Měl v německém klubu smlouvu ještě na rok, ale už se mu zachtělo domů. Do Liberce, kde se usadil už dřív, a kde teď bude s manželkou a dvěma dcerami žít.
"Holky by tam ještě ten rok vydržely, nic jim nescházelo," poznamenává fotbalista. "Ale já taky cítil, že už bych asi nenastupoval pravidelně, že bych toho odehrál tolik, na kolik bych se cítil. Tak jsem se už během jara připravoval na návrat, i když o tom vlastně nikdo nevěděl."
Co znamená, že jste se na návrat připravoval během jara?
Mluvil jsem o tom s majitelem libereckého klubu panem Karlem. Domluvili jsme se, že když mě Hannover pustí zadarmo, tak že můžu v Liberci nastoupit.
A Hannover se vás zřekl zadarmo?
Přesně tak. Oni v klubu taky nic netušili, hrálo se do posledního kola o záchranu, tak jsem si to nechával pro sebe. Nakonec jsme se v první bundeslize udrželi, tak jsem šel za klubovým manažerem a řekl mu, že po osmi letech v Německu bych už chtěl domů.
A jeho reakce?
Nadšený z toho nebyl. Říkal, že jsem fajn, že ten roh jsem jim ještě pomoci mohl. jenže já byl rozhodnutý pevně. A protože na mě bylo vždycky spolehnutí a nikdy jsem nedělal vlny, nakonec jsme se domluvili a oni mě nakonec opravdu pustili zadarmo.
Jiná volba než Liberec nebyla?
V podstatě ne. Nabídky jsem žádné neměl, protože o mém chystaném odchodu nikdo neměl ani tušení. A mně Liberec po všech stránkách vyhovuje.
S jakým předsevzetím do Liberce přicházíte?
Hlavně pomoct mužstvu, osobní cíle jsem si nikdy nedával. Mně bude 
nejlíp, když nám to v Liberci bude šlapat, jako v té mistrovské sezoně v roce 2002, po níž jsem odešel do Hannoveru.
Takže sníte o titulu?
Takhle bych to neřekl. Na druhou stranu myslím na to, jak by bylo fajn dostat se na stará kolena zase do evropských pohárů. Kdyby se tohle povedlo, byl bych na výsost spokojený.
V té mistrovské sezoně jste byl s patnácti góly nejlepším střelcem ligového ročníku, hned za vámi byl spoluhráč Nezmar, který dal o gól míň. Co takhle tuto bilanci zopakovat?
To by bylo hezké, ale jak už jsem říkal, mě bude těšit i to, když na co nejvíc gólů přihraju. Navíc teď jsme tam na dvě místa v útoku tři, já, znovu Honza Nezmar a Andrej Kerič. Kteří dva budou nastupovat, to se teprve uvidí.
Tenkrát před osmi lety jste spolu s Nezmarem měli v Liberci jakého dvorního nahrávače Kolouška. Jak to v mužstvu vypadá teď?
Venca Koloušek byl opravdu výjimečný fotbalista, na toho v tomhle směru nikdo neměl. Teď tady máme mladého srbského záložníka Bosančiče, který ty gólové asistence mohl zvládnout taky. Předpoklady pro to má.
V Hannoveru jste často hrál i útočného krajního záložníka, na jaký post se cítíte nyní?
Spíš na toho útočníka. Tam je přece jen míň práce, než lítat nahoru dolů podle lajny. Ale pozor, to neznamená, že bych snad měl problémy s kondicí. Fyzicky na to jsem pořád dobře.
Někteří bývalí reprezentanti se před ligových startem nechali slyšet, že zrovna vy byste se mohl stát hvězdou podzimu. Jaký názor na to máte vy?
No, budu se snažit. Ale znovu musím zopakovat, že mi nejde o Štajnera, ale o Liberec. Což ovšem neznamená, že mi slova těch internacionálů neudělal dobře. Zvlášť od Vládi Šmicera mě to hodně potěšilo.
Z Hannoveru jste už jednou do české ligy vracel. Na jaře 2004 to bylo hostování ve Spartě, ale příliš jste se neprosadil a po půl roce jste šel zpátky. Neobáváte se, že by vás teď mohlo potkat něco podobného?
Že mi to tenkrát ve Spartě nevyšlo, to byla souhra více okolností. Nešlo to nejen mě, ale celému mužstvu. Teď mám víc zkušeností, leccos jsem si v hlavě srovnal. Kdepak, z letošního návratu žádný strach nemám.
