Začínal jste v Želechovicích. Kde to přesně je?
Bylo to vlastně předměstí Zlína. Teď se osamostatnily. Je to asi dva kilometry od Zlína. Je to vesnička, takže jsem víceméně vyrůstal na vesnici.
Jezdíte tam i dnes?
Strašně málo. Kluci už jsou velcí a nedá se to skloubit. Staršímu je 15 let a mladšímu 13. Už hrajou, chodí do školy. Snaží se a jezdí tam na prázdniny. Já se tam dostanu jednou dvakrát do roka.
Jakou hrají Želechovice soutěž?
Hrály I. A a spadly do I. B. Ale na fotbale jsem tam nebyl hodně dlouho a nevím, jak se to tam všechno obměnilo. Na doby, kdy jsem tam začínal, vzpomínám velice rád.
Vy ještě pamatujete fotbalovou vojnu. Co vám dala a na co vzpomínáte?
Na vojnu vzpomínám taky rád. Myslím si, že tam se moje kariéra trochu zlomila. Narukovali jsme do VTJ Hodonín na výběr a my jsme tam chtěli zůstat, abychom to měli co nejblíž domů. Ze Zlína nás tam šlo asi pět. Jak říkám, ten rok a půl byla zkouška dospělosti. Každý se bránil vojně a nechtělo se mu, ale s odstupem času si člověk uvědomil, že přičichl k dospělému fotbalu. Poznáte i další lidi, nové kamarády. Myslím si, že dneska vojna náctiletým chybí. Nejen fotbalistům, ale všeobecně.
Cítíte se pamětníkem v lize?
Pamětníkem? Určitě. Něco pamatuju. Bude mi 38 a nějaký rok v lize jsem. Hrával jsem s hráči, kterým je dneska hodně přes 40 let. Každá doba měla svoje.
Jak to myslíte?
Zažil jsem tři etapy. Když se začínalo, byl boom po převratu. Pak nastal čas úspěchů našeho nároďáku. Teď je doba zase jiná. Ročníky, které byly tak úspěšné, odešly. Ne že by se nedařilo reprezentaci, ale je to takové, že se bude muset počkat, až další hráči dorostou.
Počítáte si ligové starty a sledujete statistiky?
Starty si určitě nepočítám. Počítal jsem si je dřív, dneska vůbec. Podívám se, když vyjde nějaký zpravodaj nebo časopis o fotbale před sezonou. Tam si to přečtu. Tady mi to hodně hlídá náš kustod, takže jsem v obraze a nemusím mít strach, že bych něco zameškal.
Takže statistiky dnes sledujete pouze okrajově.
Samozřejmě. Začátky byly jiné. Člověk si to vystříhával, měl výstřižky a někam si je nalepoval. Ale už je to dlouhá doba a asi už by to ani nebylo kam dát.
Vybavíte si dnes svůj první ligový zápas?
(přemýšlel) No, mám takový pocit, že to bylo, ale nevím jistě, v Hradci Králové. Se Zlínem jsme tam vyhráli. Ale nejsem si jistý, jestli to byl první zápas. Určitě to byl jeden z prvních.
Pamatujete si na protihráče? Který se vám nejdříve vybaví?
Určitě si jich pamatuju hodně. Shodou okolností, v tom Hradci byl Ríša Jukl (hrával i za České Budějovice), Jarda Šilhavý (nedávný trenér Českobudějovických, nyní v Liberci). Hrál jsem i s Mírou Kadlecem (otec reprezentanta Michala Kadlece).
To jste spíš hrál proti němu?
Ne, ne. S tím sem byl v Drnovicích. To byl spoluhráč. Ale těch fotbalistů bylo hodně. Třeba Standa Marek, který je tady dneska na stadionu zaměstnaný. To jsou všechno kluci, kterým je přes 40 let. Je to dávno.
Jaký byl herní styl? Obstál by dnes v lize?
To prostě nevím. Dneska je fotbal asi o něco rychlejší. Ale zase byla jiná kvalita. V mužstvu bylo více zkušených hráčů. Kádr se doplnil pěti mladýma klukama. Dneska je to spíš naopak. V sestavě se udělá nějaká osa tří čtyř starších a obklopuje se mladejma. Ale srovnává se to špatně. Doba jde dopředu, všechno se zrychluje. Bylo by pěkné srovnat ty doby herně, ale nikdy to nepůjde. Kolikrát dneska stačí po hřišti více běhat. Dříve to bylo více o fotbalovosti.
Co obránci, kopou pořád stejně, nebo ještě přitvrdili?
Dřív měli obránci daleko větší respekt. Jak už jsem se zmiňoval, byli to zkušení hráči. To je vidět třeba u Tomáše Řepky. To je zkušený hráč a budí tím respekt, když je na hřišti. Může mu být 37, 38 jako mně, ale když je zkušený a umí se postavit, těžko se obchází. Kdyby startovali z místa, bylo by to horší. Ale obránci měli daleko větší respekt než dneska, to určitě.
Který bránící hráč hrával nejtvrději? Vybavíte si někoho?
Byla jich spousta, poznal jsem jich moc. Shodou okolností tady v Budějovicích někdejší můj spoluhráč Miloš Penner, to byl nepříjemný hráč ve své době. Nebo zmínění Standa Marek, Jarda Šilhavý, Klusáček. Opravdu jich bylo hodně. Kdybych vzpomínal déle, vyjmenuju stovky lidí.
Brankáři asi pokroky udělali. Dávají se jim góly hůř?
V tomhle je hodnocení těžké. Zrovna tenhle ročník ligy, to jsou střelecké žně. Udržují si pořád stejný standard. Máme tady solidní gólmany a jsou po celém světě. I tady v lize jsou dobří. Bylo to, je a bude tak, že tady máme na gólmany štěstí.
Co byste z té doby vzal pro dnešní ligu?
Určitě to, že jsem byl o nějakých 18 let mladší. Taky bych si vzal tu zkušenost. Člověk kolikrát ty situace řeší s chladnou hlavou. Dříve to byla hektika, člověk šel do zápasu nervozní. Kdyby tu zkušenost člověk měl ve dvaceti, bylo by to fajn.
Jsou rozhodčí jiní než tehdy?
V té době jsem zažil Pavlína Jirků. To bylo divadlo. Dřív byli rozhodčí takoví, že se s nimi dalo i mluvit. Neřešili hned všechno žlutou kartou. Kolikrát ji dávají předčasně. Každý má právo emoce nějak vyjádřit. I na hřišti. Dříve to tak i bylo, i když do určitých mezí. Hráč nesměl být sprostý. Časem zmoudříte a emoce ubudou. Rozhodčí ale byli dostupnější a dalo se s nima mluvit.
To dnes nejde?
Neříkám, že to nejde. Ale tehdy to bylo takové, že nejdřív byl dvakrát třikrát ukazováček. Až potřetí nebo počtvrté se to řešilo kartou. Když už tam nejel vlak.
Které vaše působení v klubech považujete za nejvydařenější?
Určitě v Příbrami, kde jsme hráli evropské poháry. Pak i období, kdy se zranil Martin Lukeš v Ostravě a měl jsem možnost jít do Baníku. Stalo se to po třetím kole a v Ostravě byl velký fotbalový boom. Baník byl první nebo druhý a na fotbal chodilo sedmnáct osmnáct tisíc diváků. Byli jsme v té sezoně třetí a to byl jeden z mých nejpovedenějších ročníků.
To byla skvělá atmosféra.
Je to úplně jiné. Byli jsme třetí už po podzimu. Bylo to skvělé, když se hrálo na plném stadionu a lidi fandili.
Víte, že jste momentálně druhým nejlepším střelcem týmu?
To ne, to my tady neřešíme. Tady se jedná o to, aby byl úspěšný celý tým. Potěší to, člověku to dává nějakou sílu do dalších zápasů. Víc si věříte, když se povede dvakrát po sobě vstřelit gól. Ale už jsem říkal, že to nesleduju.
A to ještě stačíte nahrávat na góly. Máte toho na starosti dost.
Teď jsem snad ani nenahrál. Z trestňáku to není nahrávka. Mám pocit, že v téhle sezoně nám to ještě ze standardky neklaplo.
Máte úlevy v přípravě, když jste přece jen starší hráč?
Bylo to takhle. Po nějaké dohodě za námi staršími trenér přišel a řekl, že když se budeme cítit unavení, že to máme říct. Ale platilo to všeobecně a ani jsem to nevyžadoval. Dneska se letní příprava odehrává na hřišti a je tam pár běhů. Každý by měl pochopit, že běhat potřebuje, aby měl z čeho brát.
Jaké to bylo dřív?
Dříve byly přípravy drastičtější a byly hodně o běhání. Prvních 14 dní se jen běhalo a míč jsme neviděli. Dneska se jde ráno běhat a odpoledne je hřiště s balonem. Je to formou zábavy. Dneska je fotbal někde jinde, co se týče taktiky. Už se nedbá na to, aby se jen bezhlavě létalo. Je to všechno řízené i sporttestery (měření tepů a zátěže se porovnává). Člověk si to hlídá sám. Ví, jak má běžet, co mu prospěje. Přípravy se dají vydržet.
Říká se, že starší hráče po utkání bolí všechno. Jak dlouho vás po utkání všechno bolí, jestli vůbec?
To závisí na tom, jak zápas dopadne. Když se prohraje, je člověk zlomenej psychicky. Bolí vás úplně všechno a každý kopnutí je cítit. Když se vyhraje, tak ani není důvod o tom přemýšlet, protože je člověk nahoře. Když prohrajete, tak se v tom hrabete. U mě to funguje tak, že po vyhraném zápase se cítím o sto procent líp než po prohraném.
Co byste potřeboval, abyste hrál co nejdéle a prodloužil si ještě kariéru?
V mém věku je to asi akorát o tom, aby se mi vyhýbala zranění jako doteďka. Musím to zaklepat. Měl jsem jen jednou problémy s kolenem. Bylo i pár výronů, ale nic vážnějšího. Je třeba štěstí a zdraví. Kdyby přišel větší problém, byl by to asi konec.
Myslíte?
Člověk je soudnej, musí být. Uznám, když na to nebudu mít, tak odejdu se vztyčenou hlavou a nebudu se tady někde plácat. Abych tady zabíral místo nějakému mladému. Když budu vědět, že je lepší, nebo to trenéři samozřejmě hned poznají, tak člověk určitě odejde.
