P r a h a - Do Německa jezdím hrát fotbal už dva roky, do sedmé nejvyšší soutěže. Jsme v klubu tři Češi: gólman, záložník a já v útoku, taková osa týmu, nebál bych se říct hvězdy.
Vždyť jsem byl v minulém roce s 26 góly nejlepším střelcem soutěže. A jsem i dnes. Němci si nás považují. Tedy aspoň vedení. Ale i spoluhráči se tváří, že jim nijak přehnaně nevadíme.
I v ostatních klubech je dost Čechů. Jsou v nižších německých soutěžích hodně žádaní. Když tam přijde kluk z průměrného divizního celku, tak je hned lídrem týmu.
Němci jsou totiž silní a rychlí, ale úplně jim chybí fotbalové myšlení. To Češi mají. Navíc soutěž, kterou hraji, je na úrovni naší I. B třídy, což je velký rozdíl oproti třetí lize, kterou jsem hrál i u nás.
Nedá se to srovnávat. Odlišnost je samozřejmě i ve finanční stránce. Za čtyři zápasy v měsíci dostanu v přepočtu 16 tisíc korun. Když k tomu připočtu peníze za cesťák, tak jsem na dvaceti. Je mi třiadvacet let, to bych si ve třetí lize jen stěží vydělal.
|
Pracovní týden Pondělí Pátek Sobota Neděle |
Peníze jsou taky jediný důvod, proč do Německa jezdím, jinak bych se nenervoval tři hodiny tam a zpátky na silnici, protože fotbalově to tam za moc nestojí. Na uživení to úplně není, ale k zaměstnání je to hodně slušný výdělek navíc. Výhodou je i to, že peníze dostanu na ruku, takže je nedaním. I proto nemůžu uvést své jméno.
S penězi jsou ale někdy v Německu problémy. Z prvního klubu jsem kvůli nim odešel. Bylo to o soutěž výš, za stejných podmínek, ale spoluhráči byli naštvaní, že tam jezdíme jen pro peníze, a nedělalo to dobrotu. Tady to vědí taky, že máme víc než oni, aspoň si to tedy myslím, ale berou to v pohodě. Vidí, že je mezi námi výkonnostní rozdíl, kdyby totiž měli to samé, co já, tak bych pak mohl kopat bundesligu. I když: pokaždé se také nedaří podle představ.
Vliv na to mají i tréninky. To je problém. Každý si shání české kluby, se kterými se připravuje. Nikdo se totiž nedonutí trénovat sám. Já to zkoušel. Poznal jsem, že bez tréninků to nejde. Rozdíly by se postupně smazávaly a já chci do Německa ještě několik let jezdit. Přestal bych až v době, kdy bych měl v práci plat, který si představuji. Pak bych kopal někde v Praze jen pro zábavu. Teď mi to ale vyhovuje.
Přítelkyně sice není nadšená, ale říkám jí - hrát tady třetí ligu nebo divizi, tak jsem čtyřikrát týdně na tréninku a celou sobotu na zápase.
Takhle trénuji dvakrát týdně, v sobotu ráno odjedu a večer jsem zpátky, takže i z tohoto pohledu je Německo výhodnější.
|
Rakouský Leobendorf drží bývalí hráči Brna B r n o - Pokud po někom šéfové rakouských klubů prahnou, pak po neomylném střelci. Bývalý brněnský hráč Patrik Holomek splňuje jejich představu dokonale - loni nasázel v 1. Landeslize, čtvrté nejvyšší rakouské soutěži, 22 branek. "Byl jsem nejlepší střelec soutěže," vypráví 31letý Holomek. Ten odešel do Rakouska před rokem a půl, společně s dalším bývalým brněnským hráčem Petrem Bartesem. Aby to nebylo málo, v Leobendorfu se oba sešli s exbrněnským obráncem Zdeňkem Cihlářem. "Měl jsem štěstí. Původně jsem měl jít o dvě soutěže níž. Ale pak mi zavolal Zdeněk Cihlář, jestli bych neměl zájem jít za ním. Hnedka po prvním tréninku jsem se s vedením klubu domluvil," upřesňuje Holomek. "Loňská sezona se nám vydařila, skončili jsme čtvrtí. Letos odešli Rakušáci, kteří byli dobří, takže se nám tolik nedaří." Tým ovšem opět střelecky drží Češi. Z dvaceti podzimních branek vstřelili 19 - po devíti Holomek s Bartesem, jednou se trefil Cihlář. "Zase to stojí na nás. Kdybychom nedávali góly, ani nevyhrajeme," říká Holomek. Pokud v sezoně narazí na Ardagger, zahraje si i proti dalším bývalým hráčům Brna - Marošimu s Křivánkem. "V naší soutěži je tak deset Čechů," upřesňuje Holomek. "Úroveň soutěže je dobrá. Dá se srovnat s naší MSFL. Určitě bych ji mohl doporučit. Je to kvalitní soutěž a jsou v ní i kvalitní peníze." Na začátku sezony okusil stejnou soutěž i Holomkův bratr Pavel, kvůli zdravotním problémům ale angažmá ukončil. "Hrál v Retzu, měli jsme proti sobě nastoupit v osmém kole, ale skončil dřív, je to škoda," lituje Patrik Holomek. |
D o l n í N ě m č í - Žádný z hráčů, kteří působí v českém fotbale, jistě nemusí řešit tak náročnou dopravu, jako Rostislav Antl z Dolního Němčí. Týden co týden ho čeká 700 kilometrů dlouhá cesta do německého klubu Schönau-Wegfurt v nejsevernějším bavorském okrese Rhon-Grabfeld. Ačkoliv klub hraje kreisligu, soutěž na úrovni župní 1. A třídy, je i po třech letech spokojený.
"V klubu mám podmínky jako v české druhé lize," vysvětlil 33letý útočník, který před lety pomohl do druhé ligy Starému Městu. Do Německa odešel před třemi lety. Nastřílel 105 branek a pokaždé byl vyhlášen nejlepším střelcem okresu.
Jak jste se do klubu dostal?
Nebyl jsem tam první, Slavoj Štěrba ze Starého Města už tam hrál pět roků. Působili tam i další: Marcel Litoš, chytal Tomáš Lovásik, který teď hájí bránu Olomouce.
Nejnáročnější je asi cestování, ne?
Ve čtvrtek odjíždíme z domu. Čekají nás tréninky a v neděli zápas. V pondělí se pak vracíme zpátky. Klub tam má penzion, kde jsme ubytovaní. Máme od klubu auto, platí nám dopravu z Česka do Německa.
Kdo stojí za tamním fotbalem?
Náš klub vlastní člověk, který má obrovskou firmu s granuláty. Dál klub financují menší sponzoři.
Jak ambiciozní klub to je?
Do soutěže jsme postoupili před třemi lety. Teď bychom rádi hráli znovu o postup. Po podzimu jsme třetí, snad to vyjde.
Jak daleko jste to dotáhl v českém fotbale?
Začínal jsem doma v Dolním Němčí. Ve Starém Městě jsem pak zažil postup do 2. ligy. Jenže měl jsem určité zdravotní potíže a musel jsem odejít. Rok jsem ještě strávil v divizním Uherském Brodě a odtud jsem zamířil do Německa.
Neměl jste i nabídky z Česka?
Zájem sice byl i z našich krajských soutěží, ale to s Německem vůbec nejde srovnat. V kreiselize mám podmínky jako v české druhé lize. I když při tom není potřeba pracovat, já ještě podnikám.
Vám je 33, vašemu českému spoluhráči 39 let. Jaký věk má zbytek týmu?
Všichni jsou jinak mladí kluci, jsme suverénně nejstarší.
Schönau je menší vesnička. Odpovídá tomu i velikost stadionu?
Je sice menší, ale když jsme postupovali do kreisligy, přišlo na nás 1500 diváků. Máme čtyři hřiště a hlavně fantastickou trávu. Krásně se na ní hraje.
 BRŇANÉ V RAKOUSKU. Na snímku je rakouský tým Leobendorf, který hraje čtvrtou nejvyšší soutěž. V sestavě má tři bývalé hráče Brna. První zleva v horní řadě stojí Petr Bartes, třetí je Patrik Holomek a vedle něj Zdeněk Cihlář. |
