Špendlík se jmenovkou Sokolova připíchl před sedmi lety na fotbalovou mapu profesionálních klubů v Česku a za ta léta se z Baníku stal ve druhé lize jeden z nejsilnějších klubů, který posledních několik let klepe na dveře nejvyšší soutěže.
Aby klub posunul o patro výš, pozval před nedávnem v rozhovoru pro MF DNES otevřeně politické špičky v Karlovarském kraji k jednacímu stolu. Teď Pavel Makoň říká: v klubu jako ředitel končím! "Ty důvody jsou čistě osobní. Není třeba za tím hledat nic víc. Dál bych to asi ani nerozebíral."
Tak jinak. Jak dopadla vaše výzva v MF DNES k větší podpoře?
Až na jedinou výjimku bez jakéhokoliv zájmu. A to je právě to, co je tady špatně. Jde o region. Od Ostrova až po Mariánské Lázně. Prostě všichni, kdo zde mají nějaké politické jméno, by si měli sednout, je jedno, jestli jsou zprava nebo zleva, a říct si: pojďme Sokolovské uhelné pomoct (vlastník klubu, pozn. red.), kdyby do toho byli zapojeni politici, tak je to úplně něco jiného. Takže odezva byla opravdu minimální, skoro nulová.
Končíte jako ředitel, dál ale zůstáváte předsedou představenstva klubu.
Nezříkám se vazeb, které jsou. Ale vnímám tu pozici spíše jako poslání z hlediska znalostí, životních zkušeností a jejich předávání obecně do celého stávajícího managementu. Ať je to Tomáš Provazník, Petra Božeková či Víťa Hejret nebo ostatní. Ale samozřejmě záleží na tom, jestli to ti lidé budou chtít. Já se nikomu vnucovat nebudu. Chtěl bych si ponechat osobní vazby na Sokolovskou uhelnou, protože je garant všeho, co se týká fotbalu. Samozřejmě jakékoliv jiné seznamování by bylo těžké a problematické.
Budete se dál podílet na chodu klubu?
I přes určitý handicap budu dál k dispozici svou radou, znalostí nebo odborností. To je jedna oblast. Tou druhou je oblast kontrolní - aby vše šlo jako doposud. Pokud by se to podařilo ještě zvednout, postavit na vyšší úroveň, splnila by tahle změna svůj smysl.
Ve funkci ředitele vás střídá Tomáš Provazník. Proč zrovna on?
My jsme se s Tomášem neznali osobně. Já jsem se pohyboval ve fotbalovém prostředí a Tomáš mě něčím zaujal. Moje představa byla mít Tomáše v týmu. V začátcích to bylo v týmu mužů v krajském přeboru, teď je to v týmu vedení klubu. Takže v podstatě to očekávání, které jsem asi intuitivně měl, se naplnilo. A myslím si, že proto je jmenovaný do funkce ředitele klubu. Po dlouhém váhání a zvažování pro a proti jsme k tomu přistoupili.
Donedávna byl Tomáš Provazník na fotbalovém svazu předsedou komise mládeže. Přispělo to také k jeho jmenování?
Přispělo, byť negativně. Že Tomáše znovu nezvolili předsedou komise mládeže FAČR, to k jeho jmenování ředitelem klubu napomohlo také. Kumulace předsedy komise mládeže FAČR a ředitele FK Baník by byla obtížnější. Jak to dopadlo na svazu tedy napomohlo i mé situaci.
Co teď od nového ředitele čekáte jako předseda představenstva?
Tak měl by to posunout dál (smích). Bude dobré pokračovat v nastoupené cestě. Možná, že jsem byl zahleděný do klubu a myslel si, že chod klubu je ideální, takže ve změně je také potenciál. Třeba mládež je ale dnes na hodně vysoké úrovni, a to se již nedá moc zlepšovat. Cílem je udržet vysoko nastavenou laťku.
Říkal jste, že nový ředitel by jí měl ještě posunout.
Je potřeba tady zmínit zadání, které jsme dostali na začátku. A to je výchova mládeže a hrát kvalitně druhou ligu, zhruba do osmého místa. Zadání s druhou ligou jsme v průběhu sedmi let plnili a u té mládeže se vše posunulo, možná až nad očekávání. Práce s dětmi je skutečně dlouhodobá. Tomáš samozřejmě viděl některé problémy z pohledu řízení mládeže. Takže ty věci, které viděl a jsou řešitelné, tak pokud možno je napravit. Není to však jen o té práci s dětmi, ale o práci celého regionu.
V jaké pozici předáváte Baník?
V začátku, když jsme někam přijeli, tak na nás spustili: no jo, tak zase nám jdete lhát. Takové jméno měl u ostatních Baník. A my jsme je museli přesvědčit, že nejdeme lhát, ale že jdeme jednat vyrovnaně, tak aby v obchodu byly spokojené obě strany. A když chci něco koupit, tak samozřejmě vím, že to musím zaplatit. A pak už je otázka za kolik. To jsme si průběžně vysvětlovali, někdy s menšími problémy, někdy s většími. A dneska nejen na nejvyšší úrovni na FAČR, ale také v rámci kraje, jméno Baníku Sokolov a jednání jejich zástupců klubu je vnímáno mnohem pozitivněji. A samozřejmě, jestli se někdo cítí ublížený, tak na to má právo, ale je to jeho osobní problém. Ale vždycky chceme dosáhnout toho, aby druhá strana byla spokojena. A s tím souvisí naše jméno.
Jméno zdravého klubu. Klíčový důvod, proč se vám teď tak daří přivádět perspektivní hráče.
Ze začátku jsme se prali s velkým handicapem a tím je lokalita klubu. Protože samozřejmě všichni chtěli do centra, do Prahy. Sokolov je atypicky umístěn na periferii. Pouze hráči z Pardubic neměli tehdy moc možností. Byli rádi, že mohou pokračovat jako profesionální fotbalisté. U dalších fotbalistů, které jsme chtěli, to bylo trochu problematičtější. Ale to, co tu zaznělo - jméno klubu, to se posunulo. Dnes se hráči nabízí sami a vůbec jim nevadí, že Sokolov je takhle odsunutý. Vědí, že tady je záruka, ať ekonomická nebo sportovní. A v tom je obrovský posun z hlediska jednání. V začátcích jsme to kompenzovali finančním ohodnocením hráčů, abychom je sem přitáhli a namotivovali je. Dnes ty podmínky mají téměř stejné jako v jiném klubu.
Jak na ty pionýrské roky vůbec s odstupem času vzpomínáte?
Já vždycky říkám, že kdybychom na začátku věděli, do čeho jdeme, tak jsme do toho ani nešli (usměje se). Ale to je normální. S tehdejším vedením, což znamená Dan Kocour a Áda Šádek (nynější generální manažer mistrovské Plzně, pozn. red.), jsme tehdy vybojovali postup do divize a pak měli možnost odkoupit licenci z Pardubic, čehož jsme využili. Vzpomínám na tu euforii, všichni jsme táhli za jeden provaz. Vzali jsme si to za své a to bylo velké plus, protože nás to posouvalo dál. Samozřejmě po delší době, kdy si vše sedlo, druhá liga se rozběhla a v Sokolově zdomácněla, tak už to kolektivní nadšení nebylo takové. Ale fotbal šel dál a to i po personálních změnách, které proběhly.
Jaký zážitek byl pro vás ve spojení Sokolov a fotbal ten nej?
Vrcholem všeho bylo vítězné pohárové utkání se Spartou. Samozřejmě tam byly další momenty, tohle je ale nezapomenutelný okamžik. Když diváci, kteří tam byli, tak zatleskali a poděkovali hráčům... pro mě to byl vrchol. Bral jsem to osobně, že je to poděkování i pro vedení klubu. Byl to nádherný osobní vnitřní pocit, bylo to takové upřímné.
Co byste fotbalovému Sokolovu do budoucna popřál?
Větší podporu od diváků, ta je pro mě v současné době zklamáním. Výsledky v minulých sezonách byly dobré a očekával bych návštěvnost daleko vyšší. Podívejme se na přátelské utkání ve Skalné, kde jsme hráli s německým Aue. Tady z tisíce diváků bylo 950 fanoušků z Německa a 50 z Čech. To je přece málo. Kousek za hranicemi všichni žijí fotbalem. Ale přikládám to částečně i české mentalitě. My jsme ti negativisti, takže hledáme to špatné, nežli dobré. To je mé přání, aby si to region vzal za své. Zvedli jsme celkově region fotbalově, ať už ve Varech, tak v Chebu. Kdyby tady druhá liga nebyla, nebyl by zde ani celý proces výchovy mládeže. Zvedli jsme celkově Karlovarský kraj a musíme pokračovat, tak jak je to funkční. Je to o práci, pracovitosti a o tom, jak vše posunout.
Však také spolupracujete s kluby z Bavorska a Saska.
Naše umístění tomu nahrává, ať už na saské straně nebo na bavorské straně. A to nejen na úrovni mužů, ale získávání zkušeností u mládeže. Oni si nějakým procesem prošli a zjistili, že nejlepším řešením je výchova mládeže. Investovali do systému výchovy obrovské prostředky, které se jim po čase vrací. Stejně tak by možná stála za zvážení spolupráce s jinými zeměmi. V minulosti byl třeba náš odchovanec na stáži v Manchesteru City.
A co byste popřál novému řediteli Baníku Sokolov?
Chtěl bych poděkovat Tomášovi za jeho přístup. Přál bych mu, aby pokračoval v linii, která je tady nastavená. Přál bych si, aby všichni spolupracovali, táhli za jeden provaz a posunuli to, pokud možno, ještě dál. A to nejen z pohledu sportovního, ale také marketingového.
