Jak jste se vlastně ve ocitl ve Varnsdorfu?
Jednoduše. Před rokem mi skončila smlouva ve Spartě a od té doby jsem byl doma v Liberci bez angažmá. Pak mě kontaktoval Petr Forman (bývalý šéf Slovanu Liberec - pozn. red.) a já podepsal přestupní lístky k němu do Jindřichovic, aby se při přechodu jinam nemuselo platit výchovné Spartě. Nakonec se ozval Varnsdorf.
Říkáte, že jste byl rok doma. Nechybí vám teď fyzička?
Neležel jsem doma na gauči, ale optimální to samozřejmě není. Běhání nebo tenis nemůže nahradit fotbalový rytmus. Mladým vlčákům už nestačím a nikdo nemůže čekat, že budu lítat po hřišti jako utržený ze řetězu. Ale zase vím, kam se na hřišti postavit a jak co udělat. Doma mě to dlouho nebavilo. Byl jsem zvyklý na srandu v kabině, na zápasový rytmus. Rád jsem přijal nabídku Varnsdorfu.
Už jste si za svůj nový klub zahrál?
Nastoupil jsem za varnsdorfské béčko proti Ludvíkovicím. Vyhráli jsme 4:0 a dal jsem jeden gól, takže jsem si připsal zásah i v I. B třídě... A pak jsme taky hráli přátelák s Mimoní.
A první mistrovský zápas?
Teď v sobotu hrajeme na Xaverově, snad se objevím na hřišti, i když třeba ne od začátku.
|
Josef Obajdin |
| ■ Fotbalový útočník, narozen 7. listopadu 1970. ■ Kariéru začal v rodných Poděbradech, odkud v dorosteneckém věku zamířil do Sparty. V letech 1993-95 působil ve Slovanu Liberec. Odtud se vrátil do Sparty, s níž získal pět titulů. V dresu letenského velkoklubu odehrál 30 zápasů v evropských pohárech, z toho 18 v Lize mistrů. ■ V 1. lize odehrál 225 zápasů a vstřelil 58 gólů, na svém kontě má také jeden reprezentační start. ■ V roce 2004 mu vypršela profesionální smlouva ve Spartě, poté se připravoval individuálně doma v Liberci. Před startem letošního jara přestoupil do Jindřichovic pod Smrkem, odkud následně zamířil na hostování do třetiligového Varnsdorfu. |
Na co ze své kariéry nejradši vzpomínáte?
Bylo to hezké, ale strašně rychle to uteklo. Teď mi připadá, že jsem v žádné Spartě ani nikdy nebyl. Ale samozřejmě, hrál jsem velké zápasy, dával jsem góly, nastupoval jsem na různých stadionech... Ale je třeba žít přítomností.
Když jste před rokem odcházel ze Sparty, neměl jste kontakty s Libercem, kde jste předtím několik let hrál?
Párkrát jsem sice jednal s libereckým šéfem panem Karlem, ale to jsem měl ještě ve Spartě smlouvu a podmínky se nedaly srovnávat. Když jsem pak z Letné odcházel, návrat do Liberce byl samozřejmě moje přání. Ale abych někam sám volal, to ne. Liberec má navíc hodně útočníků a pro mě by to už ve 34 letech nebyla žádná sranda. Chci, aby na mě tady lidi vzpomínali v dobrém, a ne, aby se koukali, jak se třeba na hřišti trápím.
Začátkem vašeho konce ve Spartě byl tehdejší příchod trenéra Hřebíka, že?
Dá se to tak říct. Pan Hřebík neměl rád technické hráče a vsadil na běhavé a důrazné typy. Hráči jako já, Holub nebo Slončík u něj neměli šanci. Ještě dnes, když pana Hřebíka vidím, pořád mu nemůžu přijít na chuť. Ale takhle to má s nějakým trenérem asi každý fotbalista.
A co říkáte dnešní Spartě, kterou opět vede Jaroslav Hřebík?
Když se náhodou nedaří Poborskému nebo Zelenkovi, není tam nikdo jiný, kdo by mužstvo táhl. Sparta má štěstí, že má velký náskok. Docela věřím tomu, že jsou hráči zavaření, jak jsem někde četl. Když si vzpomenu na Hřebíkovy dvouhodinové běžecké tréninky bez špetky hravosti, nedivím se, že za sebou na hřišti tahají vagony.
Několikrát jste se pokoušel prosadit v zahraničí. Proč vám to nevyšlo?
Teď je to přesně deset let, co mě Liberec uvolnil na hostování do bundesligového Frankfurtu. Na úvodním soustředění jsem si bohužel přetrhal vazy v kotníku a celé jaro jsem v podstatě promarodil. Měl jsem smůlu: jediné vážnější zranění, co jsem kdy měl, přišlo zrovna v Německu. V létě jsem se zase vrátil do Liberce.
Jak dlouho chcete ještě hrát fotbal?
Duše je mladá, ale tělo stárne. Konec kariéry samozřejmě jednou přijde, ale dokud můžu, chci hrát. I když na ligu to už není a asi ani na druhou. Teď chci hlavně potrénovat ve Varnsdorfu a dostat se do nějaké formy. Po sezoně se uvidí, třeba tam zůstanu. Klidně bych hrál i o soutěž níž, každou chvilku mi někdo volá.
A i potom chcete zůstat u fotbalu?
Rád bych, snad se něco najde. Uvažoval jsem i o trenérské škole, ale nevím, jestli mám na trenéřinu buňky.
