Pustila tři branky, všechny navíc za zvláštních okolností. Jednu v nastaveném čase, svírána stresujícím tlakem, jednu z ofsajdu, který rozhodčí neviděl, a tu poslední ze třiceti metrů, při níž se gólman nechal přehodit.
"Musíme se v proměňování zlepšit, být důrazní v šestnáctce," nabádá útočník Libor Došek, kanonýr, na něhož se nejvíc spoléhá. Ale právě on se poslední dobou nejvíc trápí. Vybledla jeho pověst dravého vlka, co v každém utkání hladově číhá v okolí vápna a jakmile má jen kousek místa, zavěsí.
Gól nedal už šest zápasů po sobě. "Vím to. Musím makat dál. Musíme všichni, musíme jezdit po zadku, dřít. Jinak to nepůjde. Nic přece není zadarmo," říká.
Spolu s kolegou v útoku, Milanem Pacandou, však necítí podporu ostatních. Málokdy se musí sklonit, aby uhnul před svištící ranou záložníka. "Branky musíme dávat všichni, je jedno, kdo se trefí," podotkl Došek.
Je to pořád dokola. Když nevystřelí Došek nebo Pacanda, může si gólman hostí zapálit nebo skočit rovnou na dovolenou. "Mluvíme o tom. I trenér nás honí, ať víc střílíme," přiznal Milan Svoboda, jeden z brněnských záložníků.
