Pravda, pro něj, pro spoluhráče i fanoušky to tak zcela obyčejný zápas nebyl: Tottenham v něm slavil 125 let trvání.
Jenže když soupeř z Birminghamu zvýšil v 59. minutě na 4:1, začali zpívat "Happy Birthday!" s neskrývanou ironií fanoušci hostí.
"V tu chvíli to s námi vypadalo katastrofálně, přesto jsem se musel usmát," tvrdil Martin Jol, trenér týmu s tříbrankovou ztrátou. "Příznivci Aston Villy předvedli nejlepší ukázku anglického smyslu pro humor."
Hlavička domácího útočníka Berbatova sice dostala Tottenham do vedení 1:0, jenže pak tým čtyřikrát inkasoval, většinou po hloupých chybách.
Víc než oslavu narozenin Kohoutů. jak se Tottenhamu říká, to vypadalo na "drůbeží" popravu. Někteří lidé nebyli dost otrlí, aby se na ni vydrželi dívat, a předčasně opustili stadion.
Udělali velkou chybu.
Obrovskou.
Stav 1:4 byl pouhou předehrou, Tottenham se odmítl vzdát.
Trenér Jol poslal do hry nové hrdiny, stál u lavičky a burcoval.
"Cítil jsem se hrozně, ale zároveň jsem si jako dosud nikdy v životě nechtěl připouštět, že můžeme prohrát. Neustále jsem kluky hecoval: v mé rodině jsou všichni námořníci a ti vědí, že kapitán nikdy neopouští posádku."
Po náporu a střele do tyče dorazil Chimbonda na 2:4, v příštích minutách však Aston Villa utišila tlak. "Zdálo se mi, že už jsme bouři přestáli," přiznal kouč Martin O’Neill.
Druhý z Martinů, který trénuje Tottenham, však ještě dokázal rozfoukat závěrečný uragán. Pomohla mu k tomu Keanem proměněná penalta a mužstvo se proměnilo ve zběsilou smečku, ženoucí se za vyrovnáním.
Podařilo se to nechytatelnou střelou ve druhé minutě nastavení a fanoušci takřka zešíleli nadšením.
Taktéž i hráči, kteří naskákali na Jola a vytvořili nad ním křepčící pyramidu.
Byl to tanec pyšných Kohoutů.
