Moje chyba takze pardon.Penalty se vubec kopat namely.Finalovy zapas ktery I po prodlouzeni skonci nerozhodne se mel po dvou dnech opakovat.Nemci se radeji rozhodly pro penalty.Ten druhy zapas uz mohl dopadnout jinak

Vyborne, skvely napad. Gratuluji a dekuji panu Lubasovi. O tomhle ME jsem pripraven zhltat vse. Detstvi ma clovek jen jedno.

Bylo mi 13 let a pamatuju si fakt i podrobnosti. Čechoslovačka-Nemačka. Totalni zmar po golu na 2:2. Neuveritelnou euforii po Tondove dloubaku. Rev v celym panelaku. A nakonec jsem po dlouhych letech mluvilo tom finale s Patinem osobne...;)

Přesně - Čechoslovačka - Nemačka, první jugoslávská slůvka, která jsme se tak nějak spontánně naučili

Podobný případ byl Davis Cup s Itálií v 1980, kdy jsme na sebe ve škole ještě dlouho poté pokřikovali "Silenzio prego"

Jak to tenkrat vlastne bylo? Nemcum se nechtelo hrat prodlouzeni tak se slo rovnou kopat penalty? Kdyby se prodluzovalo tak to mozna dopadlo jinak.Pouze spekulace kazdopadne takovy tym uz asi nikdy dohromady nedame skoda.

Bylo to tak že se normálně hrálo prodloužení a jelikož nepadla branka kopali se penalty.

Dobrý večer, děkuji za krásné ohlasy. Ano, ti pánové si zaslouží naši úctu, stejně tak jako ji požívají ve svých Semilech. S tím skóre 5:4 se omlouvám, poprosím editory iDnes, aby to opravili. Panu Slezákovi bych k jeho znudění poznamenal asi tolik - v době, kdy jsme viděli jednou za rok finále PMEZ v televizi, a ne dva zápasy Ligy mistrů za týden, jsme si vážili i maličkostí. Doba byla samozřejmě nanic, i když v 15 si to člověk neuvědomoval. Ale zápas ČSSR - Holandsko ze Záhřebu 1976 bych pouštěl jako ukázku fotbalové krásy všem současný týmům na EURO, které vytvářejí před velkým vápnem na deseti metrech dva čtyřčlenné bloky. Koukat se na to nedá...

Sportu zdar a útočnému fotbalu alá Ondruš, Pivarník, Pollák, Panenka, Masný či Nehoda zvláště!

První článek na iDnes který stojí za to , děkuji.

Nuda.

Obrovsky rešpekt pánom!!

Krasny a nekdy i trochu dojemny pribeh.

Dekuji, ze jste se o nej podelili!

chlapíci vypadají na poctivé české dělníky, bez ironie... Po 30 letech budování ráje pro dělnickou třídu museli prodat boty a překonat nepřekonatelné hranice, aby viděli svoji zálibu... více takových příběhů ze sladkého života 1948-1989... PS: více než sto let před tím se stačilo sebrat a jít, sice pěšky, ale nikdo Vás na hranicích neponižoval...

Stejně to byl ale svinskej režim. A to zdaleka nejen kvůli tomu, že nedovolil vyjet fanouškům na takovejhle zápas...