Díky remíze Severočechů však Zbožínek a jeho spoluhráči ještě mohou doufat. "Vlastní nemohoucností jsme od postupu utekli. Po pátku už jsem veškeré naděje pohřbil, ale Ústí nám pak ještě malou teoretickou naději zanechalo," vrací se 33letý vůdce týmu k překvapivému víkendu.
"My se každopádně musíme rapidně zlepšit, jinak během čtrnácti dní přijde definitiva," uvědomuje si Zbožínek.
Věříte, že nečekané ústecké zaváhání vás nakopne a ještě se do hry o postup vrátíte?
Věřit musíme. Ale totéž jsme si říkali, když Ústí prohrálo v Hlučíně. A my ten víkend remizujeme doma se Sokolovem. Když za pět kol z 15možných bodů získáme jenom tři, nemůžeme se divit, že nám všichni utekli. Kdyby teď Ústí vyhrálo, už bychom neměli ani malou šanci. Remízou nám ji darovali, záleží jen na nás, jestli se ještě vzchopíme a trochu je potrápíme.
Je už vedoucí Hradec Králové jistým postupujícím?
To vidím jednoznačně. Vždyť mají pět kol před koncem desetibodový náskok. Hradec se dostal do takového laufu, že u něj není co řešit.
Čím si vysvětlujete, že u vás zlepšení stále nepřichází?
Je hodně zraněných. Říká se, že kostrou týmu je stoper, střední záložníci a útočník. A to se totálně rozpadlo. Já jsem chyběl třikrát, pak zase jiný obránce. Záložníci Abraham s Vozábalem vypadli na delší dobu, teď zase celkem dlouho nehraje gólový Kroupa. To se pak není čemu divit.
Na kterou řadu dopadají zranění nejvíc?
V obraně vždycky vypadl jen jeden z nás, to se dá. Ale když si vezmu poslední domácí zápas proti Sokolovu, tak v záloze byl z klasické sestavy jenom David Šmahaj a vedle něj tři noví kluci. V záloze máme největší problémy.
Je to ten hlavní důvod, proč jste se po tak skvělém začátku jara zasekli?
Jednou jsme prohrát mohli, to je jasné, což se stalo na Žižkově. Pak jsme měli smůlu v Ústí. Ale od zápasu ve Vlašimi už to nemá se smůlou nic společného, za to si můžeme sami vlastními výkony a zraněními, které se pak sypou.
Ústecký stoper Michal Valenta říká, že u nich jakoby o postup chtělo hrát šest hráčů, ostatní se jen vezou. Jak to vidíte ve Zlíně?
Tak to můžu jen podepsat, u nás to vidím úplně stejně. A zrovna ti, kteří by postoupit tak chtěli, nemohli hrát kvůli zranění. Divím se, že to tak mají i v Ústí.
Co spoluhráčům vytýkáte?
Celkový přístup. Když se člověk s některými baví, tak se zdá, že je jim to svým způsobem jedno. Nevím, co se jim honí hlavou.
Snažíte se s tím coby kapitán něco dělat?
To je těžké. Táhneme tým v úzkém počtu hráčů, už na podzim nás bylo deset, a to se nás drželo zdraví. V zápasech jsme navíc měli velké štěstí, jinak bychom před jarem nebyli ani tam, kde jsme byli. A kluci z juniorky, kteří nám teď pomáhají, se ještě mají co učit. Teď na nás navíc všechno padlo tak nepříjemně, že je těžké tým burcovat. I když s dalšími hráči děláme, co můžeme.