I takový byl Diego Maradona.
Geniální sportovec, který mnohdy dráždil veřejnost svým chováním - třeba jen tím, s kým se stýkal. Kamarádil se totiž s řadou latinskoamerických vůdců a diktátorů, s bývalým venezuelským prezidentem Hugem Chávezem či s někdejším vládcem Bolívie Evo Moralesem. Ten ve středu večer vzkázal: „Ztratil jsem bratra.“
Maradonovým idolem býval argentinský revolucionář Che Guevarra, jehož proslulý portrét měl vytetovaný na pravém rameni. Na lýtko si později nechal zvěčnit i Fidela Castra, svého přítele.
„Cokoli, co udělá Castro nebo Chávez, je správné,“ tvrdil Maradona a nepokrytě vyhlašoval: „Nenávidím hlavně Spojené státy a všechno co z nich přichází. Ze všech sil je nenávidím.“
I proto si s Castrem, nejbližším z diktátorů, tak notovali.
Znali se takřka třicet let. Poprvé se viděli v roce 1987, kdy byl Maradona na absolutním vrcholu. Jen rok před tím dovedl Argentinu de facto sám k titulu mistrů světa...
Zemřel MaradonaProfil: Legendu zradilo srdce Vzkazy a kondolence: Státní smutek v Argentině Kvíz: Jaký byl Diego Armando Můj den s Diegem: Marcel Lička vypráví Film o Diegovi: Jak Maradonu ničila vlastní sláva |
Kubu pak často navštěvoval. „Bylo by hezké, kdyby bylo na světě více spravedlnosti – aby ti, kteří mají mnoho, měli trochu méně, a ti, kteří mají málo, měli trochu více,“ řekl mimo jiné Maradona, který vždy hlasitě podporoval i obdivoval Castrovy názory a politiku.
Víc než cokoli předtím je ale sblížila až Maradonova závislost. „Zachránil mi život,“ tvrdil, když mu Castro na přelomu tisíciletí zařídil odvykací kúru na vyhlášených kubánských klinikách.
„Otevřel mi dveře ve chvíli, kdy je přede mnou v Argentině pomalu začali zavírat,“ ocenil Maradona.
Později si Castra pozval i do své televizní show, kde mu znovu děkoval. A když se pak před čtyřmi lety dozvěděl o jeho skonu, nestyděl se za slzy.
„Od smrti otce jsem takhle hluboký smutek necítil,“ citovala tehdy Maradonu světová média. Zpráva ho zastihla v Chorvatsku, kde fandil argentinským tenistům ve finále Davisova poháru. I proto tenkrát prohlásil: „Bolí to. Bolí to jako zásah tenisákem přímo z podání Juana Martína del Potra.“
Zvláštní přirovnání.
K Maradonově svérázu však jako by dokonale padlo. Složitá povaha a zároveň fenomén, který z chudého slumu vyletěl do světa, v němž ho obklopily nebetyčná sláva a uznání, bohatství, ale i alkohol a drogy.
 |
V průběhu života se často pohyboval mezi lidmi s pochybnou pověstí. Lepili se na něj, nebo on na ně? Spíš jako by si každý chtěl z Diegovy slávy kousek uzmout a on neuměl říkat ne.
Třeba bossové italské Camorry, neapolské mafie, která v době jeho působení v místním klubu ovládala celé město.
Spřátelili se, Diega si získali. Líbilo se mu, že má, na co si vzpomene. Jenže čím dál víc se také stával jejich rukojmím, atrakcí, která se roztočí pokaždé, když kápové rozhodnou: klidně i uprostřed noci.
Maradonova popularita se pak začala v Itálii postupně hroutit: kvůli incidentům mistrovství světa i následnému průšvihu s dopingem ztratil ochranu gangsterů a ze země na začátku devadesátých let prchal trochu jako vetřelec.
Možná i kvůli této složité zkušenosti si později tak považoval přátelství se „svými“ diktátory, pro které byla pozornost fotbalové ikony cenná i z politických důvodů a sebeprezentace.
Když se Maradona 25. listopadu 2016 dozvěděl o smrti Fidela Castra, hned jak to bylo možné, odletěl jeho památku uctít přímo na Kubu.
Nyní, přesně čtyři roky poté, se lidé naopak klaní jemu.
I proto, že jeho stinné stránky překrývá nevídaný fotbalový odkaz. To právě kvůli tomu ho svět tak uznával a odpustil mu možná i to, co by měl jiným za zlé.
