"Mám nohu zlomenou. Natřikrát," vyprávěla pak s vážnou tváří nejzvučnější posila Slovácka, jejíž kotník byl obalený ledem. "Dělám si srandu. Asi je to jen nakopnuté. Myslím, že budu v pohodě."
Lepší premiéru jste si představit nemohl, že?
Góly jsou skvělé, zvlášť pro útočníka jsou důležité. Výborná je i výhra 5:0. Ale je to jenom příprava. Jeden zápas mi nemůže zamotat hlavu.
Libor DošekFotbalový útočník se narodil 24. dubna 1978 v Brně. Na Základní škole Janouškově byli jeho spolužáky Petr Švancara a Milan Pacanda. V druhé lize debutoval za Synot Staré Město, kde při hostování v letech 1997 a 1998 odehrál 38 zápasů a vstřelil 12 gólů. Za Brno, Blšany, Liberec, Spartu a Teplice má v první lize bilanci zápasů 284 a 73 gólů. V dresu Sparty nastoupil v roce 2005 k pěti zápasům Ligy mistrů. Působil také v řeckém Xanthi (7/4). |
Po angažmá v Teplicích, kde jste toho moc nenahrál, však musíte mít radost.
Jasně. Ale tak to bylo. To období jsem hodil za hlavu. Začínám od nuly.
Byl jste z fotbalu v posledních měsících znuděný?
To ne. Nic nenaděláte. Za Teplice jsem se snažil vždycky odvést maximum. Kdyby mi bylo dvacet, bral bych to jinak. Snažil jsem se užít každý den. Ne, že bych byl nasraný a chodil s hlavou skloněnou.
Zajímalo se o vás jen Slovácko?
Měl jsem několik nabídek, ale na konci už zůstalo pouze Slovácko. Poslední týden jsme to jen ladili.
Bylo možností zůstat v Teplicích, když odešel trenér Plíšek?
Ano, i když to jsem viděl jen tak na deset procent. Nikdo mě nenutil odejít, ale cítil jsem, že bych na tom byl pořád stejně. Jejich koncepcí je stavět na mladých, které budou dál prodávat. Tomu rozumím, mě ve 33 letech těžko dobře prodají. Jenže já chci ještě hrát, k čemuž je ve Slovácku větší šance.
Co vás ještě vedlo do Slovácka?
Mít to blízko domů do Brna, protože rodina už po osmiletém cestování chtěla zklidnění. Taky diváci, stadion, prostředí, to všechno byly střípky, které do sebe zapadly.
Objevila se u vás i nostalgie?
Když jsem sem jel v pondělí poprvé podepsat smlouvu, vzpomněl jsem si, jak jsem hrál na Širůchu za Staré Město. To už je pravěk.
Jak na roky 1997 a 1998 vzpomínáte?
Pěkně. Hostování z Brna ve druhé lize bylo mým prvním nakouknutím do profesionálního fotbalu. Byla tady tenkrát výborná parta - Mira Hlahůlek, Libor Soldán...
A Petr Švancara, se kterým jste se nyní málem ve Slovácku zase potkal. Přál jste si obnovení dávného útoku?
No... Kdyby to vyšlo, bylo by to dobré. Ale tak to zkrátka je.
Jak jste se za třináct let změnil?
Jsem starší, klidnější.
To jste tehdy tak řádil?
Byl jsem mladý a svobodný. Ale se Švancim se samozřejmě moc řádit nedalo.
