ve kterém se scházejí italští novináři. Stadion MSV Duisburg je přestavěný do italských barev.
Návštěvníky vítá figurína záložníka Tottiho, které upadla levá ruka, v patře se sedí v modrobílých gaučích, v baru Veneto obsluhují italští číšníci, v klubovém obchodě Duisburgu se prodávají repliky italských dresů. Bílý za 45 eur, tradiční modrý za 70. Ještě v poledne se ze stolů sklízejí skleničky po večerní párty.
Právě odtud vyrazí squadra azzurra do Berlína na finále mistrovství světa proti Francii. "Ještě před měsícem bych si něco takového nedokázal představit. Ne, nikdy v životě bych si to nedokázal představit. A najednou je to realita," říká Gennaro Gattuso.
"Rád bych si po finále vyměnil dres se Zidanem. Ale ještě radši bych ho chtěl porazit." Když po hodině znovu prochází špalírem fanoušků před stadionem, Maria s Franceskou zase piští: "Gennaro! Gennaro!"
Přitom obě by raději viděly krasavce Cannavara. Takový je prostě italský svět.
