Zprávy o Maradonově náhlém úmrtí začala před středeční půl šestou houfně sdílet jihoamerická média. O několik okamžiků později ji světovým agenturám potvrdil jeho právní zástupce.
KVÍZ: Jaký byl Diego Armando. Připomeňte si legendárního Maradonu |
Podle něj byl příčinou smrti infarkt. Tělo Diega Maradony bude podrobeno pitvě, která má potvrdit příčinu úmrtí. Fotbalistovy pozůstatky pak budou tři dny vystaveny v prezidentském paláci.
Maradona byl od začátku listopadu v intenzivní péči lékařů. Tři dny po šedesátých narozeninách musel do nemocnice: původně kvůli vyčerpání, dehydrataci a anémii.
Při vyšetření mu však odhalili krvácení do mozku a bývalý záložník podstoupil akutní operaci. Když byl o devět dní později z nemocnice propuštěn, vyprovázely jej davy fanoušků a novinářů.
Maradona však nejprve nemířil do domácí péče, ale na odvykací kúru kvůli závislosti na alkoholu, s níž měl dlouhodobě problémy. Měl namále.
„Diego se dal do kupy a chce podstoupit odvykačku,“ říkal tehdy jeho právní zástupce Matias Morla. „Diego má za sebou asi ty nejtěžší chvíle v životě.“
O několik dní později ovšem Maradonův život definitivně vyhasl. Poslední pokus nad alkoholem zvítězit už jeho tělo nezvládlo, podle blízkých zemřel v rodinném kruhu v rodném Buenos Aires.
20. června 2019 |
Smutní nejen Argentina, kde prezident Alberto Fernández vyhlásil třídenní státní smutek.
„Byl to zdaleka nejlepší hráč mé generace a pravděpodobně nejlepší hráč všech dob. Po požehnaném, ale neklidném životě doufejme, že konečně najde nějakou útěchu v rukou božích,“ napsal slavný anglický útočník Gary Lineker, Maradonův protihráč z památného čtvrtfinále mistrovství světa 1986.
Státní smutek a mraky vzkazů. Svět truchlí nad smrtí legendárního Maradony |
Šampionát v Mexiku bylo asi nejslavnější období fotbalového génia. Nikdy v historii žádný hráč neměl sám tak velký přínos a význam pro výkony mužstva jako tehdy Maradona.
Ve čtvrtfinále proti Anglii (2:1) dal oba góly. První rukou. „Jestli byla, byla boží,“ říkal. Druhý po úchvatném sólu z vlastní poloviny hřiště přes několik protihráčů.
„Gól boží rukou a gól století.“
Pak „sám“ porazil Belgii (2:0) v semifinále a po finálovém duelu proti Německu (3:2) jako argentinský kapitán zvedl trofej pro mistry světa.
Parádní představení, i když ne tak výrazné, předvedl i o čtyři roky na turnaji v Itálii. Argentinu dovedl do finále, kde v repríze podlehla Německu 0:1 gólem ze sporně nařízené penalty.
Hlavní příběh však psal semifinálový duel proti domácí Itálii. Navíc se hrálo v Neapoli, kde byl Maradona doma. Byl bohem a zůstal jím dodnes.
Když tam v roce 1984 přestoupil z Barcelony, byl místní klub v italské lize průměrný, někdy i slabší.
Jenže Maradona ho pozvedl natolik, že za tři roky vyhrál historický titul. A v roce 1990 další. A to právě krátce před světovým turnajem.
|
Když došlo na semifinále, Maradona zemi pobouřil prohlášením, že Neapol bude fandit Argentině. Celé utkání na něj hlediště bučelo a když k tomu proměnil rozhodující penaltu v rozstřelu, zášť přerostla v nenávist.
Ani v klubu už to neměl jednoduché. Víc se rozebíral jeho bouřlivý život, závislost na kokainu, konflikty s novináři než jeho výkony. A kvůli dopingu navíc dostal patnáctiměsíční trest.
I proto po jeho vypršení v roce 1992 odešel na pár měsíců do Sevilly, kariéru pak dohrál v Argentině v Newell’s Old Boys a mateřské Boce Juniors.
V roce 1994 odcestoval na své čtvrté mistrovství světa, ve Spojených státech to však pro něj dopadlo neslavně.
Poslední zápas v základní skupině proti Bulharsku proseděl na lavičce, Argentina už měla zajištěný postup. V osmifinále rovněž nehrál, národní tým podlehl Rumunsku 2:3 a turnaj pro něj skončil. Maradonovi navíc v těle opět našli zakázané látky.
Jeho kariéra se definitivně uzavřela po třetím pozitivním dopingovém testu v roce 1997, to už byl zpátky v Argentině.
Dál se ničil drogami a alkoholem, výrazně přibral. V roce 2000 přežil první srdeční selhání, předávkoval se kokainem. Ze závislostí se sice opakovaně léčil, ale opakovaně jim opět propadal.
Můj den s Diegem Maradonou. Český kouč vypráví zážitky z Běloruska |
„Umíte si představit, jak dobrý jsem mohl být, kdybych nikdy nepoznal drogy?“ říkal o sobě. „Svou závislostí jsem dal soupeřům do ruky trumfy.“
Ve fotbale to ještě zkusil jako trenér. Neměl valné úspěchy, přesto byl v říjnu 2008 jmenován koučem reprezentace.
Vedl ji ve čtyřiadvaceti zápasech, z nichž osmnáct vyhrál. Tím posledním bylo čtvrtfinále mistrovství světa 2010 v Jižní Africe proti Německu, dva dny po debaklu 0:4 už Maradona koučem nebyl.
Jako trenéra ho angažovali i do Spojených arabských emirátů, bizarní bylo, když se před dvěma roky stal čestným prezidentem v běloruském Brestu.
V posledních dvou letech trénoval mexický klub Dorados de Sinaloa a argentinský Gimnasia La Plata. V něm oficiálně skončil v den své smrti.
