Pokud trofej získá, bude prvním Španělem, který něco takového dokáže. "Jestli budu dál dávat góly v každém zápase, mám šanci," říká. Jistě, turnaj je stěží v polovině.
Trenér Luis Aragonés se navíc rozhodl, že v příštím zápase proti Saúdské Arábii nechá Torrese odpočívat.
Nebude 22letému útočníkovi v konečném zúčtování tenhle duel chybět? Nemusí. "Jen koukněte, v jak úžasné formě do turnaje vlétl," vysvětluje Aragonés. "Může to být jeho mistrovství."
Torresovi říkají El Niňo, a je to pořádně dravá vichřice. S jakou hbitostí se v zápase s Tuniskem prosmýkl mezi čtyřmi beky! Jak ledabyle oklamal vyběhnuvšího brankáře střelou přes nohu!
"Na svůj věk je to fantastický a inteligentní fotbalista," řekl spoluhráč Xabi Alonso. Je sice pravák, ale pálí obstojně oběma nohama. Má sebedůvěru, instinkt zabijáka a nezmatkuje.
"Nemá jen jednu přednost. Pokaždé dá gól jinak," řekl Aragonés.
Vážně, tenhle potetovaný hráč může brzy vkročit mezi legendy. I proto je až legrační, co všechno jej nasměrovalo ke slávě. Proč se kdysi dávno vrhl na fotbal? Neuhádli byste. Díky kreslenému seriálu.
Jeho fotbaloví hrdinové se vypracovali ze zaprášeného plácku až na nejslavnější stadiony světa. Torres snil o podobném příběhu.
"Bylo mi šest. A fotbal pro mě začal být opravdu důležitý," vzpomíná na svých webových stránkách.
Pravda, v úplných začátcích byste ho nenašli u soupeřovy, nýbrž u vlastní branky. Chytal. Přešlo ho to, až když dostal takovou ránu do tváře, že mu vypadlo pár zubů.
A vida - po vzoru kreslených postaviček se brzy i on dostal na slavné stadiony. Od roku 1994 hraje za Atlético Madrid, už tehdy byl mládežnickou hvězdičkou. Dorostl v osobnost.
I mezi dospělými.
V kvalifikaci na šampionát byl nejlepším španělským střelcem – v jedenácti zápasech dal sedm gólů.
Od roku 1950 nebylo Španělsko na mistrovství mezi čtyřmi nejlepšími. Teď se to prý má změnit.
Také díky Torresovi.
Fernando Torres a jeho oslava gólu. |