Dominiku, troufl byste si už v obraně nastoupit?
Uvidíme, jak to bude v tomto týdnu. A jak rozhodne trenér.
Na pravém kraji obrany jste odehrál tři zápasy. Stačí to?
Důležité je, aby vás soupeři vzadu pořádně prověřili. A to se povedlo až v třetím utkání s Trenčínem (3:1). Předtím v poháru s Kroměříží (3:1) a s juniorkou proti Jihlavě (4:0) jsme v obraně moc práce neměli.
Už si na hru v obraně zvykáte?
Nevím, jestli si zvykám. Vnitřně se s tím pořád peru, ale snažím se hrát co nejlépe.
Vnitřně? Jak se to projevuje?
Pořád mám v sobě, že chci dávat branky. Jako obránce mám celé hřiště před sebou. Hrát dopředu není pro mě problém, horší je vrátit se zase dozadu.
Musíte pořád myslet na to, abyste se vracel?
Hlavně, abych si hlídal hráče, kterého mám za sebou.
Váš otec byl záložník v prvoligových Vítkovicích a Bohemians. Bavil jste se s ním o změně postu?
Má stejný názor jako já, že to není můj post, ale ať se s tím poperu. Šel jsem do toho hlavně proto, že chci hrát, každý chce hrát. Takže jsem musel tuto roli přijmout.
Trenér Svědík říkal, že by vás přesunem v sestavě rád oživil.
Také to tak trochu beru.
Takže souhlasíte, že se vám v útoku nedaří?
Cítil jsem se dobře. Akorát útočníka dělá mančaft. Nechci se na to vymlouvat, ale i kluci, co teď hrají v útoku, mají problémy. I kdyby tady byli Kweuke a Lafata... I na ně hraje celý tým. Útočníci pracují hlavně v šestnáctce.
