Když před 14 lety odjížděl český nároďák – poprvé a prozatím naposledy – na mistrovství světa, připravovali jsme k tomu v redakci speciální magazín. Tehdy ještě byli Cristiano Ronaldo a Lionel Messi příliš mladí a nešlo vytušit, jaké gólostroje novověku z nich vyrostou. Na misce vah „největší fotbalista na věky věků“ se ocitla jiná jména: Pelé, Beckenbauer, Maradona. U článku jsme potřebovali jejich osobnosti vystihnout i fotografií.
Pelé se na ní usměvavě zubí, v očích má nezaměnitelnou jiskru, od pohledu přitažlivý sympaťák. Vlastně se ani nedivím, co o něm trochu šeptem prozrazoval jeho dávný přítel z fotbalových trávníků Josef Masopust, že připomínal v mládí námořníka – co hotel, to nějaká dívčí známost. I tohle k fotbalové slávě patří.
Prošedivělý Franz Beckenbauer by si výrazem nezadal s bankéřem či uznávaným panem profesorem. Šlechetnost a důstojnost k němu vždy seděly.
Maradona je úplně jiný. Hledí do dáli, trochu podmračeně a povýšeně. Má na sobě maličko odrané tričko a obnažené pravé rameno s vytetovaným Che Guevarou, argentinským levicovým revolucionářem. Od Maradonových úst proudí hustý kouř z doutníku. Jistě kubánského, jelikož jiný by si jako obdivovatel Fidela Castra určitě nevzal.
Od Maradonových úst proudí hustý kouř z doutníku. Jistě kubánského, jelikož jiný by si jako obdivovatel Fidela Castra určitě nevzal.
A nyní můžete tipovat: která z fotografií stála nejvíc peněz? Dokonce mnohonásobně víc než zbývající dvě?
a) Král Pelé
b) Císař Franz
c) Feťák Diego
C je správně. Tak vysokou sumu za celý svůj novinářský život nepamatuji. Seděli jsme tehdy v redakci a čekali snad tři dny na ortel z šéfredakce, jestli fotku, vymykající se z rozpočtu, koupíme.
Výjimečně se to schválilo, protože šlo o výjimečnou osobnost. O Maradonu.
Zastavit ho? Nakopat mu
On výjimečný prostě byl. I když se mi lidsky protivil, jak se choval, že bral drogy, že si zadával s neapolskou mafií, že měl sklony k marxistickým myšlenkám.
Maradona coby postrach obránců
Maradona vždy míval obdivovatele, nebo nepřátele, ale nic mezi tím. I proto je s podivem, že – ošklivě řečeno – nezemřel dřív nějakým krutým osudem. Věkem přežil další argentinské idoly, krále tanga Carlose Gardela, který zahynul v 45 letech při leteckém neštěstí, i Evu Perónovou, tu v 33 letech odvedla ze světa rakovina.
Ze svaté argentinské trojice měl Maradona nakonec nejpevnější kořínek. O život se ho nepokusil připravit ani nějaký pošetilý atentátník, nepotkal ho osud Che Guevary, jehož v 39 letech zastřelili.
Maradona coby mistr světa
Unikátnost Maradony vynikala na hřišti. Před lety napsal redakční kolega Petr Nečada, že kdyby si měl vybrat fotbalistu, s nímž by mužstvo vyhrálo mistrovství světa, tak Maradonu. Až na druhé místo nasadil Pelého.
Chápu proč. Maradona byl chlap do první bojové linie ve zdánlivě prohraných bitvách s nejtěžšími soupeři. V 80. letech minulého století, kdy se hrál na dnešní poměry zákeřný fotbal a nohy fotbalistů trpěly (i Diego to odnesl těžkou zlomeninou kotníku), byl Maradona téměř neoddělitelný od míče. Zasekávačka, klička, levá noha, sprint, znovu dominantní levačka, třetí klička, pátá, střela a gól. Úchvatný driblink, tempo i důraz.
Zastavil ho jen ten, kdo mu doslova nakopal. Po takových šlehách, jaké dostával do celého těla, by se dnes Messi nebo Ronaldo nechali odnést z trávníku a pár dní marodili.
Maradona a jeho slavná boží ruka
Zatímco zrovna Messi se „veze“ s výkonem mužstva nahoru a dolů, Maradona mužstva velkými doslova „dělal“ za všech okolností. Nedávno vysílaný televizní dokument o Diegovi k jeho kulatinám barvitě líčí příběh Neapole z poloviny osmdesátých let. „Nejchudší město Itálie koupilo nejdražšího fotbalistu světa,“ psal tamní tisk.
A právě tento jižanský klub s nevalnou pověstí, mnoha dluhy, po celé zemi urážený do špindírů, buranů a mafiánů, klub ze spodiny italské ligy přivedl postupně na vrchol. A kdyby jen italský, dokonce i evropský!
Pro Argentinu svou genialitou vyhrál titul mistrů světa 1986 a mnoho nechybělo, aby to zopakoval i na dalším šampionátu.
Co se dělo dál, dobře víme.
Zhuntované tělo
Těžce zkoušené tělo i duše pod náporem kokainu a jiných drog začaly chřadnout. Zasvěcení věděli, že „bere“, a když všechno prasklo, začal se mu svět nenapravitelně hroutit.
Pro ty, kdo dodnes mají před očima nejedno Maradonovo úžasné fotbalové tango, bylo hodně smutné sledovat neustále se opakující zprávy o rychlých transportech do nemocnice a pobytech na odvykacích kúrách. Vidět tlustou a upocenou kuličku ve vytahaných teplácích, kterou někdo vyfotil na ulici pomalu jako bezdomovce. Číst o další srdeční zástavě a jak po několika dnech vyhlašuje celému světu: „Stál jsem v tunelu smrti, ale pak jsem uviděl zástupy fanoušků Boca Juniors, za nimi River Plate, San Lorenza a další a bylo mi jasné, že můj čas ještě nenadešel.“
Diegovy lásky. Patřil k nim doutník, ale hlavně dcery Dalma a mladší Giannina. Ta je dnes módní návrhářkou a má syna Benjamína se známým argentinským fotbalistou Sergiem Agüerem.
Pochopení s takovým životem by měl snad jen doktor v podání Rudolfa Hrušínského z Vesničky mé střediskové, když pacientovi říká: „Tělo má jít do hrobu pořádně zhuntovaný.“
Jestliže Diega nikdo neopouštěl, pak fanoušci. Právě u nich uspěl v hlasování o fotbalového krále 20. století. U odborníků naopak dostal přednost Pelé.
A kruh se znovu uzavírá: Pelé, nebo Maradona? Kdo byl lepší? Dosaďme v neprospěch Pelého, že nikdy nehrál v Evropě a jeho výkony mu vždy usnadňovali lepší spoluhráči.
Oba fotbaloví titáni se k osobnímu rozhovoru na delší chvíli dostali vlastně jen jednou. Před lety se Maradona dal trochu dohromady, procházel lepší fází života. Kvůli narůstající obezitě mu podvázali žaludek, jedl jen polévky, kaše a dávky kuřecího masa. Rázem jeho hmotnost jako zázrakem klesla ze 120kg na 80. Vypadal svěže a nepostrádal odhodlání. „Už nechci kvůli drogám ztrácet pojem o čase, přicházet o svůj život, o mé dcery,“ říkal.
Na televizní stanici Canal 13 si založil diskusní pořad s rekordní čtyřmilionovou sledovaností, kde si povídal s hercem Antoniem Banderasem, fotbalistou Zinedinem Zidanem a dalšími osobnostmi. Tou úplně první byl Pelé. Rozhovor se nesl v duchu vzájemných lichotek, a když došlo na dotaz, který z nich byl lepším fotbalistou, Maradona dialog zakončil větou: „Já to nevím, ale moje maminka říká, že já.“
Zasmáli se tomu, ve studiu si pak zažonglovali s míčem, aby potvrdili dobrou kondici, a v závěru pořadu, který míval název Noc s desítkou, došlo i na výměnu podepsaného dresu s desítkou na zádech. Oba s ní hrávali.
Z té doby také koluje vtip, jak papež nepoznal Pelého, který před ním stál. Prý mu ostatní napověděli: „Svatý otče, to je ten, který byl v Diegově pořadu. Načež papež odvětil: „No to jste měli říct rovnou!“
Věčná škoda, že dva fotbaloví králové se už nikdy nepotkají. Na věčnost neodešel ten, který už má dávno dopředu pořízenou hrobku s výhledem na stadion brazilského Santosu, v jehož dresu strávil kariéru.
Svět opustil o 20 let mladší hříšník Maradona.
Bůh Diego zůstává.
V Argentině přejmenovali ligovou soutěž na Maradonův pohárArgentinská fotbalová liga se v sobotu znovu rozběhla s emocionálními vzpomínkovými ceremoniály na Diega Maradonu. Legendárního hráče si v nejvyšší domácí soutěži, jež byla po středečním úmrtí mistra světa z roku 1986 přejmenována na Copa Diega Maradona (Pohár Diega Maradony), připomínali fotbalisté, trenéři i rozhodčí. Zápasy na všech stadionech začínaly tradiční minutou ticha. Rozhodčí měli na zadní části svých dresů nápis "Gracias Diego" (Děkujeme, Diego) a hráči věnovali své góly zesnulému národnímu hrdinovi. Tým Gimnasia y Esgrima, který Maradona vedl od loňska do své smrti, uctil památku slavného kouče vítězstvím 1:0 nad Vélezem Sarsfield. Hráči nastoupili k zápasu v trikotech s Maradonovým číslem 10 a po výhře v kabině skandovali jeho jméno. "Chceme tohle vítězství věnovat našemu otci, protože on naším otcem byl. Jsme šťastní, že jsme pro něj mohli vyhrát," řekl v slzách záložník Víctor Ayala. Další z hráčů Gimnasie Lucas Licht nastoupil v nastaveném čase jako střídající ve starých kopačkách značky Puma, které mu Maradona daroval. Na některých stadionech zněly písně složené na počest hvězdné Maradonovy kariéry. Na velkoplošných obrazovkách se pak prvních deset minut zápasu promítaly fotografie slavného nositele čísla deset. (ČTK) |
