"Jsem šťastný, že jsem se z Turecka vrátil. Strašně jsem se těšil na český fotbal," přiznal 22letý stoper Dosoudil. "A z nové tribuny na Střelnici jsem unešený."
Do zimní přípravy Jablonce jste po návratu z Turecka naskočil koncem prvního lednového týdne. Jak tuto dřinu snášíte?
Od začátku prosince jsem kvůli problémům s kolenem vůbec netrénoval, takže teď je to pro mě hodně, hodně náročné. Hlavně po běhání nohy dost bolí. Postupně se to ale lepší, únavu začínám lépe vstřebávat.
Jak jste se těšil, že si zase zahrajete fotbal?
Strašně moc. Už jsem se nemohl dočkat, až se zase vrátím do Čech, jak si zahraju fotbal, v kabině s klukama pokecáme česky..., protože v tom Turecku to bylo ke konci opravdu hodně špatné.
Nedlouho po vašem letním odchodu jste si přitom angažmá v Denizlisporu velmi pochvaloval...
To ano, všechno vypadalo velice dobře. V prvních šesti kolech jsem pravidelně nastupoval. Ale i když jsme nehráli špatný fotbal, neměli jsme výsledky, nedávali jsme góly.
Co se pak stalo?
Vyhodili trenéra a kompletně vyměnili celé vedení včetně manažera. A nový trenér mě zkrátka přestal stavět a vůbec se mnou nekomunikoval.
Jak tedy vypadalo vaše další působení v Denizlisporu?
Dva měsíce jsem tam pouze trénoval, vůbec jsem si nezahrál fotbal. Když jsem viděl, že nemám šanci hrát, tak se pouhé trénování snáší velice těžko. Navíc daleko od domova. Nebylo to ono. Pak se k tomu navíc přidaly i nějaké problémy s penězi.
Kdy přišel poslední impulz, že jste se definitivně rozhodl k odchodu?
Koncem října jsme hráli turecký pohár, nastoupil jsem stejně jako několik dalších náhradníků na celý zápas a odehrál jsem ho celkem v pohodě. No a po zápase vzal trenér do kádru třeba hráče, které musel kvůli špatnému výkonu v průběhu utkání střídat. A mě ne. V tu dobu jsem se napevno rozhodl, že se chci vrátit.
Byl Jablonec vaše první volba? Jak se ten návrat vlastně uskutečnil?
Jablonec měl zájem o návrat a kontaktoval mě. Byly i jiné nabídky z Česka, ale já jsem se chtěl vrátit do Jablonce, protože znám zdejší prostředí, většinu kluků a trenéry. Vrátil jsem se jako volný hráč, musel jsem proto obětovat část peněz, které mi v Denizlisporu dlužili. Ale nakonec jsem dostal to, co jsem chtěl. Nebylo to sice úplně všechno, ale jinak by mě nepustili.
Zájem o vaše služby projevil i norský Bergen...
Nechtěl jsem se hned pouštět do dalšího dobrodružství. Jsem rád, že můžu v Jablonci v klidu potrénovat. Český fotbal mě vrátí do pohody.
Do Turecka zamířila v poslední době velká řada hráčů z české ligy. Co byste jim poradil, aby tam vydrželi co nejdéle?
Je to individuální. Kdybych pravidelně hrál, tak bych tam vydržel. To se vše snáší úplně jinak, i když ze začátku je tamní život pro Čechy trochu džungle a na místní mentalitu se moc zvyknout nedá. Co si budeme nalhávat, peníze jsou tam slušné a když klub plní to, co je dohodnuté, tak se tam vydržet dá. Horší je, když nevidíte šanci hrát, jako se to stalo mně. To pak myslíte jen na návrat...
Jablonec je po podzimu pátý, ale kádr se přes zimu hodně změnil. Jak vidíte šance vašeho staronového klubu na jaře?
Liga je hrozně vyrovnaná. Hodně důležitý bude první zápas, kdy hostíme Slavii. Když to utkání zvládneme, tak věřím, že i přes hráčské změny budeme hrát hodně nahoře.
